Podmanivý příběh silné ženy, která přes všechny rány osudu tvrdošíjně věří ve štěstí.
Violette Dušičková je správkyní hřbitova v malém burgundském městečku. Nezvyklé povolání pro ženu. Návštěvníci hřbitova i místní obyvatelé se přicházejí ohřát do jejího služebního domku, kde se smích a slzy mísí s kávou i kapkou něčeho ostřejšího. Její život plyne v pravidelném rytmu každodenních důvěrných zpovědí a smutných i úsměvných vzpomínek, s nimiž se jí návštěvníci svěřují. Každý z nich vypráví jiný příběh, všichni někoho ztratili a doufají, že třeba ještě není všem dnům konec, že někoho potkají nebo najdou něco, co jim vrátí na tvář úsměv. Violette všechny vyslechne, ale svůj příběh nosí ukrytý hluboko v sobě, stejně jako rudé šaty, které skrývá pod černým pláštěm. Jednoho dne se ale všechno změní, protože jeden muž a jedna žena se rozhodnou odpočívat spolu navěky na jejím hřbitově. Odhalí se tak pouta spojující živé a mrtvé a zdánlivě temná zákoutí duše se rozjasní.
Název: Vyměnit vodu květinám
Autor: Valerie Perrinová
Překlad: Jitka Říhánková
Žánr: román
Vydáno: 2021
Stran: 425
Vydalo nakladatelství: Nakladatelství Jota
Hodnocení: 98 %
https://www.jota.cz/produkty?f%5Bbasic_bookname%5D=vym%C4%9Bnit%20vodu%20kv%C4%9Btin%C3%A1m
| < Předchozí | Další > |
|---|
Robert Kapal se narodil v roce 1977 v Berouně, několik let pracoval u Československé plavby labské jako lodník, později vystudoval politologii a sociologii na Masarykově univerzitě v Brně. V současnosti pracuje v mezinárodní logistické spol...
Kurt Wallander při jedné z policejních akcí zabije člověka. Vyčítá si to, propadne depresi a svůj světabol se snaží přebít alkoholem. Nic nepomáhá, ani když vyrazí ze studeného severu za teplem na východ, místo pohody si přivodí jen pořádnou ko...
Průřez grafickou tvorbou významného českého grafika, tvůrce poštovních známek a bankovek Oldřicha Kulhánka nabídnou od června sklepní prostory New Drive Clubu holešovského zámku. Výstava se uskuteční u příležitosti autorových nedožitých 75. nar...
Trójské ženy žily deset let uvězněny ve zdech opevněného města. Pak jsou hradby zbořeny. Ony ale svobodu nezískají, místo ní přichází nové vězení – jsou vytrženy ze svých domovů a vrženy do kultury, jejímž jazykem nemluví.
Když příznivec ruského režiséra Andreje Tarkovského uslyší nebo uzří slovo Zóna, okamžitě zastříhá ušima, zbystří pozornost a hledí zjistit, zda se tenhle výraz neváže k filmu Stalker (1979). V případě knihy Zóna, vydané nakladatelstvím Paseka, se sk...