Jak se kdysi odečítal film

Jak se kdysi odečítal film

I dnes se stává, že diváci prožívají nekonečné seriály (proč by se na ně jinak dívali?), že mají tendenci vztahovat postavu na jejího představitele. Oblibu nezaručuje sebelépe zvládnutá role v "kusovém" pořadu, ale ustavičně se vracející typizované figurky: vždyť kdo vítězí třeba v soutěži TýTý? Tohle všechno bylo daleko zřetelnější v předtelevizní éře, v meziválečném období (tedy ve 20. a 30. letech minulého století) - a to si předsevzala prozkoumat Markéta Lošťáková v knize Čtenáři filmu - diváci časopisu.

 

Připomenu ve stručnosti genezi této publikace. Na počátku stála magisterská práce, z níž část otiskla v časopisu Iluminace a kterou nyní přetavila do zmíněného, zhruba stotřicetistránkového, spisku. Jak už název napovídá, autorka zkoumá hypotetickou podobu filmového diváka oněch let, jak se projevoval zejména v dopisových ohlasech převážně filmových časopisů, ale také se zabývá odrazem tiskem šířených iluzí ve filmové tvorbě - viz filmy jako Šťastnou cestu, kde Nataša Gollová (na snímku) ztvárnila dívku snící o kariéře herečky, Tři muži ve sněhu či Dva týdny štěstí. Zmínit lze vyfantazírované představy o snadném proniknutí do světa filmu (nejen jako herec, ale také jako autor libreta čili scenárista), ale také rozličné soutěže a loterie s lákavými výhrami, které se mohou stát předmětem mnohých nedorozumění.

alt

V knize se dočteme i zajímavé údaje, jak kina byla považována za semeniště hříchu (zvláště na poli sexuálních radovánek - a ono sexuální obtěžování, o němž se autorka zmiňuje, vůbec nemuselo být vnímáno v dnešním slova smyslu), jak publikum přisprostle komentovalo dění ve filmu, i když se tak zajisté dělo hlavně v podřadných periferních biografech. Hned v úvodu ovšem přiznává, že hodlá stvořit jakéhosi modelového diváka, protože o reálném diváku lze sotva co konkrétního sdělit, protože nikdy nebyl v hledáčku kritické pozornosti.

Lošťáková probírá historii filmových časopisů, upozorňuje, že čtenáře brakové literatury, k níž se filmový tisk leckdy svými hodnotami blížil, a diváky stejně orientovaných filmů spojuje výrazná infantilita ve vnímání obou médií. Kýčovitý rozměr vyprávěných příběhů, chrlených každodenně v olbřímím množství, dovoloval snít a projektovat sama sebe namísto některé z postav. Sžívání s fiktivními světy, kdy chudý, avšak čestný hrdina (hrdinka) ke štěstí přijde a pronikne do "vyšší společnosti", přežívá v různých obměnách podnes, ve vyhrocených případech vede až ke splynutí fikce a reality. Ostatně Hollywoodu se nikoli bezdůvodně přezdívalo "továrna na sny" a stejné ambice měli i tuzemští výrobci. Volání po jakémsi zušlechťování publika skrze jeho výchovu či vzdělávání bylo málo platné tehdy, stejně jako dnes.

film1

Značnou pozornost věnuje autorka způsobu oslovení čtenářské masy, a to jak skrze dopisové rubriky, v nichž se nejzřetelněji odkrývá prostoduché uvažování pisatelů, tak skrze snahy redakce přitáhnou čtenářskou pozornost početnými anketami, soutěžemi či formou her, zpravidla slibujícími splnění tužeb, to jest proniknutí do mámivého světa pohyblivých obrázků. Lošťáková upozorňuje na občasnou dvojdomost postojů redakce, která na jedné straně podněcuje (zdětinštělé) čtenářské ohlasy, ale současně je znevažuje nebo se jim dokonce vysmívá.

Zvláštní důraz položila na hry, které nazývá identitní, tedy s něčím se ztotožňující. Rozebírá tu strategie, jakými byl čtenář ponoukán k víře, že by se mohl prosadit jako filmová hvězda. Stačilo zaslat fotografii? Lošťáková píše: "Identitním hrám věnovala filmová periodika nejvíce prostoru. Naivní modeloví konzumenti na hrách participovali přímo, jejich reakce a výstupy sloužily k pobavení konzumentů kritických." (s.66)

Dokonce zmiňuje bizarní případ (možná mystifikaci?), související s časopisem Kinorevue: jakýsi nadšenec podepisující se jako Willy Čakan proklamoval odhodlání psát do časopisu tak dlouho, dokud si jej filmaři nepovšimnou a on se neprosadí jako filmová hvězda. Dokonce se prohlašoval za převtělení proslulé milovnické ikony němého filmu Rodolfa Valentina. Redaktoři Kinorevue si jej přitom dlouhodobě hýčkali jako přitažlivou výstřednost, i když jim nic nebránilo v tom, aby příval jeho dopisů ignorovali - jenže si byli vědomi, nakolik právě on podněcuje čtenářský zájem. Dosáhl prý mimořádného ohlasu, ať již souhlasného či naopak nabádavého.

