Kdo si doposud myslel, že hudba je určená především k poslechu, k tanci či k meditaci, měl by své představy přehodnotit. Kreativní počin, s jakým přišel Biorchestr, svědčí o vynalézavosti alternativních tvůrců. Album Umakartové vás totiž donutí k maximálně soustředěné hravosti.
Ne, nebojte se, tohle není laciná reklama na farmářské trhy. Stejně tak nečekejte výkřiky potrhlých biomanželek, biopřítelkyň nebo biomatek ze satelitního městečka. O slovo se hlásí brněnská alternativa a ta vždycky měla a má své kouzlo.
Biorchestr působí jako vskutku kreativní projekt. Jeho hlavní postavou je Aleš Pilgr. Někdo z vás ho možná zná jako bubeníka kapel Květy nebo Ty syčáci. Zde se však uplatňuje jako skladatel, zpěvák, multiinstrumentalista, hračička. Roli důležité parťačky hraje manželka protagonisty Jana Pilgrová, která také zvládá několik uměleckých řemesel (skladatelka, textařka, zpěvačka, hráčka na klávesové nástroje, ilustrátorka…). Manželské duo ve studiu podpořili nepostradatelní pomocníci – Tomáš Háček (produkce, jiné nástroje, mix) a Ondřej Ježek (mix a mastering). O čtyři texty pro dvanáctipísňové album se postaral další spolupracovník Tomáš Klášterecký.
Zdá se, že tvůrci společně s vydavatelem mysleli na rodinnou zábavu. Umakartové totiž vyšlo nejen na obyčejném CD v plastovém balení, ale také v limitované edici, ve speciálním digipackovém obalu, v němž se skrývá originální desková hra. Vtip spočívá v tom, že hraní (může se ho zúčastnit až šest lidí) je spojeno s poslechem alba. Abyste rozuměli, umakartové jsou tajemní obyvatelé lidského obydlí, kde po odjezdu jedné nejmenované rodinky zůstalo několik nepříjemností, s nimiž si hráči musí nějak poradit. Poslouchat a hrát, nic jiného vám nezbývá…
Hudební stránka tohoto alba zřejmě zaskočí každého, kdo tvrdí, že nelze spojit folk s elektronikou tak, aby to neznělo nenásilně. Biorchestr přesvědčuje, že mix je možný. Jen se musí pracovat citlivě a neztrácet smysl pro vkusné dávkování. Většina písní má spíše meditativní polohu umocněnou defenzivním zpěvem. Ale pozor, občas je posluchač rytmikou vyzván k taneční relaxaci. Důkaz, že umakartům domácím koluje v žilách rocková (a řekněme i psychedelická) krev, přinášejí skladby Na hrotu vah a Prah a pražce. Zvláště ta druhá v určitých okamžicích prozrazuje snad i nevědomý vliv legendární brněnské kapely Dunaj.
O písňových textech lze prohlásit, že zde tvoří poctivý grunt. Suverénně by mohly fungovat i bez hudby. Jako samostatná básnická sbírka. Zbytečná slova v nich nehledejte. Žádná vata. Zato poskytují hodně prostoru pro fantazii a subjektivní výklady. Můžete si v nich hledat a přitom vymýšlet… Jsou kousky, které si leckdo rád zapamatuje, případně zapíše na důležité místo. Tak třeba: „Říkali, že se svět na západ otáčí / Říkali, že se dá vyhnout stáří / Říkali, že člověk má být pevný.“ (Prach a pražce)
Až dohrajete a doposloucháte, patrně vás napadne, že tohle „biodílo“ není výkřikem jedné sezony. Dlouhodobá trvanlivost je výrobcem zaručena!
Umakartové
Interpret: Biorchestr
Žánr: Alternativní folk
Skladby: 1/ Plyšové hračky (pokojíček), 2/ Nedosažitelná, 3/ Pavučina, 4/ Na hrotu vah, 5/ Prach a pražce, 6/ Telefon, 7/ Dálnice, 8/ Na vodě, 9/ Sklenka, 10/ Mlíko, 11/ Dřevorubec, 12/ Ale dnes ještě ne.
Stopáž: 40:53
Vydavatelství: Indies Scope, 2012
Hodnocení: 85 %
Zdroj foto /obálka: indies.eu a biorchestr.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Tak jako kdysi Vídeň uvedla do světa operetu, tak se v Americe, na Broadway narodil muzikál. Každým rokem tam vznikají nová a nová díla, ne všechna však vydrží v repertoáru těch divadel víc měsíců a ne všechna se dostanou dál do světa....
Říct pravdu, nebo žít se lží? Toto je dilema, které v menší či větší míře asi zná každý. Většinou jde jen o malé “bezvýznamné” lži. Pokud ale jde o vaši kariéru, která pro Vás znamená téměř vše, už to rozhodování není tak snadné.