Vydavatelství Alpress vydalo v listopadu další novinku světoznámé a v České republice milované autorky Nory Robertsové. Tentokráte se jedná závěr trilogie O'Dwyer , o fantasy román, ve kterém se přítomnost mísí s historií. Necháte se uchvátit knihou Ohnivé pouto?
Nora Robertsová (* 1950) je světoznámá americká autorka, která se i v České republice těší velké oblibě. Po studiích pracovala patnáct let v reklamě a public relations. Potom se rozhodla věnovat se psaní, a to jí přineslo ohromný úspěch. Tato vynikající spisovatelka je laureátkou mnoha literárních ocenění a autorkou řady světových bestsellerů. Vychovala dvě děti, je podruhé vdaná a žije v Marylandu.
Série O'Dwyer jsme se dočkali v letošním v roce v češtině, kdy vyšly všechny tři knihy, jmenovitě Co přetrvá navěky, Blízko plamene a právě Ohnivé pouto. Anotace zněla zajímavě, Irsko je nádherná země opředená legendami a já byla zvědavá, jak si autorka s těmito lákavými ingrediencemi poradí.
Bohužel mi vůbec nesedlo ono propojení minulosti a přítomnosti a působilo to na mě akorát rušivě. V postavách jsem se až ztrácela. Navíc mi žádná nebyla vyloženě sympatická, abych ji fandila a strachovala se o její osud. Tohle mi na Robertsovou přišlo těžce podprůměrné. Bytostně tomu chyběla šťáva, navíc i dialogy byly nijaké a děj samotný by se dal smrsknout do třetiny.
Beru v potaz, že při romanci pro ženy je dějová linka pevně daná a autor v konečném důsledku nemá prostor si vymýšlet. Osudový pár, smůlou stíhaný, prostě musí skončit spolu. Ale tohle mi vážně nesedlo. Pohled na ni takhle z blízka mu působil bolest – na dosah, a přece vzdálená jako planeta na Mléčné dráze. Její přítomnost ho zároveň držela nad vodou – její hlas a vůně, ta jediná mezi všemi v té její dílně. Vyzkoušel snad všechno, co znal, aby city k ní potlačil. Připomínal si, že to ona ho odmítla a odvrátila se od něj. Hledal jiné ženy, aby jejich těly, hlasy i krásou vyplnil propast, jež v něm po ní zůstala. (str. 57)
Potěšilo mě zakomponování irštiny, bylo to příjemné ozvláštnění. Taky mě překvapilo, ale v dobrém, kolik prostoru autorka věnovala vaření hlavní postavy. A souznění s přírodou a konkrétními zvířaty (psi, koně a dravci) dodalo příběhu neobvyklý punc.
Ohnivé pouto nebyla přímo špatná knížka, ale když nesedne ani základní příběh, postavy neosloví a dialogy jsou o ničem, tak těžko hodnotit kladně. Pokud máte rádi Noru Robertsovou a fantasy, pak je tento mix přesně pro vás. Pokud ne, tak radši sáhněte po jiném jejím příběhu.
Název: Ohnivé pouto
Autor: Nora Robertsová
Žánr: román pro ženy
Nakladatelství: Alpress
Název originálu: Blood Magick (2014)
Rok vydání: 2018, pevná vazba
Počet stran: 303
Hodnocení: 60 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
Víte co je Notifikační industrie gastronomických hybridních talířů workoholicky organizovaných radikálními kuchaři? Přece Nightwork! Odtajnil nám to Honza Maxián, který až z Beverly Hills odpověděl na mé zvídavé otázky.
V dnešním světě se mnoho autorů s velkým spisovatelským potenciálem a zajímavými myšlenkami nechá strhnout nenáročnými čtenáři a píšou o plytkých tématech, s nimiž prodají více výtisků než s kvalitní literaturou.
Pražské Vinohradské divadlo je scénou, která velkou měrou určuje, co se v českém divadle nosí a obvykle ukazuje, jak se divadlo má dělat. Poslední vinohradská premiéra, tragikomedie Nesnesitelné svatby H. Levina, tomuto obyčeji vyhověla jen velmi málo. N...
Richard Taylor se v záslužné knize Filmová propaganda zaměřil na prvoplánová propagandistická díla, která vychvalovala přednosti nejproslulejších totalitních režimů světových dějin, bolševického a nacistického, usilujících o vytvoření ideálního "nového člov...