Markéta Lošťáková vykresluje konzumenta filmového čtiva i filmů samotných jako svého druhu manipulovatelného prosťáčka, hledajícího ve slovech i obrazech jakousi snovou náhražku vlastního šedivého, nezáživného života. Přitom nezohledňuje, že se vyskytoval i náročnější příjemce, jakkoli jeho existenci připouští, jenž byl schopen zformulovat požadavky či stanoviska oproštěná od naivností. Právě na příkladu Kinorevue lze dovozovat, jak čtenářská rubrika, původně vystavěná na naivních "fanouškových" dotazech, postupně - jakkoli menšinově - dozrála k výměně kritických názorů na úroveň filmové tvorby. Například v roce 1938 se tam objeví na svou dobu pozoruhodné postřehy o společných rysech nabubřele vlastenčících velkofilmů, ať již je produkovala (bolševická) ruská kinematografie nebo (fašistická) kinematografie italská.

film2

Když zkoumá psychologii publika, odvolává se hlavně na Freyův spis o knihovním čtenářstvu, jelikož pro filmovou sféru prý takové pojednání chybí. (s.23) Vychází téměř výhradně z filmových časopisů, dále již nenahlíží. Výsledná zjištění tím nutně zužuje, dokonce je jakoby podřizuje předem vytyčené konstrukci. Pominula například překladový sborník Film a divák stejně jako sociologické průzkumy, jak je s využitím starších podkladů shrnul například Stanislav Holubec v Lidech periferie.

Ostatně i próza dokáže ledasco prozradit o postojích mladistvého publika, dnes i tehdy nejčastěji zavítavšího do kina, a jeho případných pohnutkách. Poslechněme si, čeho všeho si povšiml Jaroslav Žák v nestárnoucím humoristickém vylíčení prvorepublikového středoškolského prostředí Študáci a kantoři: "Je například truchlivým zjevem, že dnešní mládež nejeví valného zájmu o poutavé erotické filmy se strhujícími názvy jako Když vášeň temně vře, Tajemství ložnice paní Evy a takové krásné věci. Vyskytne-li se podobné dílo v místním biografu, zůstane studentstvo lhostejným k temným vášním, vyjma ovšem vášeň fotbalovou. Stačí však, aby ředitel poslal po třídách oběžník, že se návštěva filmu žákům ústavu přísně zakazuje. Vypraví-li se toho večera čilý profesorský zvěd do biografu, nachytá tam půl kvarty, početný houf kvintánů a někdy i některého sextána, jenž zakrněl na nižším stupni vývoje."


Čtenáři filmu - diváci časopisu
Autor: Markéta Lošťáková
Vydalo: nakladatelství Pistorius a Olšanská v roce 2012. Stran: 132 stran
Hodnocení: 50%

Foto: kniha, m.tyden.cz, archiv autora


 

Přihlášení



Soutěže

HONZA HOMOLA HRAJE V BARVÁCH NA STO LET STAROU KYTARU

Honza Homola z Wohnoutů pokračuje ve své sólové tvorbě, kdy v minulosti vydal již dvě alba. Od roku 2012, kdy vyšlo CD Čarovánky, nechal sólovou tvorbu spát a pustil se do malování obrazů. V době lock downu, kdy Wohnouti nekoncertovali, se začal učit hrát na housle. A když se vše pospojovalo, vznikla z toho nová píseň, ke které přizval jako hosta Terezii Kovalovou.

I ve Finsku může být vyhlášené letovisko

Palm Beach Finland je název další knihy finského spisovatele Anttiho Tuomainena, která vyšla v nakladatelství Kniha Zlín.
Kniha Zlín (Albatros Media)

Rozhovor

Rozhovor inspirovaný knihou: Naším cílem je obnovit ideologický spor. To je demokracie!

Petr Drulak 200Podle profesora Petra Druláka, jednoho ze čtyř editorů knihy Budoucnost levice bez liberalismu, kterou letos vydala Masarykova demokratická akademie, sice jdete k volbám, ale je celkem jedno, koho budete volit. „Rozhodnou nějací soukromí...

Hledat

Videorecenze knih

Příhody telátka potěší malé poplety i rodiče

Ve vydavatelství Radioservis vyšla audiokniha Příhody telátka poplety určená pro malé děti, ale určitě pobaví a potěší i dospělé.
Radiotéka

Anketa

Myslíte si, že současná kultura upadá?
 

Z archivu...

Čtěte také...

Peter Gábor v jednom kole

peter gabor 200Už dvacet inscenací, pod nimiž je podepsán jako režisér, má na svém kontě v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě Peter Gábor. Jeho prozatím poslední prací je hra nizozemských autorů Hermana Kocha a Keese Prinse Večeře, jejíž česk...


Literatura

Mrtvola v lázni – detektivní vyšetřování ve starověké Británii

altVšem, kteří si oblíbili sympatického detektiva (přesněji řečeno soukromého informátora) Marca Didia Falcona britské autorky Lindsey Davisové, přináší nakladatelství BB/art jeho třináctý příběh Mrtvola v lázni (A...

Divadlo

Putování za zaniklým divadlem

Divadla 200V  tematické edici Zmizelá Praha právě teď vydává nakladatelství Paseka ve spolupráci s Národním muzeem (jeho Divadelním oddělením) práci teatroložky Olgy Vlčkové (*1976) s názvem Divadlo a divadelní scény.

...

Film

Jak si vytváříme mýty: Ztraceni v Mnichově

Ztraceni perexZpola mystifikační, zpola demystifikující komedie Petra Zelenky ZTRACENI V MNICHOVĚ, na jejíž výrobě se podílela též Česká televize, vzbudila největší poprask nikoli svým tvarem či příběhem, nýbrž téměř předná...