Nedělní večer byl pro koncertní sál Paláce Akropolis zcela výjimečný. Pravděpodobně poprvé zažilo jindy velmi hlučné místo zcela tichý večer rezonující moderní klasikou. Vystupující islandský skladatel Ólafur Arnalds si zcela podmanil plný sál a až hypnotickým způsobem ho umlčel. Hrobové ticho bylo natolik tíživé, že i pouhé cvakání závěrek fotoaparátů bylo nesnesitelně rušivým elementem.
Úvodní tóny však patřily českému hudebníkovi, který vystupuje pod jménem Roman Empire. Set elektro-ambientních textur podložený surrealistickou projekcí byl však bohužel lehce přehlížen a vnímán spíše jako hudební kulisa. Zpočátku nenápadná hudba a nepřítomný muž za notebookem nepřitahovali dostatek pozornosti. Ke konci ale zazněly výraznější beaty a spolu s nimi se také začal ozývat zasloužilý potlesk.
Štěbetavý dav zvědavě zkoumal minimalistickou scénu dekorovanou pouze prostými lampami, pianem, houslemi a violoncellem. Zanedlouho se objevil Ólafur a začal koncertovat sám. Hned na úvod poznamenal, že není zvyklý hrát před stojícím publikem, poprosil o klid a všechny, kdo si chtějí povídat, odkázal na vedlejší místnost. Od té chvíle zavládlo v Akropoli naprosté ticho. Nebylo to však zcela kvůli autoritě jeho slova, nýbrž spíše kvůli hudbě, která se rozezněla.
Doprovodní umělci, houslista a violoncellistka, se přidali až v průběhu druhé skladby. Dokonale sladěné trio zmrazilo publikum, které nehybně stálo a ušními bubínky hltavě nasávalo ambientní melodie. Mezi skladbami se pak burácivě roztleskalo. V průběhu večera došlo také na veselé historky o tom, jak vznikaly některé z Arnaldsových písní. Jedna z nejoblíbenějších skladeb „Ljósið“ byla původně určena pro reklamní spot na luxusní vanu. Společnost ji ale nakonec nekoupila, jelikož nebyla dostatečně hloupá, aby oslovila cílové diváky, jak s úsměvem objasnil Ólafur.
Klíčovým momentem k proměně večera na magický byla improvizace. Experimentování se údajně stalo tradicí a na každém koncertě tak vznikne unikátní skladba. To, že šlo o fascinující zážitek, dokazují mimo jiné vzkazy na oficiálních stránkách (anglicky zdatní se dočtou níže) a dlouhá řada na hudební nosiče, která po koncertě blokovala východ z Akropole. Odbyt vinylů a CD si Arnalds zajistil také svou přítomností. Vesele všechno podepisoval a tak mnohým učinil zážitek ještě intenzivnější.
A jak reagovali na koncert fanoušci?
„Your yesterday concert was so amazing! Thank you for all those strong and fragile melodies! ...and there so much more people than on your first concert in Prague! I hope you will come back soon!“
„It was great, like some very refreshing massage (but for ears and brain). I came home like a new person. Thank you and please come again! You'll be welcome.“
„Hi, the concert was just amazing, I love your music and to hear it live was a wonderful experience for me. Your funny stories between the songs were great too. I hope you visit Prague again, I'll not hesitate to come again! Thanks for the wonderful evening :)“
Budete-li se chtít o své dojmy z koncetu také podělit, můžete tak učinit zde: olafurarnalds.com
ÓLAFUR ARNALDS /ISL + ROMAN EMPIRE /CZ
Žánr: střetívání moderní klasiky s elektronikou
Datum a místo konání: 25.března 2012, Palác Akropolis, Praha
Pořadatel: Palác Akropolis
Hodnocení: 99%
Zdroj foto: olafurarnalds.com
| < Předchozí | Další > |
|---|
DAVID URBAN (*1973) se narodil v Praze, kde žije dodnes. Je šťastně ženatý, má dvě dospělé děti a pár koček. Už více než polovinu života pracuje u pražské kriminálky, což se odráží i v jeho literární tvorbě. Mezi jeho zájmy patří četba knih, ...
Mám rád umělce, ale nejvíc asi ty, kteří něco umějí, a přitom si na nic nehrají. Vypadá to jako protimluv, ale možná mi rozumíte. A pak mám rád umělkyně, které – ačkoliv jsou talentované, inteligentní a krásné – ma...
Legendární režisér Clint Eastwood má v polovině světa (ne vlastní vinou) vypěstovanou zvláštní auru tvůrce, kterému se podaří vše, na co sáhne. Je to dáno tím, že jeho slabší počiny se kinosálům mimo vlastní domovinu většinou vyhnou a ví o nich ...