Střepy v mlíce. Neutěšený příběh jednoho manželství

Na první pohled zaujme obálka knihy. Jméno autora Pavel Hrnčíř – a na obálce je hrnek. Jenomže ten hrnek je rozbitý, vytéká z něj mléko a kniha se jmenuje Střepy v mlíce. Celý ten výjev působí depresivně a jaksi neutěšeně. A takový je i skvěle napsaný příběh jednoho manželství, který vydalo nakladatelství Prostor.

Nejprve jsem si proklepla autora. Pavel Hrnčíř je knihovník, který napsal několik knížek pro děti. Pro dospělé jsou Střepy v mlíce jeho prvotinou a musím uznat, že velice podařenou a bravurně napsanou poetickým stylem. Co se týká obsahu a děje, není to však něco, co bych si přála číst každý den. Knížka pro mě nebyla příliš záživná, ale uznávám její hloubku a popisný styl. Trochu za dílkem tuším autobiografii autora, možná ani nepřiznanou. Psychologické ztvárnění postav je velmi dobré, navíc se mi líbí realizovaná myšlenka autora vyprávět příběh o hlavní postavě z pohledu jeho manželky, která jej nazývá M. M. Od začátku o něm píše tak, jak jej vnímá svýma očima a velmi často se hořké ironii nevyhne. Manželská dvojice žije v Paříži, kam odjel M. M. z Čech za prací, získal totiž dobré místo tajemníka generálního ředitele pobočky mlékárenského koncernu pro Francii a Východní Evropu. Děj se odehrává od srpna roku 2002 a román popisuje zhruba dva roky jejich života ve Francii. Manželé mají spolu dceru Bětku, manžel potkává Pařížanku Maud a také vypravěčka, jeho žena, potkává mladého českého milence jménem Sova, kterému říká Sovička. A zatímco manžel si užívá pařížského života, ona se ráda vrací do Prahy. Příběh je vyprávěn v přítomném čase formou podobnou deníkovým záznamům, názvy kapitolek totiž tvoří data dnů, o nichž se právě vypráví. Kromě toho je kniha proložena záznamy z minulosti M. M. a útržkami vzpomínek na dětství, které si sám sepisuje, většinou zde čtenář objeví narážky na neutěšené dětství a nepochopení a nedostatek uznání ze strany despotického otce.

Kniha je celkově napsaná skvěle, poeticky, ale je neutěšená, melancholická a depresivní, ty pocity, které mám z celého příběhu ve mně zanechávají značnou hořkost.

Ukázka z knihy:

Pro otce jsi bezvýznamné smrádě. Pořád doufáš, že mu jednoho dne zavoníš. Zuby si drhneš jako o život, v uších máš čisto, vykartáčovaný jsi od hlavy k patě, s vyžehlenou košilí upnutou ke krku. Touha vonět se stane tvojí obsesí. Na prvním rande to přepískneš, dívka upláchne ještě předtím, než se pokusíš o polibek. Otec má pravdu, puberťáci smrdí. Nepomůžou značkové šampóny ani kila deodorantů. Večer co večer se s bratrem střídáte ve sklepě. Špičatou třískou a mokrým hadříkem čistíte celé rodině boty od bláta. Kartáčem nabíráte černý a hnědý krém z placatých plechovek, boty se musí lesknout. Nesmí zůstat ani smítko v labyrintech gumových podrážek. Ještě dnes tě zebe z betonové podlahy a ze skomírající žárovky v bakelitové objímce zavěšené za tlustý kabel u stropu. V zimě se na ní srážely kapky z vlhké omítky. Páchly po krupicové kaši bez cukru a kakaa.

Anotace:

Autor v románu rozplétá milostný čtyřúhelník, odehrávající se v prostředí Paříže a českého venkova na počátku nového milénia. Protagonista příběhu žije s manželkou a dcerou ve francouzském hlavním městě, kde získal lukrativní místo tajemníka ředitele nadnárodního koncernu. Je poznamenán dospíváním během normalizace a přísnou otcovou výchovou, jež se v jeho dospělosti projevuje chronickou absencí sebedůvěry.

Originální perspektivu dodává románu fakt, že ústy hlavního hrdiny příběh vypráví jeho manželka, která má dar nahlížet do nejintimnějších myšlenkových pohnutek svého muže. Hodnotí ho bez příkras, občas s jízlivostí, skrze niž chvilkami probleskne cit a snad i pochopení. Provází nás jeho obdivem k francouzské metropoli, literárními pokusy a vzplanutím k okouzlující Pařížance Maud, která je ztělesněním salonní levicové aktivistky.

A zatímco hlavní hrdina si užívá vysněné Paříže, jeho žena nevynechá žádnou příležitost prchnout do Čech. Postava jejího milence, jež dráždí okolí svojí bezprostředností až drzostí, je inspirována legendárním středoevropským šprýmařem Enšpíglem.

Pavel Hrnčíř ve své knize líčí peripetie nefunkčního manželského vztahu s jemným ironickým humorem, a zároveň nás na pozadí milostných pletek seznamuje s pařížskými galeriemi, restauracemi a kavárnami, s pražskými ulicemi a malebnou přírodou západních Čech. K fiktivním i reálným místům uvedeným v románu se pojí příběhy a historické události, které se ve skutečnosti mohly stát, ale nelze jim vždy zcela věřit.

Střepy v mlíce