Zpěvačky Martha a Tena Elefteriadu společně vystupují už přes 50 let. Právě vrátily z Řecka, odkud si přivezly inspiraci pro nové CD. Před 30 lety podepsala Martha petici "Několik vět" a vypadalo to, že se zpíváním slavných Řekyň u nás bude konec. Jak na tu dobu Martha vzpomíná?
Právě jste se vrátila z Řecka, kam každoročně jezdíte s českými zájemci o řecké tance a Řecko samotné. Kde jste byli a jak jste se měla?
S řeckými tanci jsme tentokrát zavítali na Rhodos, ostrov Boha slunce. A opravdu to tam prosluněné bylo. Modrá obloha od rána do večera a teploty neklesly pod 30 stupňů. Náš kurz řeckých tanců probíhal tentokrát ve stinném zázemí hotelu. A měli jsme i štěstí na výbornou průvodkyni, paní Veroniku Pavloudi, která nám zprostředkovala setkání s místními a také nám doporučila skvělou tavernu Maria nad pláží Tzambika, kam jsme jezdili jednak na skvělé večeře a samozřejmě také za muzikanty, se kterými jsme si s Tenou i rády zazpívaly.
Martha a Tena Elefteriadu, foto: Marie Votavová
A jaký byl návrat zpět?
Poměrně příjemný, protože po tom horku jsem nižší teploty považovala za přívětivé. Letošní letní prázdniny jsou totiž pro nás s Tenou pracovní. Máme roztočenou novou desku a na ni se teď chceme soustředit. Nové album s řeckými písničkami vyjde po hodně letech od naší poslední řadové desky. Ten "dluh" našim příznivcům splatíme krásnými řeckými písněmi stylově rozprostřenými napříč řeckou muzikou. Posluchači tam najdou jak styl rembetiko, lidové balady i modernější písně. K jedné z nich se mi povedlo přizvat k duetu i vynikajícího řeckého zpěváka Chronise Panaretose, kterému na jeho ostrově přezdívají "Hlas Karpathosu". Loni na podzim jsme točili na tomto překrásném ostrůvku s malým štábem ostravské televize několik tzv. Postřehů. Na tuhle práci na novém CD se už velice těším.
Martha Elefteriadu, foto: Marie Votavová
Teprve nedávno jsem se ve vaší autobiografii dočetl, že i vaše zpívání dostalo v roce 1989 zákaz od tehdejšího politického vedení. O vašem podpisu petice "Několik vět" se moc nepíše. Proč jste vlastně podepsala a jak to proběhlo?
Cítila jsem, že čas dozrál, že je třeba se do toho opřít a že každý hlas se počítá. V té době jsem byla často pryč. Jezdily jsme s Tenou do Skandinávie, kde jsme zpívaly s kapelou jejího muže Juraje Čierného, skoro celá osmdesátá léta. Viděly jsme, jak se žije jinde. Ten rozdíl byl markantní. Co se týče mého podpisu, samotný text petice obsahoval běžné pravdy a to, jak to lidé všeobecně vnímali... Prostě to bylo vyřčeno pravdivě a nahlas. Neviděla jsem důvod, proč bych se pod něco takového nemohla podepsat. Přesto mi tehdy někteří kolegové řekli, že jsem to neměla zapotřebí. A to mě tehdy mrzelo víc, než následný kolotoč...
Co následovalo?
V televizním orchestru Václava Zahradníka, se kterým jsem v té době zpívala, už pro mně nebyla najednou práce. Televize i rozhlas rušily plánované akce, naše písničky s Tenou se přestaly zcela hrát. Plány na druhou sólovou desku se zcela rozplynuly, přestože některé písničky již byly natočeny. Z alba zbyl jen jeden singl, který stihl vyjít před zákazem, ale poté byl hned z prodeje ztažen. Jednalo se o písničku "Proč přicházíš tak pozdě lásko". Měla doslova jepičí život, ale lidi si jí pamatovali a po revoluci si ji v rádiích vyžádali. Stala se šlágrem a zpívám ji na koncertech ráda dodnes.
Co na to řekla vaše sestra Tena?
Tena právě zpívala ve Finsku. Beze mě, byla to doba, kdy jsem dokončovala studia psychologie a zpívala v Semaforu, tak odjela s kapelou přes Slovkoncert sama. Nebyla to hezká doba, ale to se už mělo za pár měsíců celé změnit...
Děkuji za rozhovor a přeji hezké letní dny a ať se nové album podaří!
www.facebook.com/Martha-a-Tena-Elefteriadu-204246846280793/
| < Předchozí | Další > |
|---|
Jsou lidé, kteří po hřbitovech chodí velmi rádi. Milují tu tichou atmosféru. Mezi ně určitě patří divadelník a fotograf Miloš Dvořák, který je také 
Na knihu Moje vodácké holky jsem narazila úplnou náhodou v nějaké čtenářské skupině na Facebooku. Hned jsem viděla obal, tak jsem ucítila, že právě takový titul si v těchto aprílových dnech potřebuju přečíst a udělala jsem dob...
Jeden z nejznámějších českých herců všech věkových generací, Rudolf Jelínek, má za sebou neskutečnou filmovou a divadelní kariéru, bohaté zkušenosti s dabingem a lidé ho na ulici spíše než jménem oslovují jako majora Jiřího Hradce...
Film Náhradníci (2009) byl ve své době důkazem, že Bruce Willis jako herec ještě nepatří do starého železa. Akční žánr má své mouchy, protože kdo z nás si může jen tak vzít bouchačku a tím i spravedlnost do vlastních rukou? Naštěstí nikdo.