Co zajímavého o filmu vyšlo na Slovensku?

Co zajímavého o filmu vyšlo na Slovensku?

Tisk

200filmZatímco u nás zjišťujeme, že důležité publikace o filmu šíří nakladatelství, která se tímto oborem buď nezabývají jako svým hlavním předmětem zájmu (Host, Academia), nebo se jedná o malé vydavatele, zato s výrazným vkladem nadšenectví (Casablanca, Camera obscura), na Slovensku toto zajišťuje Slovenský filmový ústav. Vydává monografie tvůrců i publikace zasvěcené určitému tématu, dokonce související s českou kulturou, třeba v případě filmových adaptací Hrabalových předloh (ostatně obdobnou zacílenou knihu vydali i Poláci). Jen v Česku ticho po pěšině...

 

Na podzim letošního roku nabídl Slovenský filmový ústav hned tři tituly, které by mohly oslovit čtenáře i u nás. Eva Vženteková (dříve Dzúriková) se v Diptychu Štefana Uhra podrobně zabývá dvěma zásadními uměleckými počiny tohoto režiséra - rozebírá jednak Organ (1964), jednak Tri dcéry (1967). Oba snímky, jakkoli se různí svým syžetovým zacílením i tvarovým uspořádáním, spojuje důležitý faktor: prostředí církve deformované či dokonce ničené vnějšími tlaky. Není pak rozhodující, zda se jedná o válečný Slovenský štát, který si církev podřídil, nebo o stalinská 50. léta, naopak pošilhávající po její likvidaci.

film1

Autorka podrobně a z nejrůznějších úhlů zkoumá oba filmy, snaží se odkrýt i zašifrovanou symboliku, která nemusí být na první pohled zřejmá. Důležité je přitom otištění technických scénářů, které dovolují krok po kroku sledovat výstavbu a zacílení příběhu. Značnou pozornost věnuje též rozboru ohlasů, z českých recenzentů si všímá zejména Galiny Kopaněvové.

Obzor výkladu se přitom neuzavírá slovenskými reáliemi, Vženteková obě díla zasazuje do širších kontextů té doby, porovnává je s další Uhrovou tvorbou i s důležitými soudobými českými výpověďmi (Obchod na korze, Všichni dobří rodáci, Noc nevěsty, Smuteční slavnost), nahlíží však i do současné české tvorby (Je třeba zabít Sekala, Želary).

Eva Filová se rozhodla v knize Eros, sexus, gender v slovenském filme prosít slovenskou kinematografii právě skrze toto málokdy zmiňované kritérium. Prozkoumala rozličná "erotická chvění", a to od zamilovaných pohledů či nesmělých polibků přes vášnivé národopisné tance se sukněmi vysoko vlajícími až k otevřené erotické symbolice či dokonce doslovnému zpodobnění sexu.

film2

Ozřejmuje přitom, jak se jednotlivé společenské epochy, potažmo cenzurní dohled s nimi spojený, stavěly k erotickým (pod)textům, jak se lišila cudně budovatelská 50. léta od následného svobodomyslnějšího desetiletí. Od pokrytectví normalizace, kdy zejména uplatňuje genderová hlediska (postava ženy nahlížená jejími mužskými partnery), se přehoupává až k dnešku. Pisatelka se povznáší nad pouhý souhrn údajů, který zahrnuje i televizní tvorbu, pokouší se je vyložit a zjistit jejich dopad. Neomezuje se toliko na sexuální motivy, zkoumá širší pole mezilidských vztahů, do nichž i ty milostné patří.

Někdy se čtenář dozví skutečnosti sice neznámé, avšak tušené zásluhou jiných případů - jedná se o sporné koprodukce s italskými partnery. Problémy si vykoledoval například Miloš Forman v případě satiry Hoří, má panenko, své zkušenosti nabyl rovněž Juraj Jakubisko.

Filová podrobně líčí případ téměř zapomenutého filmu o dospívající mládeži Zmluva s diablom (1967), pro jehož odlišně nazvanou italskou verzi, i významově pozměněnou, režisér Zachar dotáčel eroticky vyhrocenější výjevy. Zjevně se mu to zalíbilo, neboť záhy přidal - ovšem toliko v západoněmecké produkci - další lehkonohé čuňačinky. Všimneme si i dojemné touhy pod slovenská křídla stáhnout rovněž Slováky pracující v Čechách, jmenovitě Ivana Balaďu a jeho dlouho nedokončenou Archu bláznů (1970/1990)

Třetí knižní položkou je česko-slovenský sborník alain resnais kinematografia mozgu. Zatímco v Česku se vydávání obdobných sborníků neudrželo, na Slovensku se potřebné finance sehnaly. Na knize, do níž vešlo též několik zahraničních statí, spolupracovali slovenští i čeští autoři - a jejich stati zůstávají v původní jazykové podobě, dokládajíce, že oba jazyky jsou si natolik blízké, že není třeba překladu. (Možná by tato dvojjazyčnost a rozsah pokrývající oba státy zachránily zanikající Filmový přehled, pokud by se na jeho vydávání podílela i slovenská strana.)

film

Francouzský filmař Alain Resnais (na snímku jej vidíme na původní černobílé fotografii, z níž byla připravena obálka knihy), jenž v plné tvůrčí síle překročil devadesátku, vzbuzuje pozornost už od 50. let. Tehdy se prosadil několika dokumenty, zvláště emotivní výpovědí o Osvětimi Noc a mlha. Jeho hrané filmy se vyznačují vypravěčskou náročností, ať již se vyjadřovaly ke společensky závažným tématům (Hirošima, má láska; Válka skončila) nebo se naopak zapouzdřily ve formální hříčce (Loni v Marienbadu, zvláště pak "divadelní" filmy z poslední doby).

