Jiřího Menzela léta rozmarná i hořká

Jiřího Menzela léta rozmarná i hořká

menzelobalka perexObčas se i mezi režiséry vyskytne takový, který zatouží svým divákům sdělit, co všechno prožil a jak se kdy zachoval, zpravidla s výraznou tendencí hájit svá někdejší rozhodnutí a počiny. Tak si počínali pánové Jiří Weiss, Otakar Vávra i Juraj Jakubisko. Nyní k nim přibývá Jiří Menzel (oproti Weissovi či Vávrovi přinejmenším o generaci mladší, nicméně pětasedmdesátiny oslavil již loni!). Sepsal vzpomínkovou knihu Rozmarná léta.  

 

Název odkazuje na jeden ze slavných Menzelových filmů ze 60. let, přepis Vančurovy předlohy, který se jako jeden z mála děl té doby opakovaně uváděla i veskrze znormalizovaná Československá televize během 70. a 80. let. Při psaní si vybavuje šťastné dětství ("první příznivou okolností bylo, že jsem se narodil do slušné rodiny a že v mém dětství a jinošství neexistovala televize") i to, jak byl jako zcela nejmladší v ročníku - například spolužačka Věra Chytilová byla o devět let starší - přijat na FAMU, do třídy Otakara Vávry, na něhož nenechá podnes dopustit. Tvrdí, že všechno, co umí, ho naučil právě on.  

Jiří Menzel ovšem přibližuje i další osobnosti se školou spjaté, ať již to byli pedagogové (učil to třeba i Milan Kundera) nebo spolužáci, později vesměs proslavení - vedle již zmíněné Chytilové to byl Evald Schorm nebo Jan Schmidt. Později následovali spolupracovníci, najmě Bohumil Hrabal, jenž se svými náměty zasloužil o vznik Menzelových nejvýznamnějších filmů, nebo Rudolf Hrušínský.  

Právě takovým lidem rád zasvěcuje drobnou "monografickou" kapitolku, od ostatního textu odlišenou modrým zbarvením písmenek. Ale zařazuje sem i úvahy o dalších tématech, o vztahu literatury a filmu, o divadle Semafor, o vlastních vlohách, třeba o herectví, které nikdy nestudoval, ale přesto v něm prokázal mimořádnou vynalézavost. Pochvalu si rovněž zaslouží bohatá fotografická příloha, prokládaná přetisky dopisů, úředních dokumentů.

Jiří Menzel postupuje víceméně chronologicky, jen občas zasune odkaz na budoucí události, které nějakým způsobem souvisely právě připomínanou minulostí. Probírá okolnosti vzniku jednotlivých filmů, počínaje těmi školními (pod laskavým, ale přísným Vávrovým dohledem) a konče jednotlivými díly natáčenými na Barrandově - jeden za druhým následují pověstné tituly, milované tuzemskými diváky a uznávané i v mezinárodním měřítku. Ostře sledované vlaky, Rozmarné léto, Skřivánci na niti, Postřižiny, Vesničko má středisková...  

Menzel měl štěstí i smůlu současně: svou prvotinu Ostře sledované vlaky natočil tak dokonale, že za ni sklidil Oscara. Nasadil si uměleckou laťku tak vysoko, že ji v příštích letech bude jen obtížně přeskakovat - ostatně v  podobné situaci se o čtvrtstoletí dříve ocitl Orson Welles s Občanem Kanem. Také už nikdy nevytvořil nic, co by věhlas tohoto filmu přesáhlo.  

menzel

Pan režisér líčí se stejným zaujetím události jak prkotinné, tak závažné. Pokaždé však nesou nějakou cennou informaci, prozrazují střípek dobové mentality i autorových očekávání. Upozorním aspoň na takový podružný detail, kdy Menzel popisuje, jak rodiče překvapeně reagovali na jeho první autor (trabant kombi). Nebo jak jeho matka svým smýšlením o sexualitě přesně zapadala do mantinelů upjaté středostavovské morálky. Pisatel se totiž svěří i s tím, že vlastně nevěděl, jak se děvčaty sblížit - "maminka mi vštěpovala, že správná dívka 'to' nemá ráda a která 'to' ráda má, je špatná osoba."  

V knize nalezneme zajímavé pasáže o Menzelových setkáních s rozličnými řediteli a producenty doma i v zahraničí, všímá si, jak měnící se politické poměry dokázaly rychle měnit i lidské charaktery, s trochou alibismu se zabývá rovněž tím, co vše musil učinit, aby odčinil své provinění v podobě Skřivánků na niti i postojů v osudném roce 1968 - a směl režírovat svůj první normalizační film, budovatelské dílo o správné socialistické morálce Kdo hledá zlaté dno. A jak musel shýbat hřbet i později.

