I při cestě na dno svítá naděje

I při cestě na dno svítá naděje

cestaVen perexPo téměř dvou desetiletích, která uplynula od natočení Mariana, se Petr Václav opět vrací k romské problematice. Ve filmu Cesta ven se však neobrací k minulosti, která Romy nutila, aby se řídili podle ideologických šablon, nýbrž mapuje jejich nynější situaci. Ukazuje, jak jsou podezíráni z nespolehlivosti, ze lhaní, z příživnictví, ze sklonů ke zločinnosti, jak marně shánějí práci - a nedaří se jim přesvědčit úřady ani případné zaměstnavatele, že o práci opravdu stojí.

 

 


Mnohokrát spatříme, jak s nimi "gádžové" povýšeně jednají - počínaje lékařem, který hlavní hrdince sděluje svá zjištění, přes nerudné pracovnice na pracovním úřadu či vyhazovače z diskoték až k úlisně odměřené manažérce textilní firmy. Právě v tomto ohledu může film vzbudit nejvíce diskusí, protože dostupné průzkumy spíše vypovídají o ztrátě pracovních návyků, o vychytralosti při získávání sociálních dávek, o ztotožnění s odlišnými vzorci chování. Je ovšem pravda, že i v romské populaci se mohou vyskytovat jedinci, kteří chtějí pracovat, ale obtížně shánějí jakoukoli příležitost.

Petr Václav, jenž si napsal i scénář, vytváří do jisté míry alibistický "proromský" obraz - tvrdí třeba, že protiromské demonstrace byly záměrně organizovány jen proto, aby odvedly pozornost od ničemností v nejvyšších politických patrech (a postava nepokoje dmýchajícího politika, jenž si užívá s romskou prostitutkou, hraničí s tupým pamfletem). Širší kořeny konfliktního soužití s majoritní společností, třeba rušení nočního klidu, z hlediska majority asociální chování nebo pouliční kriminalitu, režisér pomíjí.

Nezbývá tudíž než konstatovat, že spíše jen rozkouskovaně upozorňuje, jak odmítavý postoj většinové společnosti, která ráda soudí a zevšeobecňuje podle dílčích zkušeností, dopadá nerozlišeně na celou komunitu, i na ty, kteří by chtěli být platnými členy této společnosti. Právě chabé postižení širších společenských kontextů považuji za závažnou dramaturgickou vadu.

Přitom zpodobnění jednotlivých postav a jejich jednání se vyznačuje jak uvěřitelností, tak bezprostředním postižením přece jen vznětlivější, impulsivnější romské mentality, na povyk i sprostá slova, zvláště pak v situacích, kdy narůstá stres či tlak bezvýchodnosti. Všimneme si drobných, avšak cenných postřehů - třeba o pověrečnosti, když se hlavní hrdinka lékaři svěří s tím, že její matka předčasně zemřela, protože ji příbuzní očarovali.

Režisér upozorňuje na sporné "vnější" jevy: na nedostatečné vzdělání, případně odpor k němu, na příliš brzké otěhotnění, na prostituci, drogy, na zlodějství uvnitř romské komunity, na neschopnost orientovat se ve složitém globalizovaném světě, kde vymizely pro Romy obvyklé pracovní příležitosti. Kriminalitu režisér prezentuje jako zoufalé hledání nějakého východiska. Ukazuje na zadlužování, vedoucí postižené nešťastníky do náruče lichvářů, kteří bez váhání sáhnou k brutálním výstrahám, na otřesné bytové poměry.

Ústřední dvojici, Žanetu, mladou ženu s malým děckem (dcerka se postupně stává spíše zasutou rekvizitou než dramaticky plnohodnotným účastníkem dění), a jejího druha Davida, na počátku zastihujeme ve vkusně zařízeném bytě (netušíme ovšem, jak k němu přišli), avšak samotný příběh zachycuje jak jejich nezadržitelný sociální propad, tak vážné narušení vztahů mezi nimi. Stěhují do stále horších příbytků, poznáme přeplněnou, zanedbanou špeluňku hrdinčina otce i štěnicemi zamořenou ubytovnu.

Cesta ven1

Zatímco Žaneta, schopná určité sebereflexe a navenek až přidrzlá, vytrvale hledá uplatnění, ochotna posléze dojíždět za prací do sousedního Německa, David coby zosobnění bezbrannosti a neprůbojnosti podléhá letargii, jakoby smířen s osudem, s pochroumaným prstem, který mu zlomil lichvář, s podlitinami v obličeji. Na úřadu práce jej zmlátil jiný uchazeč o zaměstnání...

Cesta ven vcelku přesvědčivě rozehraje úvodní seznamovací partie, režisér nechává nahlédnout do různých romských rodin, v nichž kypí pohoda i rozmíšky, zachytí bujarou oslavu, přiblíží živoření ze dne na den. Avšak příběh postrádá pevnější zauzlení, rozplizne se do šířky, kdy už jen opakuje dříve sdělené, aniž by dokázal přiměřeně zaujmout.

