Když karikaturista hraje a zpívá
Banner

Když karikaturista hraje a zpívá

Tisk

Kemel 200Mirek Kemel je znám jako populární karikaturista. Leckoho možná překvapí, že tento muž má i svou druhou tvář. Písničkářskou. Na novém albu Nic víc zpívá o tom, co nemusí být nutně aktuální a zábavné.

 

 

Člověk, který ve své hlavní profesi prožívá stres a muka (protože je nucen odevzdávat kresby v neúprosných termínech), se jako muzikant nikam nežene. Teprve „nedávno“ se dokopal k vydání debutového alba Krajem šel anděl (2011) a po třech letech přichází s další dávkou písní pro přemýšlivé posluchače.

„Těch zbytečnejch krámů, co nosíme v sobě/ nakřáplejch, děravejch, poplatnejch době/ původci nemocí jater a křečovejch žil/ vztek, strach, závist a obavy/ přepadové komando k útokům do hlavy/ co si nás zakreslují do mapy jako svůj cíl…“ (Mrtvolky).

I když název Nic víc signalizuje strohost, nenechme se zmást – Kemelovy songy sice zní jednoduše, ale rozhodně nejsou postiženy primitivismem. Autorské texty dávají prostor pro různé výklady a hudba vytváří náladu k nadčasovým tématům, o nichž se zpívá.

„Stádo krav na kopci/ spásá obzor země/ spásá trávu, lesy, mraky/ spásá cosi ve mně…“ (Krávy).

Kemel 1

Mirek Kemel se ve studiu nemusel bát. I když by si teoreticky mohl vystačit s akordeonem, kytarou a foukací harmonikou, obklopil se několika hosty, čímž své písně patřičně opentlil. Zní tu například violoncello, kontrabas, flétna, ukulele, perkuse, další kytary, trochu jiný akordeon, křídlovka či sborové zpěvy. Producent alba, herec Vladimír Javorský si dokonce zazpíval píseň Podzim a při natáčení vypomohl na několik hudebních nástrojů.

Muzika, které většinou dominuje akordeon, bude zřejmě příjemná každému, kdo si v minulosti oblíbil Radůzu, Václava Koubka nebo Traband. Na své si přijdou i posluchači, kteří mají naposlouchaného Vladimíra Vysockého a Bulata Okudžavu. Inspirační rejstřík protagonisty alba je širší, než by se mohlo zdát. Nechybí zde i snesitelný folkový patos – konkrétně v „kytarovkách“ Šípenka růžová a Tisíckrát. Lze se domnívat, že M.K. se nechal ovlivnit i legendární tuzemskou kapelou Nerez.

„Tisíckrát šlápnu v koupelně na sponku/ tisíckrát mi vetřeš do rány sůl/ tisíckrát tě políbím u zvonků/ tisíckrát se prostřem, jak slavnostní stůl…“ (Tisíckrát).

Ve skladbách utkaných z všelijakých existenciálních pocitů je tolik lákavých zákoutí, že samotný průzkum zabere podstatně více času, než u jiných, řekněme „běžných“ písní z dílen věhlasnějších umělců. Další trvanlivé album je na světě!

Název: Nic víc
Interpret: Mirek Kemel
Žánr: Folk/šanson
Skladby: 1/ Indián, 2/ Krávy, 3/ Podzim, 4/ Mrtvolky, 5/ Mezi kopci, 6/ Nic víc, 7/ Šípenka růžová, 8/ Návrat, 9/ Tisíckrát, 10/ Vrány, 11/ V noci u moře, 12/ Rybář
Stopáž: 41:41
Vydavatelství: Indies Scope, 2014, www.indies.eu
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto /obálka: www.indies.eu


 
Rozhovor s Tublatankou na Československém plese 2026

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

Píšu většinou o tom, co se děje mně, nebo lidem v mém okolí

Natálie Kocábová - foto ČTKPSvoji první povídku napsala v osmi letech a již tehdy si uvědomila, že psaní je jejím posláním. První básnickou sbírku vydala v osmnácti letech a v devatenácti první knihu. Na svém kontě má přes...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.


Výtvarné umění

Jan Bočan aneb už bohužel není mezi námi, na vernisáži by to bylo příjemnější

bocan 200Pražská Galerie Jaroslava Fragnera & Člověk a prostor připravila pod záštitou Karla Schwarzenberga (1. místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí ČR), České komory architektů, Václava Havlíčka /rektora ČVUT v Praze, Zdeňka Zavře...

Divadlo

Tady je svět normální

Skorapka perexDivadlo Metro v Praze na Národní třídě uvedlo jako svého hosta hru Skořápka polského autora Marcina Szczygielskiho v režii Luboše Fleischmanna a v podání Divadla Stochov.

...

Film

Nečekaně ztřeštěný výlet do Litvy

litva200Severský filmový podzim nabízí nejen filmy severských zemí, jak by název mohl napovídat, ale hranice se rozšiřují i na filmy z pobaltských republik. Ve filmu Litva, do toho! se můžete seznámit s největší pobaltskou zemí prostřednictvím ztřeštěné roa...