Kultura21.cz

V nakladatelství Dokořán vyšla velmi zajímavá kniha polského reportéra a spisovatele Witolda Szablowskiho s názvem Jak nakrmit diktátora.

Autor v úvodu popisuje, že se málem stal kuchařem a ke knize ho přivedl film Jak se vaří dějiny, který mu vnukl několik otázek. Přemýšlel nad tím, jaký vliv mělo jídlo na politiku diktátorů, jaké měli chutě a jaký to na ně mělo vliv. Práce na knize mu zabrala čtyři roky s tím, že projel hned čtyři kontinenty a nejtěžší bylo přimět kuchaře k rozhovoru. Jedni se podle něj ještě nevzpamatovali z traumatu, jakým byla práce pro člověka, který je mohl každou chvíli zabít, jiní zase věrně sloužili režimu a nechtěli prozradit ani gastronomická tajemství a další nechtějí přivolávat vzpomínky na mnohdy nelehké časy.

Kniha se tematicky dělí na snídani, přesnídávku, oběd, večeři a zákusek. V těchto kapitolách tak umožňuje vhled do kuchyně Saddáma Husajna, Idi Amina, Envera Hodži, Fidela Castra a Pol Pota. Kromě vaření se čtenář dozví více i o nich, což mnohdy není veselé čtení, ale rozhodně je poučné.

Jak nakrmit diktátora jsem několikrát zahlédla na sociálních sítích, ale jinak jsem od ní neměla žádná velká očekávání. Snad jen, že zjistím něco nového. Hned při jejím prvním otevřením mě mile překvapilo, že se nejedná pouze o sesbírané informace, ale naopak poctivě zjišťované přímo od zdroje, prostřednictvím rozhovorů s kuchaři nebo blízkými lidmi. To je rozhodně chvályhodné a autor zaslouží obdiv za jeho práci i za odvahu.

Já ze své pozici si nedovedu představit, jak se kuchaři museli cítit a co obecně prožívali a kniha mi jejich zážitky dokázala velmi barvitě přiblížit.

„Nakonec večer přijel generál Idi Amin osobně džípem, s pistolemi u obou boků. Vběhl do paláce. Všechny svolal. Nařídil nám sejít dolů do haly. Byli jsme si jisti, že nás tam postřílí. Někdo se dokonce pokoušel schovávat za zády ostatních. Ale Amin řekl:
„Nebojte se, pro vás se nic nemění. Pracujte dál, jak jste pracovali doposud.“
A nařídil donést večeři.
Jestli jsem ji měl uvařenou? Samozřejmě že ano. Předchozí puč mě naučil, že od převratu jsou tu generálové. Kuchař je tu od toho, aby měl umyté ruce a čistou zástěru. A aby vařil.“ (str. 106, z vyprávění Otonde Odery, kuchaře Idiho Amina).

„Práce u Envera mě velice uspokojovala a hodně jsem se díky ní naučil. Ale celou dobu jsem se bál. Všichni zaměstnanci se báli, že se jednoho dne Enver vzbudí ve špatné náladě a nařídí, aby nás poslali do tábora nebo zabili. Nebáli se možná jen zdravotní sestra Konstadina a šéf ochranky Sulo, ty nutně potřeboval. Ale my ostatní? Takových kuchařů jako já byly stovky. Každý z nás byl snadno nahraditelný,“ popisoval na straně 156 pan K., kuchař Envera Hodži.

Součástí knihy jsou i recepty, které v kontextu knihy působí zvláštně. Tedy, určitě se do ní hodí, dává to smysl a mají tam své místo, ale člověk v sobě nějak nenachází chuť si je udělat. Byť některé jako třeba ajiaco, oblíbená polévka na Kubě, kterou Erasmo Hernandez, kuchař Fidela Castra připravoval téměř denně, nákyp ze sušeného ovoce nebo rybí filé v omáčce s kousky manga vypadají lákavě a určitě jsou dobré.

Tato kniha mě velmi mile překvapila, jednalo se o hodně zajímavé čtení o věcech, ke kterým se jen tak nedostanete. Witold Szabłowski vše dobře poskládal, byl trpělivým posluchačem a dokázal tak vyprávění poutavě předat dál. Jen dvakrát se mi stalo, že jsem se při čtení ztratila a utekl mi kontext, respektive jsem nevěděla, kdo mluví a o kom je tedy řeč, ale to mohla být i má chyba. Budu ráda, kdy se autor pustí do podobné práce a ráda si od něj přečtu i něco dalšího.

Witold Szabłowski (* 1980) je polský reportér a spisovatel. Vystudoval žurnalistiku a politologii na Varšavské univerzitě, pracoval v polské zpravodajské televizní stanici TVN24, v roce 2006 začal působit v redakci deníku Gazeta Wyborcza. Rok strávil v Turecku a ve svých reportážích se postupně orientoval na turecká témata. V roce 2010 vydal svůj knižní debut Vrah z města meruněk, za nějž získal Cenu Beaty Pawlak a nominace na polskou prestižní literární Cenu Nike a na středoevropskou Cenu Angelus. Za své reportáže byl oceněn mnoha dalšími polskými i světovými institucemi. Anglické vydání Vraha z města meruněk je britským PEN klubem a časopisem World Literature Today považováno za jednu z nejdůležitějších překladových knih roku 2013. Jeho poslední knihou jsou Tańczące niedźwiedzie (Tančící medvědi; 2014).

Jak nakrmit diktátora
Saddám Husajn, Idi Amin, Enver Hodža, Fidel Castro a Pol Pot očima jejich osobních kuchařů
Autor: Witold Szabłowski
Překlad: Jarmila Horáková
Žánr: populárně naučná
Nakladatelství: Dokořán, ve spolupráci s nakladatelstvím Jaroslava Jiskrová - Máj
Rok vydání: 2021
Počet stran: 280
Hodnocení: 87 %

https://www.dokoran.cz/index.php?Jak_nakrmit_diktatora&;p=book&id=1217