Zulejka otevírá oči

Středa, 13 Březen 2024 06:00 Petr Magnusek

Zulejka otevírá oči Znáte ten pocit, když přečtete knihu a víte, že jste prožili něco výjimečného? Nabídka od vydavatele slibovala pohled na Stalinské represe pohledem mladé ženy, Tatarky. Odkojen Solženicynem a Varlamovem jsem myslel, že už mě žádné překvapení nečeká, jisté zpestření nabízelo to tatarské téma. Příběh hlavní hrdinky je inspirován rodinnou historií autorky. Autorka, která má vystudovanou scenáristiku, však napsala skvělé dílo plné nečekaných zvratů, protikladů, mystiky, odvěkého souboje dobra a zla, a nekončící lidské lásky a dobroty. Když jsem napoprvé psal recenzi, tak jsem se přistihl, že jsem se rozepsal na stranu č. 3 a stejně nestihl nic podstatného z díla říct, takže musím znovu a lépe, aby si můj výtvor někdo přečetl aspoň do půlky.

Příběh začíná na počátku 30. let v sovětském Tatarstánu. Mladá Zulejka žije tradičním životem na vesnici, a protože je materiálně zabezpečena, myslí si, že se má dobře a že je šťastná. To, že je utlačovaná ze všech stran jak psychickým, tak i fyzickým terorem své vyvdané rodiny, bere za dílo Alláhovo, a věří, že je to tak správně. Ocitá se však v soukolí dějin, během represí přijde o manžela a je vysídlena s dalšími odsouzenci na Sibiř, kde jí vrchního drába dělá vrah jejího manžela. Již během cesty zjistí, že je těhotná a krátce po vyložení v lágru porodí syna Jusufa. Kolem ní umírají lidé jak na běžícím pásu, ona se však upíná na syna a v nelidských podmínkách za šíleného sebeobětování přežijí první zimu. Osada tábora je různorodá, od prospěchářů po lidi, kteří jsou solí každé země, sedláci, fachmani, vzdělaní a ušlechtilí lidi, umělci a lékař. Zulejka se střídavě sbližuje s Ignatovem, vrchním velitelem osady a vrahem svého může, což ji činí mravní nepříjemnosti, většinou to nedopadne dobře, ale jiskra se táhne celým příběhem. Mezitím se vypracovává v hierarchii osady, osamostatňuje se, zbavuje se strachů daných předsudečnou výchovou, získává sebevědomí a víru v sebe samu. Zjišťuje, že ač žije ve vězení a dře od nevidím do nevidím, tak je vlastně svobodná. Nachází samu sebe, ví co chce. Nesmírně miluje svého syna Jusufa, který v osadě dospívá a učí se od odborníků, získává takové vzdělání, na které může 99,9% tehdejších lidí zapomenout. Jusuf zjišťuje, že je mu osada malá a chce utéct do světa…

Kniha vypovídá o neskutečné a nepodmínečné lásce Zulejky jak jako matky, tak i lásce ke všem bližním, o hledání odpuštění a nalezení vnitřní svobody. Zároveň však nutí čtenáře přemýšlet o chodu tohoto světa, jak může člověk člověku zapříčinit bez mrknutí oka takové zlo. Vřele doporučuji, přečetl jsem jedním dechem.

Zulejka otevírá oči