Dnes budu tak osobní, jako je osobní Susan Cainová ve své knize „Sladkobol“. Susan Cainová skrze své názorové a životní hledání reflektuje současnou spirituální rovinu americké společnosti, a to s vhledem i nadhledem. Ten je nutný k tomu, aby dokázala vyhlédnout z myšlenkových rámců, v nichž je americká společnost zakována, a nahlédnout na ni zvenčí.
Východiskem úvah Susan Cainové je konstatování, že velká část prožívání umění je založena na sladkobolu, totiž na faktu, že krása v nás vyvolává vedle příjemných vjemů zároveň pocit bolesti vědomím své pomíjivosti.
I mně je sladkobol blízký. Právě proto mi bývá vytýkán a jsem upozorňován na to, že skutečnost má i radostný a veselý rozměr, jelikož sladkobol bolí. Susan Cainová se snaží svému publiku ukázat opak – právo americké společnosti na sladkobol. Uvědomuje si, že Amerika je zemí pozitivního myšlení, které je prosazováno za každou cenu. Které zapomíná, že člověk se nejen raduje a dosahuje úspěchu, ale i trpí a prohrává. Že všechno lidské je možné vidět jako příliš lidské, v jeho vymezenosti, pomíjivosti, dočasnosti, ve stínu zániku a smrti.
Cílem Susan Cainové je obrana sladkobolu vůči doktríně Keep smiling, Vždy s úsměvem, bezbřehého optimismu, který dokonce vede až k popírání nevyhnutelnosti smrti přeceňováním lidských možností. Dospívá k poznání, že i láska jako cit má své meze, kvůli nimž je nutno vztah kodifikovaný manželstvím cílevědomě posilovat. I láska je sladkobolná, nese s sebou jak radosti, tak strasti a nemá tedy smysl hledat lásku „dokonalou“. Stejně jako Alain de Botton říká Ne lásce romantické.
Tato ctitelka Leonarda Cohena se při svém hledání inspiruje súfismem, vztahem ke své matce, ale i řadou dalších motivů. Výsledkem je kniha, kterou stojí za to si přečíst.

Sladkobol
Autor: Susan Cain
Původní název: Bittersweet (2022)
Žánr: popularizující literatura
Nakladatelství: Jan Melvil Publishing
Rok vydání: 2024, měkká vazba
Počet stran: 288
Hodnocení: 100 %
Zdroj foto: nakladatelství www.melvil.cz/kniha-sladkobol
| < Předchozí | Další > |
|---|






Violoncellové duo Tara Fuki tvoří zpívající violoncellistky Andrea Konstankiewicz-Nazir (ex BOO, ex Rale, Kubilai Khan Investigations) a Dorota Barová (Vertigo, Kuzmich Orchestra, DoMa Ensemble, hostuje např. v kapele Anety Langerové, ex Cho...
Na břehu jezera bude ta příšera, chtělo se mi vtipkovat ještě několik stran poté, co jsem začala číst tuto téměř čtyřsetstránkovou bichli a propadala hrůze z toho, jakáže snobská a lochneská příšernost mě čeká. Až když jsem byla a...
V rámci Open Air Arena, tj. 6. září 2012, kdy se v Praze konala Betlémská kulturní noc, jsem objevila v těsné blízkosti Betlémského náměstí novou galerii v Domě pánů z Kunštátu<...
Festival Colours of Ostrava výrazně posiluje program mimo hlavní hudební pódia. Tři divadelní scény nabídnou představení performance od stand-upu přes komponované pořady až po výrazné inscenace ve velkém sále. Novinkou letošního ročn...
Trojnásobný držitel Českého lva, režisér Petr Zelenka ( Knoflíkáři, Rok ďábla, Karamazovi) , dokončuje svůj nejnovější film „Ztraceni v Mnichově“, jehož příprava trvala pě...