Jak se hroutí civilizace

Úterý, 05 Únor 2019 09:42 Jan Jaroš

civilizace perex Mnohé knihy popisující civilizační rozpad zdůrazňují, že příznaky narůstají pozvolna a dlouhou dobu, zpravidla jsou podceňovány, veřejnost dokonce může být chlácholena smyšlenkami, že probíhající změny jsou vlastně prospěšné – než nastane prudký a nezadržitelný sesuv. S nelibostí pak současné mocenské elity přijímají zejména skutečnost, že tato slova se mohou vztahovat i na přítomnost.

Některá zahraniční pojednání na toto téma máme dostupná i v češtině (Huntingtonův Střet civilizací, Tainterovy Kolapsy složitých společností), na domácí půdě hledá paralely mezi dávnou minulostí a současností egyptolog Miroslav Bárta (spolunachystal sborníky Něco překrásného se končí, Kolaps a regenerace, Civilizace a dějiny).

Nyní se na knižní trh dostala kniha 1177 př. Kr. Zhroucení civilizace a invaze mořských národů. Jako autor je podepsán archeolog Eric H. Cline, zkoumající vření v pozdní době bronzové v oblasti Středomoří a Blízkého východu, pro nakladatelství Vyšehrad český překlad nachystaly Ruth J. Weiniger(ová) a Kateřina Zerzánová. Při četbě snadno zjistíme, že i tato publikace se pokouší dávné události aktualizovat a vytěžit z nich řekněme nadčasové prvky. Titulový letopočet, od něhož nás dělí více tři tisíciletí, je samozřejmě orientační, ovšem popisované události se během 12. století (samozřejmě před naším letopočtem) bez pochyb odehrály.

civilizace 1

Cline načrtává poměry vládnoucí v dobách předcházejících klasickému období, jak je reprezentuje řecký a římský civilizační okruh. Načrtává, jak křehké, přesto však bojechtivé byly mocnosti tehdejšího světa (faraonská egyptská říše, Chetitové, Mitanni, Ugarit, Mykény, Kréta…), z něhož máme omezené množství písemných dokladů - však do kamene tesat hieroglyfy nebo rýt klínové písmo na hliněné destičky nebylo jednoduché ani praktické, papyrus zase snadno podléhal zkáze - a jehož podobu rekonstruují zejména vykopávky (případně nálezy lodních vraků), i když mnohdy přinášejí více otazníků nežli odpovědí.

Sotva tušíme, odkud mořské národy, takto souhrnně nazvané až moderními historiky, vlastně pocházely a jak se přihodilo, že tito jistě primitivní vetřelci se v několika etapách přelili jako zkázonosná vlna a rozvrátili každé území, kterým prošli; ostatně i Egypt, který se jako jediný s vypětím všech sil ubránil, rychle ztrácel své původní velmocenské postavení. Mořské národy se znenadání vynořily a stejně znenadání zmizely, aniž se pokusily cokoli vytvořit.

Zmatky jimi způsobené však přesto mohly inspirovat pozdější literární díla, byť ta jen zachytila mihotavé odezvy, jejichž přesnější obrysy pohltila staletí. Cline se podrobně rozepisuje jak o Homérově vylíčení trójské války, tak o starozákonním putování Židů z egyptské poroby do země zaslíbené. V obou případech se jedná o základní kameny evropské vzdělanosti, ostatně početná filmová zpracování dokládají, že tyto příběhy podnes neztratily nic ze své atraktivity.

Civilizace 2

Cline se domnívá, vpád mořských národů posloužil spíše jen jako katalyzátor destrukčního dění než jako rozhodující či dokonce jako jediná příčina. Přemítá o tom, jaké další faktory mohly spolupůsobit: zvažuje zničující zemětřesení, klimatické změny, které vedly k suchu a hladomorům. Snad se šířila mohutná povstání, připojit se mohl kolaps mezinárodního obchodu. Každopádně doba bronzová skončila, záhy nahrazena dobou železnou, byť vzrůst nových společností někdy trval i celá staletí. Například Trója v průběhu tisíciletí povstala ze zkázy mnohokrát: na témže místě archeologové rozpoznali přinejmenším devět sídlištních vrstev.

V závěru Cline píše, že ve složitém systému, jaký představuje dnešní svět, stačí pouhý „bod zlomu“ (třeba ve finančnictví), aby následný vývoj vedl k destabilizaci a následnému kolapsu. Metaforicky ovšem dodává, že k obnově dejme tomu ekosystému pralesa a uvolnění místa pro nový porost je někdy zapotřebí rozsáhlého požáru.

Velkou předností Clineova pojednání je jeho čtivost (na čemž mají jistě svůj podíl i překladatelky), aniž by se vzdalo odborných hodnot. Každý dozajista ocení, že autor dovede poutavě popularizovat předmět svého bádání, když předkládá téměř detektivní pátrání do dávno zasutých dějin (on to nazývá luštěním). A netají, že namísto prokazatelných důkazů občas předestírá hypotézy, byť uvěřitelné a vypracované na základě přesvědčivých logických souvislostí. Oceníme názorné ilustrace i přehledné mapy, které znázorňují, kudy všudy mořské národy táhly.

civilizace 3