Chůva: Jizvy zanechané na duši...

Úterý, 17 Prosinec 2019 11:00 Renata Petříčková

chuva perex Milujete-li romány, které jsou v jednotlivých kapitolách vyprávěny jinou osobou, je tento psychologický thriller tím pravým ořechovým. Krásný kontrast tu tvoří už jen rozdíl mezi ženským a mužským vnímáním. Časové rozpětí tvořící desítky let vytváří napětí na další straně čtenářského dojmu a když připočítáme opravdu nečekané rozuzlení (anotace nelhala), tak se dá říci, že Chůva je jedním ze špičkových románů.

Splňuje to, co má. A zlatou nálepku Bestseller si skutečně zaslouží.

Sem tam je temný... sem tam je tak chladný, nejen díky tomu velkému domu a mrtvole v jezeře, ale i díky podivně napjatým vztahům, ve kterých tu největší mrazivou kostku ledu přikládá dětská duše. Jak dětská duše může tohle všechno zvládnout?

Sem tam román slibuje happyend. No, slibuje. Ale celkem slušně mu člověk sedne na lep - ale o tom to prostě je.

Sem tam Chůva slibuje hřejivé srdce chůvy, představy dítěte, že jeho matka není jeho a představy o tom, že právě chůva nyní bude moje matka. Co potom dítě zažívá, když milovaná chůva Hannad mizí navždy?

I ta zvláštní udržovaná naděje, že se jednoho dne objeví.

A hlavně ta síť klamu, kdy nevíte jestli to, co je na této stránce, bude pravdou ještě na té další. V tomto směru musím autorku pochválit, protože udržela dějové linie v pořádku a přehledné. Neustále máte za zády a v paměti to,co se dělo, nejsou tu matoucí informace a zpětným pohledem si troufnu říci, že všechno, co tu Gilly MacMilannová zapletla do příběhu, má nějakou souvislosti, není tu slepých cestiček, což činí celé čtení ještě napínavější. Směs zásadních informací, temných vzpomínek i souvislostí a běžných všednodenních starostí.A jak pak i obyčejné půjčené šaty mohou sehrát hlavní roli.

Nebo večeře? Nebo třídní křeček?

To je moje záliba - ty všední dny, které prožívají hlavní hrdinové a které zakrývají děj.

Nikdy totiž nevíte, co se přesně vyloupne na samém konci... a kdo nakonec bude hrát jakou roli.

chuva