Kultura21.cz

Nakladatelství Lidové noviny vydalo dvě rozličně zaměřené, různě rozsáhlé, ale přitom svým způsobem novátorské knihy - obě totiž korigují běžné představy o životě v minulých staletích nejen naše, laických čtenářů, ale také samotných odborníků. I historici rádi podléhají názorové strnulosti a předpojatým konstrukcím. Týká se to jak výpravné publikace Husitské století, tak drobnějšího spisku Neklidný život obyčejné ženy.

Začněme druhým jmenovaným titulem. Je věnován životním osudům tulačky a zlodějky Johany Peřkové, žijící v první polovině 18. století a pocházející z jihočeského Suchdola nad Lužnicí. Knížečku nachystal profesor Univerzity Karlovy Jaroslav Čechura. A vnímavější čtenář tu snadno postřehne rivalitu a snad i osobní nevraživost mezi váženým historikem předdůchodového věku a mladými jihočeskými dějepisci. Že by syndrom dvou či vícera kohoutů na jednom smetišti? Čechura jmenovitě píše, že osudy téže ženy zpracoval povrchně už Jaroslav Dibelka. Připojuje dokonce výtku, že opisoval od domácích i zahraničních autorů.

Avšak u samotného Čechury lze jako určitý problém konstatovat, že má sklon nakládat s jednotlivostí jako zobecňujícím faktem.  Na to upozornil jiný z odporujících historiků (Josef Grulich), když vznesl dotaz, zda Čechura neuplatňuje spíše ilustrativní metodu, když zobecňuje jeden dílčí a omezený údaj. Dokonce si není jist ani Čechurovou odbornou způsobilostí, když zmínku o jeho teoretických pracích klade do ironizujících uvozovek.

Ale zpět ke knize: Co vypovídají osudy jedné ženy, stojící na okraji společnosti (a za krádeže v kostelích dokonce odsouzená k trestu smrti, byť samotnou císařovnou Marií Terezií omilostněná a odsouzená „pouze“ k vězení!) o mentalitě a poměrech vládnoucích v první půli 18. století? Myslím si, že nic, neboť převažovala smířenost s daným stavem, určeným samotnou Boží prozřetelností. Ojedinělá náboženská lhostejnost na pomezí bezbožnosti nepochybně hraničila s hrdelním zločinem…

Johana Peřková má pro dnešní historické bádání nedozírný význam, protože se o ní zachovaly spousty výslechových protokolů, zatímco o "mlčící většině" téměř nic, protože se nikdy neocitla v závažnějším konfliktu se zákonem, potažmo s vrchností. Jenže je to příklad stejně šalebný, jako kdyby někoho napadlo nynější situaci v Rusku posuzovat a zobecňovat podle svatokrádežného počínání Pussy Riot v moskevském chrámu a usuzovat na převažující protestní naladění.

Čechurův text je zajisté čtivý, hodně prozradí o mentalitě jedné sociálně vyloučené osoby (manipulátoři s důvěřivými lidmi zjevně existovali v každé době) a zajisté přibližuje každodennost zvoleného období. Avšak každodennost vyšinutou, skrze kterou lze stěží nahlížet a vyvozovat nějaké zjištění. A navíc rád zdvojí (vinou zapomnětlivosti?) zábavnou historku, třeba tu, jak kterási milenecká dvojice docela bezostyšně strávila noc v obydlí samotného pana hejtmana, když on nebyl přítomen. Dočteme se o tom jak v úvodu (s.10), tak později na straně 154.

Kolektivní práce Husitské století, poskládaná ze tří desítek dílčích studií, navazuje na předchozí stejně výpravné svazky věnované nejstarším panovnickým dynastiím na českém trůnu. Snaží se korigovat jednostranná uchopení, v nichž se výklad husitství v minulých desetiletích ocital. Po marxistické oslavě husitství jako revoluce halené do pláštíku náboženství se pojetí zhouplo - po pádu komunistické režimu - k naprostému odmítnutí a zdůraznění ničitelského rozměru. Nyní konečně nastupuje střízlivý vhled, hledající své zázemí v odkazu Františka Šmahela, znalce z nejpovolanějších.

Kniha rozebírá jak zobecňující náhledy (například zamyšlení nad husitským radikalismem z pera Pavlíny Cermanové), tak konkréta. Dovíme se lecjaké podrobnosti o dění v jednotlivých zemích království českého (také na Moravě, ve Slezsku, Horní a Dolní Lužici), dále obhlédneme šlechtu, města, kláštery i církevní správu. Řada kapitol se týká kultury: vztahují se k teologickému myšlení, ke zbožnosti, ale také k umění, najmě hudbě a písemnictví. A konečně zkoumají situaci, kdy po skončení husitských válek se v Čechách prosadil koncept "dvojího lidu", menšinových katolíků na jedné straně a přívrženců husitské konfese na straně druhé.

Do výkladového textu jsou vkládány stručné medailony důležitých osobností (počínaje vojevůdci Janem Žižkou a Prokopem Holým, přes šlechtice jako Oldřicha II. z Rožmberka nebo Lva z Rožmitálu až k papežům). Mimořádně cennými jsou početné, kvalitně vytištěné barevné ilustrace, které názorně provázejí text - jedná se nejen o zpodobnění dochovaných stavebních i jiných památek, ale především o reprodukce ze vzácných rukopisů, a to včetně notových záznamů. Tak se můžeme třeba pokochat původní grafickou verzí proslulé písně Ktož sú Boží bojovníci – na snímku.

Pavlína Cermanová, Robert Novotný, Pavel Soukup (eds.): Husitské století
Vydalo Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2014, 792 stran.
Hodnocení: 100%

Jaroslav Čechura: Neklidný život obyčejné ženy.
Vydalo Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2015, 231 stran.
Hodnocení: 70%

https://www.nln.cz/knihy/husitske-stoleti/

https://www.nln.cz/knihy/neklidny-zivot-obycejne-zeny-johana-perkova-1703-1745/

Foto: knihy
http://sas.srs-vodnany.cz/srs/vos3_08/petrikova/suchdol.html