Možná na tom nesou svůj podíl viny i (ne)herečtí představitelé (Klaudia Dudová, David Ištok), kteří zejména v mluvě prozrazují, že ztvárňované postavy se jim někdy vymykají zpod kontroly – režisér zjevně požadoval, aby přesáhli pouhý pasivní otisk sebe samých. Právě málo ukotvené, volně plynoucí dění produkuje rozvleklost a monotónnost, které zabraňují účastněji se ponořit do toku vyprávění.

Cesta ven

Režisér nedospěl k plnohodnotnému postižení mentality romského etnika ve všech jejích protikladech, lépe se daří postihovat ničivý dopad prohlubující se chudoby a podezíráním provázeného sociálního vyloučení, což ovšem nepostihuje jen romskou komunitu. (Daleko větší vypovídací hodnotu, co se týká přiblížení romské mentality, má třeba Kabošův dokument Všechny moje děti.) Zbývá doplnit, že jednu z vedlejších rolí tu ztvárnil Milan Cifra, jenž kdysi blýskl titulní roli obtížně zvladatelného chlapce v Marianovi.

Přitom nelze upřít, že kameraman Štěpán Kučera věcně, s barevnou tlumeností zpodobňuje svéráz romských příbytků, ať již zařízených nebo holobytných, zachycuje zdevastované prostory i nevlídné průmyslové prostředí Ostravska, často zahlcené smogem. Zato Tereza Kučerová coby kostýmní návrhářka zejména ženské hrdinky pentluje pestrobarevným oděním a doplňky, přičemž svou hravou zálibou v zářivých odstínech červené poněkud odkazuje na tragikomedie Věry Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne a Kopytem sem, kopytem tam, na nichž se rovněž podílela. Tady se projevuje jistá estetizace jinak dokumentárně nahlížené zvolené látky asi nejzřetelněji.

Cesta ven

Cesta ven plakAt

Česká republika/Francie 2014, 103 minut
Scénář a režie: Petr Václav
Kamera: Štěpán Kučera
Střih: Florent Mangeot
Kostýmní návrhy: Tereza Kučerová
Hrají: Klaudia Dudová (Žaneta), David Ištok (David), Natálie Hlaváčová, Mária Ferencová-Zajacová, Milan Cifra
Distributor: Aerofilms
Premiéra: 29.5.2014
Hodnocení: 50%

Foto: Česká televize

( 0 hlasů )


 

Přihlášení



Soutěže

Veverčák Píťa se vrátil

Veverčák Píťa se společně s hajným Petrem objevili v knize Víš, kde jsou děti stromů? a nyní se vrací v titulu Kde si Píťa chladí tlapky? Nakladatelství Kazda

Ženy, které milují příliš a doufají, že se jejich partner změní

Doufáte, že se váš partner, který vám ubližuje, změní? Ne, nezmění! Kniha z nakladatelství Portál psychoterapeutky Robin Norwood je o citové závislosti ve vztazích a pomáhá ženám najít cestu k sobě a odejít z nevyhovujícího vztahu. Je plná skutečných příběhů žen, které milovaly příliš… Nakladatelství Portál

Rozhovor

Festivalové otázky pro Jugiho z UDG

jugi udg 200Přinášíme vám první rozhovor ze série festivalového ‚popovídání‘. V chládku backstage na Benátské noci před koncertem kapely UDG jsme vyzpovídali bubeníka Tomáše Staňka neboli Jugiho

Hledat

Videorecenze knih

Michael Krásný vydává druhé album 20:20

Michael Krásný, kontrabasista, baskytarista, zpěvák a dlouholetý doprovodný hráč trumpetisty Laca Decziho, vydává druhé sólové album s výmluvným názvem 20:20. michaelkrasnymusic.com

Z archivu...

Čtěte také...

Febiofest se uskuteční na konci září. Podporu hledá na Hithitu

febiofest 200Koronovirová situace poznamenala osobní i pracovní životy nás všech. Tým Mezinárodního filmového festivalu Praha – Febiofest musel letošní ročník, který se měl uskutečnit v březnu, odložit na termín 18. až 25. září. Tisíce vytištěných progra...


Literatura

Deadpool opět zasahuje, spaste svoje duše!

Deadpool 200Poslední měsíc roku 2016 vyšel v češtině pod taktovkou nakladatelství Crew další díl o nezbedném hláškujícím žoldákovi Wadeu Wilsonovi, který je širší - a nejen čtenářské – obci známý jako Deadpool. Na pultech knihkupectví ho najdete pod názve...

Divadlo

Gazdova krv vás dostane korektními i nekorektními vtipy

altDivadelní festival Střetnutí Stretnutie zahájila hra Gazdova krv, ve které excelovala tvář festivalu Szidi Tobias a nejen ona.

 

...

Film

Co mají Forman s Menzelem společného a co je rozděluje

formen menzel perexPánové Miloš Forman a Jiří Menzel proslavili českou kinematografii i v mezinárodním kontextu, prvních z nich se navíc prosadil i v Hollywoodu. Oba začínali v 60. le...