SCHODIŠTĚ (ex-Nahoru po schodišti dolů band) vydává 1. 1. 2020 (u vydavatelství Galén) novou řadovou desku KUPŘEDU. Ač frontman Doktor Krajíček oslavil nedávno šedesátiny a kapela pětatřicetiny, na důchod to nevypadá.
Ba naopak – nové CD je možná nejsvižnější a nejeenergičtější v historie Schodiště. A jak naznačují nadšené reakce na singl a videoklip k titulní písni, padne nejspíš na úrodnou půdu.
Nové písně, zhusta už zasazené do koncertního playlistu, jsou jako vždy žánrově pestré, nevázanost lehce kontrastuje s textovým obsahem, který je stejně důležitý a prožitý jako samotná hudba. "Cílem bylo přenést ve studiu do nahrávek všechno to, co dělá Schodiště Schodištěm," říká kapelník Vratislav Horčík "A pak také vše podřídit nemilosrdnému pravidlu, že totiž základem je písnička, která musí fungovat i bez složitých aranží".
Hudebně se Schodiště částečně vrací k vlastním kořenům, kdy v písních dominovaly melodické linky akordeonu a klarinetu. K těm pak jako kontrast stojí kytarové a rytmicky hutné rify podpořené saxofonem. Pro zpestření se v některých pasážích, tak jako na koncertech, objeví zvuky ze sampleru, které se vhodně doplňují s akustickými nástroji.
Obsahově, tedy textově se autoři písní (především akordeonista a básník Miroslav Klíma) zaměřili sami na sebe, pozvolna stárnoucí chlapíky a na věci a situace, které kolem sebe pozorují, vnímají a ke kterým se vyjadřují; leckdy naštvaně, někdy ironicky, jindy poeticky.
Schodiště je pověstné pódiovým nasazením; vepředu svým neopakovatelným stylem přednáší Doktor Krajíček, který jako maják září v pozici frontmana od prvopočátků, celou kapelu ženou kupředu omlazené bicí (Jakub Homola) a kytara (Ondřej Fencl) s dynamitovou úderností; je to radost, je to jízda.
V posledních letech nastalo na koncertech vítané vyvážení, kdy většina už neřeší, ze kterého století ta která píseň je. Část příznivců stále bouřlivě reaguje na starší hitovky, zatímco ta druhá, početnější, už skáče především do rytmu novinkových festivalovek Nebudu či Stařena.
Čtyři ze současných sedmi členů pamatují zlatou éru Nahoru po schodišti dolů bandu, na níž se zásadně podíleli jak interpretačně, tak autorsky. Činí se i mladá sekce a výsledkem je souzvuk nabitý radostí, který má v sobě kus „starého dobrého Schodiště“, ale i svěží vítr a větší zapojení nástrojů pro kapelu tak charakteristických (klarinet, akordeon, saxofon).
Během dvanácti let společného hraní a několika soustředění se sedmičlenná skupina semkla jak rodinka, která vesele brázdí zdejší hudební „moře“. Hutný mix písní z nejslavnějšího období (kolem alb Ukazovák nasliněnej a Svinska pržola), vypalovaček z „comebackového“ alba Roztoky (2011) a především našláplých novinek z kolekce Kupředu, z nichž leckteré už fanoušci z koncertů dobře znají a vyžadují – to je program pro rok 2020. Pestrý hudební mejdan na oslavu nové desky!
Více informací najdete na oficiálním kapelním webu www.schodiste.org, na www.bandzone/schodiste nebo na https://www.facebook.com/Schodiste-220979644664731/
| < Předchozí | Další > |
|---|
akže jsem se opět ocitla v takovém středu vesmíru, vždyť to se přece o Bali říká, ne? 
Až do 22. června si v mělnické galerii Ve věži můžete prohlédnout výstavu obrazů s africkou tematikou. Nevšední expozici vytvořila malířka Radu Tesaro a sběratelka afrického umění Marie I...
Při pohledu z oken do ulic si možná zatím těžko představit, že už za pár měsíců je tu další divadelní léto na Biskupském dvoře. Opak je ale pravdou, a tak vám již nyní začátkem února přinášíme first minute nabídku titulů, které vás v leto...
Nejprve vyšlo několik DVD hrdě oznamujících, že obsahují grotesky s Laurelem a Hardym, poté lákala Nova na tutéž osvědčenou značku a nyní rovněž Česká televize hlásá, že nachystala cyklus Laurela a Hardyho. Potíž je v tom, že oba komici v nich sice ...
