Německá skupina Kissin' Dynamite ozvláštnila začátek školního roku novou deskou s názvem Megalomania. Zda si tento kousek zaslouží nosit takové honosné označení, se dozvíte v recenzi.
Kissin' Dynamite se dali dohromady v roce 2002, původně pod názvem Blue Kids jako školní kapela. Jedná se o mladé kluky, kterým se tehdy v peněžence ještě ani nehřála občanka a vystupují spolu v této sestavě dodnes: Johannes Braun - zpěv , Ande Braun - elektrická kytara, Jim Müller - elektrická kytara, Steffen Haile - basová kytara a Andi Schnitzer – bicí. Jejich touha bylo hrát muziku a dobýt svět svým vlastním osobitým stylem. Hrají pohodový hard rock, využívají glam rockových prvků a hodně si zakládají na své image.
Jejich debutem bylo album odkazující názvem k jejich rodné krajině – Steel of Swabia (2008), následovalo album plné hitů „Addicted to Metal“ (2010), kde se k nim ve stejnojmenné písni připojil i Udo Dirkschneiderem z U.D.O. V roce 2012 pak vydali desku „Money, Sex & Power", kterou České republice předvedli na festivalu Masters of Rock.
Aby neporušili svůj harmonogram, přicházejí letos s novým albem s názvem Megalomania. Sami uznávají, že jsou modernější, ostřejší a také sebevědomější, ale zároveň nechtějí ztratit nic ze své svěžesti a originality. Nejvýraznější člen kapely zpěvák Hannes Braun vznik alba komentuje takto: „Jednoho dne to došlo to bodu, kdy se impulzy spojily a my proti tomu už nemohli - a nakonec ani nechtěli - bojovat.“
Na albu jde vidět, že vznikalo nenásilně, jedná se o přirozenou a hlavně příjemnou a nenáročnou muziku. Oproti minulým deskám je zde jasný posun, nejsou zde žádné prvoplánové songy a dohromady vše funguje na jedničku. Moc se mi líbí i přebal alba – černý podklad se zlatými nápisy působí velmi decentně a evokuje starou literární památku ukrývající poklad.
Otvírákem Megalomanie je DNA, singl, který už má na světě i klip. Jedná se o skvělý nářez s pevně daným rytmem, který pohltí od prvních tónů. Hanessův hlas je zde velmi přesvědčivý a naživo to bude určitě skvěle fungovat, protože každý si rád zařve „DNA, DNA“ nebo výplňové „jéjéjé".
Zklidnění nabízí baladická Fireflies, kde kytary jemně dolaďují akutní výkřiky „hello, world/ this is me/ on a never-ending journey“. Jedna se o věc neobvyklou, ale rozhodně fungující. Podobná je i pomalá The Final Dance pojednávající o rozchodu. Píseň, která opravdu chytne a nepustí je God in You. Její tempo se postupně stupňuje, bicí jsou neúprosné a Hannes zde střídá různé hlasové polohy, aby vás všemožně přesvědčil, že je ten bůh ve vás.
Ostatní písničky z megalomanské desítky jsou si podobné, drží se klasického zvuku Kissin' Dynamite, nechybí v nich nápad, zajímavé melodie a lehce zapamatovatelné refrény. Celkově se jedná o nenáročnou muziku, do které se kdykoliv můžete zaposlouchat a zaručeně si to užijete.
Co z tohoto alba tito mladíčci vyčarují na pódiu, se můžete přesvědčit na koncertě 3. října ve zlínském Masters of Rock Café.
Album: Megalomania
Interpret: Kissin' Dynamite
Žánr: hard rock
Skladby: DNA, Maniac Ball, VIP in Hell, Fireflies, Deadly, God in You, Running Free, Legion of the Legendary, The Final Dance, Ticket to Paradise
Stopáž: 39 minut
Vydavatelství: Nuclear Blast 2014
Hodnocení: 90 %
Zdroj foto /obálka: Markéta Zimová, www.kissin-dynamite.com
( 1 hlas )
| < Předchozí | Další > |
|---|
Ivana Peroutková je spisovatelka a překladatelka, absolventka divadelní a filmové vědy na FF UK. Debutovala románem Na vahách života (1992). Od té doby má na svém autorském kontě přes čtyři desítky titulů pro malé čtenáře, teenage...
Její výtvarná umělecká díla jsou na každé výstavě prodána beze zbytku. Co tvoří? Batikuje ručně padákové hedvábí a vytváří i hedvábné obrazy a také keramickou mozaiku. Je to nativní žena, zkušená umělkyně. Nezadá si s těmi, co vystudovali akademii výtvarných u...
Švandovo divadlo je moje oblíbená pražská scéna, a když mi přišla pozvánka, ve které stálo, že chystají hru s prvky drag show, říkala jsem si, že tohle tedy vážně musím vidět. Už sám název – Klec bláznů – zní dostatečně zajímavě, aby podnítil...
I dnes se stává, že diváci prožívají nekonečné seriály (proč by se na ně jinak dívali?), že mají tendenci vztahovat postavu na jejího představitele. Oblibu nezaručuje sebelépe zvládnutá role v "kusovém" pořadu, ale ustavičně se vracející typizované figurky: vždyť kdo vítězí třeba v soutěži TýTý?...
