A poněvadž člověk není schopen zůstati bez zázraků, tu si vytvoří nové zázraky, již vlastní, a bude se klaněti fušerskému zázraku, babskému kouzelnictví, byť stokrát byl buřičem, kacířem a neznabohem. (Dostojevskij – Bratři Karamazovi, překlad Vladimír Ryba)
Řecká kapela Rotting Christ, kapela dvou bratrů, na scéně působí již přes třicet let a stále má co nabídnout. Třináctá studiovka s lakonickým názvem The Heretics vyšla v půli února pod hlavičkou nakladatelství Season Of Mist a přináší melodie, vzrušení i zamyšlení v podobě promyšlených textů, plných odkazů na slavné myslitele a spisovatele.
Rotting Christ se zformovali v roce 1987 v Athénách, jsou známí jako jedna z prvních black metalových kapel ve svém okolí a jejich specifický zvuk patří k jejich neodpiratelným devizám. Jádro kapely tvoří bratrské duo, členové jsou tito: Sakis Tolis – kytara, klávesy, zpěv; Themis Tolis – bicí a od tohoto roku Giannis Kalamatas – kytara, Stamatis "Melanaegis" Petrakos – basa.
Diskografie už také něco čítá: Thy Mighty Contract (1993), Non Serviam (1994), Triarchy of the Lost Lovers (1996), A Dead Poem (1997), Sleep of the Angels (1999), Khronos (2000), Genesis (2002), Sanctus Diavolos (2004), Theogonia (2007), Aealo (2010), Κατά τον δαίμονα εαυτού (2013), Rituals (2016) a The Heretics (15. února 2019).
S koncepčními alby je to trochu těžší – ne nutně vždy to posluchači sedne. Uvedu příklad u sebe: jakkoli mám ráda portugalské Moonspell a rozhodně nepohrdnu písní v jejich rodném jazyce, jejich deska 1755 mě nechala spíše chladnou. Očekávání u Rotting Christ a jejich komplexního koncepčního alba The Heretics byla tedy vysoká a musím říct, že alespoň v mém případě byla výrazně překonána.
Úvodní citát Dostojevského v písni In The Name of God shrnuje textovou podstatu alba. Nádherná rázná skladba, kde v sobě vše padne jako ulité, není zde hluchého místa. Písnička posluchače pohltí a není snad možné, se do ní nezamilovat na první poslech. Epická jízda pokračuje i v Vetry Zlye, kde hostuje ruská zpěvačka Irina Zybina (Alkonost) a můžu jen říct, že nálada se mění, ale sdělení zůstává stejné. Nejen líbivý riff přináší Heaven And Hell And Fire, taky nás nutí k zamyšlení citáty od učenců Miltona a Painea. Jedná se o melodickou záležitost, a to nemyslím ve zlém slova smyslu.
Rotting Christ bývá vytýkáno, že jejich hudba není stejná jako v minulosti, že vyměkla. Změna je ale život a nemyslím si, že by to v případě téhle kapely bylo tak horké. Hallowed Be Thy Name funguje na základě jednoduchého popěvku, přesto dokáže zanechat silný dojem a pocity jsou důvodem, proč posloucháme hudbu, nebo ne? Kostelní feeling v Dies Irae umocňuje chorálové zpracování jedné z údajně nejlepších básní ve středověké latině. Přestože mi hlas zpěváka připadá neuvěřitelně melodický, tak I Believe v jeho mateřštině mě moc neuchvátilo. Jde spíše o recitaci než zpěv textu z knihy The Saviors of God od slavného řeckého autora Nika Kazantzakise. Skladba Fire God And Fear je uvozena citátem Voltaira a nastavuje tolik potřebné zrcadlo společnosti: „Ti, kdo vás přinutí věřit absurditě, vás donutí i páchat ohavnosti.“. Svižnější, až pochodové tempo, skvěle ladí s energicky promyšlenou skladbou.
Nejmíň se mi z celé desky líbí nejdelší (5:23) písnička, The Voice Of Universe, kde máme možnost slyšet angličtinu, řečtinu a navíc arabštinu v podobě hosta Ashmediho z kapely Melechesh. Temnější pohled na věc v mých uších prostě postrádal jiskru. Nejkratší (3:07) písnička The New Messiah pojednává o falešných prorocích a v dnešní době plné pokrytců je relevantní. Závěrečná dlouhá (5:23) skladba The Raven svým začátkem (cca 30 vteřin) evokuje již vzpomínané Moonspell a jejich Alma Mater. Na první pohled se to může zdát jako prvoplánovité, použít zrovna Poeova Havrana, ale přístup hudebníků k této formě přinesl něco svérázného a chytlavého. Jako bonus máme dvě skladby, The Sons of Hell I a II a musím říct, že jde o loučení v grandiózním stylu! Obzvlášť část I mě naprosto pohltila svým chvalozpěvem na svobodnou vůli a taky svou hravostí i rozpustilými riffy.
Úžasné, jako pocity dokáže vyvolat zvuková vize hudebníků se spřízněnou duší. Máte-li rádi melodický metal, můžete The Heretics s klidným srdcem poslechnout a nechat se lapit do jejich zvučných sítí. Nejedná se o žádnou depkovitou temnou hudbu, naopak překypuje životem a energií a předává jasný vzkaz, kterého se také držím: non serviam!
Název nosiče: The Heretics
Interpret: Rotting Christ
Žánr: melodický black metal
Skladby: 01. In The Name of God, 02. Vetry Zlye, 03. Heaven And Hell And Fire, 04. Hallowed Be Thy Name, 05. Dies Irae, 06. I Believe, 07. Fire God And Fear, 08. The Voice of the Universe, 09. The New Messiah, 10. The Raven + The Sons of Hell, pt 1 a pt 2
Stopáž: 43:36 + 8:31
Vydavatelství: Season Of Mist
Hodnocení: 93 %
Zdroj foto/obálka: https://www.rotting-christ.com/en
| < Předchozí | Další > |
|---|
Od prvního do osmého června se ve východočeském Broumově koná festival Broumart – Týden současného umění v Broumově. Hlavním organizátorem akce je KK3 Klub konkretistů. Zeptala jsem se koordinátorky KK3 paní J...
Zlín se pyšní dvěma „oficiálními“ místy, kde se nacházejí prkna, která znamenají svět, a to Městským divadlem a Divadlem Scéna. Navíc se čas od času změní na divadelní sál část klubu Zelenáčova šopa, která pravide...
Záhy po nastolení komunistického režimu se vynořily představy, že ani filmové studio Barrandov se nijak neodlišuje od běžných továren, vždyť i v něm se přece vyrábí zboží. Vzápětí převážila víra, že je zbytečné natáčet...
