Jiří Bartoň měl se starými filmovými melodiemi v Kroměříži úspěch

Jiří Bartoň měl se starými filmovými melodiemi v Kroměříži úspěch

barton perexPocta starým filmovým písničkám v podání dnes už pražského herce Jiřího Bartoně, klavírní doprovod Marie Drkulové a moderace i drobné herecké akce Romany Blažkové - to byl pořad Staré filmové melodie, který měl ve čtvrtek 22. března premiéru v zaplněném Hudebním sále Domu kultury v Kroměříži. Atmosféru přitom dotvořilo i příjemné přítmí s rozžatými svíčkami na stolech.

 

Komponovaný pořad, v němž byl dán prostor málem zapomenutým písničkovým pokladům, ale i zajímavému a jiskřivému povídání vtipně propojenému s krátkými filmovými dialogy, přítomné publikum jednoznačně okouzlil. Stojí za tím nejen šarm, um a sametový hlas šansoniéra, ale stejně tak dobře zvolená dramaturgie, "vymazlené" spojovací texty mezi písněmi a očividně radostná spolupráce všech tří účinkujících na jevišti.
Melodie z filmů z padesátých až šedesátých let (Roztržka, Ztracená tvář, Mučedníci lásky Začít znova, Limonádový Joe), ale také ze snímků jako Lásky mezi kapkami deště nebo Den pro mou lásku, byly prokládány historkami a zajímavými informacemi týkajícími se toho onoho filmu, což si připravil hlavní protagonista, jemuž zdárně sekundovala Romana Blažková. Přitom kromě moderování s ním rozehrála i několik krátkých dialogů, což pořad jen osvěžilo a publikum náležitě ocenilo.

Všichni tři protagonisté tvoří kompaktní trio, přitom se neznají dlouho - Jiří Bartoň je zkušený profesionál - herec, zpěvák i filmový a divadelní historik, Marie Drkulová je studentkou pátého ročníku Konzervatoře P. J. Vejvanovského Kroměříž a učitelka Romana Blažková zase členkou už dlouho oceňovaného Divadelního spolku Kroměříž.

barton 1

Po skončení hudební produkce odcházeli lidé ze sálu s úsměvem na rtech, někteří se nechali dokonce slyšet, že by vydrželi ještě další hodinu a že to byl pořad pro fajnšmekry. Recitál Jiřího Bartoně byl zaznamenán zvukově i na kamery Alexandra Michajloviče (objeví se brzo na serveru Youtube), ale měl by putovat i po dalších klubech a komorních sálech v Česku.

"Byla jsem mile překvapena hned z několika důvodů. Jednak Jiří Bartoň byl famózní, což platí i pro klavíristku i moderátorku, jednak jsem ráda, že i takové krásné komorní pořady nejsou vidět jenom na malých a přesto prestižních pražských scénách, ale také v Kroměříži. Bylo to velmi příjemné, noblesní a na úrovni. Ale jsem také ráda, že si někdo vzpomněl a tímto pozoruhodným způsobem oprášil nádherné písně," prohlásila bezprostředně po produkci jedna z nadšených návštěvnic Anna Bábovská.

barton2

"Komorní recitál zpívajícího herce Jiřího Bartoně mě zaujal nejen pro písničky samotné či naprosto profesionální projev interpreta, ale bavilo mě i to povídání mezi písněmi. Pěkné byly i ty krátké dialogy z několika filmů... Mělo to zkrátka pointu a přesah, a to já mám rád," nechal se slyšet Dušan Wünsch.

Podobně nadšená byla i Danuše Hlaváčová: „Recitál Jiřího Bartoně - Staré filmové melodie nás v komorním prostředí hudebního sálu Domu kultury v Kroměříži zavedl do minulosti, do doby, kterou z velké části pamatuji a vnímala jsem ji. Slyšeli jsme melodie hodně známé, méně známé, ale pro mne i neznámé, ale v podání Jiřího Bartoně byly krásné, něžné, citlivé, naléhavé - prostě poslouchatelné... Klobouk dolů před výkonem jak jeho, tak i klavírního doprovodu Marie Drkulové a Romany Blažkové, která celý večer moderovala společně s Jirkou Bartoněm. Díky za tak krásné pořady, na které zase ráda přijedu, i když bydlím v Holešově."

{youtube}caaX7AzLUTA{/youtube}

Foto: archiv Jiřího Bartoně a autor



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum


Literatura

Co když svědek vraždy vidí jen barvy a nerozeznává obličeje?

barva vrazdy 200Nakladatelství Host vydalo zajímavou detektivku s názvem Barva vraždy Bee Larkhamové od Sarah J. Harrisové. Pojednává o synestesii a popisuje barvy tak, jak si ani neumíte představit.

...

Divadlo

Faust na deskách Buran Teatr v Brně

Faust 200Nejdřív několik základních informací:  BURANTEATR se zrodil v létě 2003 v hlavách dvojice studentů Divadelní fakulty JAMU Zetela a Jana Šotkovského – z potřeby realizovat své představy o divadelním provozu mimo existující divadla. Zakladatelé se tehd...

Film

SIGNÁL – solidní, trochu pohodlná komedie
ImageProměny, PIKO, Czech Made Man jsou první tvůrčí počiny mladého režiséra Tomáše Řehořka. V 25 letech, kdy takový Stanley Kubrick teprve s režírováním začínal, přichází Řehořek již se čtvrtým celovečerním snímkem, tentokrát s vesnicko...