Přiznává se ke své naivitě: když natáčel Skřivánky na niti, věřil, že komunisté přiznali svoje chyby a poučili se z nich. To ještě netušil, že právě tenhle snímek spadne mezi díla trezorová, která se k divákům dostanou až o dvacet později po pádu režimu - a že bude muset zdolávat obavy svých nadřízených, zda zase nechystá nějakou protisocialistickou výtržnost. Proto se uchyloval i k bezpečné minulosti starého mocnářství (Báječní muži s klikou, Postřižiny).  

menzelportret

S gustem jmenuje někdejší papaláše, kteří rozhodovali, co kdo natočí, ale přitom i mezi nimi dokáže přesně rozlišovat (místy vstřícný Jiří Purš v protikladu k jednoznačnému padouchu Ludvíku Tomanovi), jmenuje lidi statečné i prospěchářské (v televizi převzal Menzelův projekt naprosto bezostyšně Antonín Moskalyk, zatímco jiní solidárnější kolegové to odmítli učinit). 

Ale dosti nepochopitelně skrývá za pouhou iniciálu H. televizního režiséra, jenž v srpnu 1968 vyzýval ruské vojáky, aby odjeli domů, zatímco o několik let později již zastával tvrdou prorežimní linii - je to neblaze známý Jaroslav Hužera, pod jehož vedením povstaly jen zploštělé politické agitky. A také si musím postesknout, že marně jsem hledal jediné slovo vysvětlení, proč Menzel přestal obsazovat Vlastimila Brodského, ačkoli tento herec byl v 60. letech účastný na všech jeho filmech.  

Jiří Menzel svou knihu, psanou během loňského léta, dovedl k roku 1989, kdy se režim, který i jeho tolik dusil,  konečně zhroutil. Pokud napíše další knihu, hodlá v ní postihnout, co následovalo poté. Těmito slovy ("Jestli ji napíšu") se snad jen prozatímně loučí se čtenářem...  

Jiří Menzel: Rozmarná léta

menzelobalka
Vydalo nakladatelství Slovart, Praha 2013
423 stran
Hodnocení: 80%  

Foto: kniha, www.2011.alekino.com

( 0 hlasů )

 

Přihlášení



Soutěže

Veverčák Píťa se vrátil

Veverčák Píťa se společně s hajným Petrem objevili v knize Víš, kde jsou děti stromů? a nyní se vrací v titulu Kde si Píťa chladí tlapky? Nakladatelství Kazda

Ženy, které milují příliš a doufají, že se jejich partner změní

Doufáte, že se váš partner, který vám ubližuje, změní? Ne, nezmění! Kniha z nakladatelství Portál psychoterapeutky Robin Norwood je o citové závislosti ve vztazích a pomáhá ženám najít cestu k sobě a odejít z nevyhovujícího vztahu. Je plná skutečných příběhů žen, které milovaly příliš… Nakladatelství Portál

Rozhovor

Už dávno jsem se smířila s tím, že nejsem a nebudu dokonalá

jidr200Asi ne náhodou jsem natrefila na tři knihy s líbivými a lákavě barevnými obaly. První se jmenuje Meč pánů z Velhartic, druhá Meč a dívka z Herštejna a ta třetí Meč, srdce čarodějky. Jsou to knihy pro malé čtenáře a mají společnou autorku – Jindřišku Mend...

Hledat

Videorecenze knih

Michael Krásný vydává druhé album 20:20

Michael Krásný, kontrabasista, baskytarista, zpěvák a dlouholetý doprovodný hráč trumpetisty Laca Decziho, vydává druhé sólové album s výmluvným názvem 20:20. michaelkrasnymusic.com

Z archivu...

Čtěte také...

Vyšly vzpomínky režiséra Juraje Herze

Herz 200Mnozí filmaři se rozhodli zanechat vzpomínky na svůj život i tvůrčí dráhu - někteří je sepisovali sami (Otakar Vávra dokonce dvakrát), jiní upřednostnili spoluúčast nějakého tazatele (například Věra Chytilová). Výpravná vzpomínková kniha Juraje Herze Au...


Literatura

David Frej, Jiří Kuchař: Zdravé střevo

zdrave strevo200Někdy je až s podivem, že na nás náš vlastní žaludek má ještě žaludek. Někdy je až s podivem, že to s námi střeva ještě vydržela… Chtělo se mi čas od času povzdychnout si nad knihou MUDr. Davida Freje a Jiřího Kuchaře:

Divadlo

Příhody lišky Bystroušky. Slavnostní otevření Janáčkova divadla po rekonstrukci

LB perexDalší fáze rekonstrukce budovy Janáčkova divadla je ukončena. Kolik se ozývalo škarohlídů, že se to k výročí sta let republiky nepodaří. Avšak 17.11. byl zahájen Mezinárodní hudební festival, věnovaný dílu Leoše Janáčka, právě operou, která zazněla ...

Film

Gangsteři ve dne spí

Bezec 200Film Noční běžec (2015) je novodobá klasika v žánru gangsterských filmů, životě v undergroundu, mimo zákon a pravidla společnosti. Ti špatní a sympaťáci jsou zde a zápletka filmu je tak zajímavá, že se vyplatí podívat na něj i vícekrát.