Příspěvky v knize zastoupené (české texty sepsali Miroslav Petříček, Helena Bendová, Jan Křipač, David Čeněk) rozebírají jak obecné rysy procházející Resnaisovými snímky, tak aspekty jednotlivých děl, případně srovnání několika vybraných, jak v závěrečné studii žonglérsky předvádí David Čeněk. Pokusil se prokázat, že shodné prvky lze dohledat i v titulech navenek stěží souměřitelných.

Neoformální přístup většiny autorů sice povětšinou umožnil přesně popsat jednotlivé filmy i jevy s nimi související, avšak vyřadil osobní náhled, niterný emoční vhled. Marně bychom hledali jakoukoli zmínku o (ne)komunikativnosti Resnaisových filmů, o jejich přecenění či zestárnutí. Vždyť významově i vztahově zašmodrchanou šarádu Loni v Marienbadu (1961), dodnes uctívanou, jak i tato kniha dokládá, spatřilo v českých kinech pouhých jedenáct tisíc zájemců. A to není jisté, zda se všichni dodívali až do konce, a pokud se dodívali, zda pochopili, nač se vlastně dívali. Jak dokládá dávná historka, muž obviněný z vraždy si jako alibi zvolil návštěvu právě tohoto filmu. Když byl vyzván, aby vylíčil děj, nesvedl to, takže za mřížemi sedí možná dodnes...

Eva Vženteková: Diptych Štefana Uhra. Organ a Tri dcéry.
Vydala nakladatelství Slovenský filmový ústav a Fotofo, Bratislava 2013. 272 stran.
Hodnocení: 90 %

Eva Fílová: Eros, sexus, gender v slovenskom filme.
Vydal Slovenský filmový ústav, Bratislava 2013, 255 stran.
Hodnocení: 90 %

David Čeněk, Martin Kaňuch, Michal Michalovič (eds): alain resnais kinematografia mozgu.
Vydala nakladatelství Slovenský filmový ústav a Producer, s.r.o., Bratislava 2013. 227 stran.
Hodnocení: 80 %

Foto: Slovenský filmový ústav, www.bertrandcarriere.com


 
Banner

Přihlášení



Kdo zabil Malého prince?

Autor policejních detektivek Michel Bussi se nechal inspirovat záhadnou smrtí Saint-Exupéryho a napsal napínavý příběh, který je hrou nejrůznějších náznaků a stop a zároveň je výjimečnou poctou Saint-Exupérymu a jeho malému hrdinovi.


JOTA

Dobrodružství mývala Gianlucy začínají na půdě malířské dílny mistra Leonarda da Vinciho

Fantasy plná napětí, záhad a humoru, odehrávající se v renesanční Itálii, se sice tváří jako četba pro děti a mládež, ale vůbec tomu tak nemusí být. Autor knihy Adam Folta totiž stvořil hrdinu – mývala Gianlucu, šibala, pohádkáře, dobrosrdečného naivku – který je sympatický jak svými kladnými vlastnostmi, tak svými nedokonalostmi.


65. pole
Banner

Rozhovor

V divadle se ten čas úplně nezastavil, míní herečka Bohdana Pavlíková

bohdana perexCo poslední rok dělala a čím se zabývala herečka Bohdana Pavlíková, ale také o tom, jaké má mimoherecké vlohy či koníčky, jaké filmy či seriály ráda sleduje anebo o tom, co jí třeba už v další sezóně čeká, je následující rozhovor. I když působi...

Hledat

Epocha nároků: Christopher Caldwell o soumraku demokracie

Epocha nároků s podtitulem Zákon o občanských právech a soumrak americké demokracie popisuje na příkladu Ameriky od šedesátých let do současnosti, jak se může dobře míněný zákon zvrhnout ve svůj protiklad. Dílo v překladu Aleše Valenty vychází v edici Agora, ve které nakladatelství Leda představuje nekonformní knihy zaměřené na politiku a společnost.


LEDA

Čtěte také...

Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary, jíž se oceňují významné osobnosti českého filmu, získá na letošním ročníku kameraman Vladimír Smutný

Smutny perexVLADIMÍR SMUTNÝ patří k našim předním kameramanům, nejnověji je s napětím očekáváno válečné drama Nabarvené ptáče, jehož obrazové pojednání ovlivňuje už použití černobílého materiálu. Měl by změkčit děsivé hrůzy, tak zběsile popsané už ve stej...


Literatura

Jan Guillou popisuje plíživé kroky vedoucí k válce

cervena 200Jan Guillou se rozhodl popsat zběsilé dvacáté století v osmidílné sérii. Na projektu usilovně pracuje a v Česku jsme se nyní dostali ke třetímu dílu. Do doby, kdy se země pomalu dostávaly z trosek po první světové válce a téměř nevědomky se hnaly k...

Divadlo

O zakázané lásce kocoura Moura a slečinky Vlaštovičky


kocour vlastovicka 200To není pravda,“ zvolal polotichým hláskem asi sedmiletý chlapec, když v divadelním ztvárnění brazilské bajky Jorge Amada Kocour Mour a slečinka Vlaštovička důrazně zaznělo, že vlaštovka si nesmí vzít kocoura,...

Film

Strážci galaxie

Strazci galaxie 200Do chvíle, než přišel konkurenční DC Comics s perfektním Mužem z oceli, neměli marvelovci problém. Ostatně, úspěch Iron Mana, Thora, či Avengerů to jasně dokázal. Jenže, i ti největší hrdinové se p...