Kultura21.cz

V sítnici lidského oka je zhruba 7 000 000 čípků umožňujících vnímat člověku 10 milionů barev kolem sebe. Pro běžného člověka je to samozřejmost a nevnímá tak složitý mechanismus, ale s nástupem éry černobíle fotografie vzniká logická otázka: Jakým směrem zdokonalovat fotografii? Jedna z možností byla udělat z černobílých obrázků barevné.

Někteří tehdejší fotografové začali své fotografie ručně kolorovat, ale zabíralo to hodně času a nebylo to snadné. Řešení přišlo nečekaně. V roce 1905 na se patentovém úřadě objevují první náznaky barevné fotografie, patentované dosud neznámým mladým opavským účetním. Tehdy měl Karel Schinzel pouhých 19 let a svým patentem na katachromii přinesl fotografům „barevnou naději“.

Dokumentární film Karel Schinzel začíná výpověďmi třech známých osobností (fotograf, filmový režisér, vědec), kteří se pokusí odpovědět na otázku: Jak je důležité pro lidstvo vidět a vnímat barvy? V těchto výpovědích se pokusíme shodnout na tom, jaký měl Karel Schinzel přínos pro barevný film. Následně vedení filmu přebírá výpravčí, který shrne ranní počátky Karla Schinzela v jeho rodném domě v Edrovicích u Rýmařova, kde se narodil jako syn hostinského. V Karlových deseti letech se rodina Schinzelových stěhuje, kvůli finančním problémům do Opavy. Pro Karla Schizela otevírá stěhování do Opavy nové možnosti vzdělání a začíná být nadšený do chemie. A však otec, který celý život podnikal, doufal, že Karel zdědí jeho řemeslo a trval na tom, aby dokončil obchodní školu.

V roce 1902 Karel řádně dokončil dvouletou obchodní školu a vydal se hledat práci. Otec si přál, aby Karel pracoval pro něj, ale Karel stále toužil po chemii. Jako kompromis zvolili práci účetního v chemické a lékárnické firmě Hell a Co. (nynější provoz Teva v Opavě Komárově). Kompromis byl v tom, že po domluvě s vedením měl možnost pro svůj výzkum používat jejich chemické laboratoře. V této části navštívíme s historikem bývalý dům Karla Schinzela a dalších několik míst spojených s touto osobností.

Rok 1902 až 1905 byl významným obdobím pro Karla Schinzela. V této části se budou používat z větší části hrané scény, kde filmařským způsobem přiblížíme divákovi cestu k vynálezu katachromie s popisem odborného technika vysvětlujícím postup běžnému divákovi.

Vracíme se zpět k rozhovoru s fotografem, který se nám pokusí vysvětlit, jak tehdejší fotografové reagovali na zprávy o opavském vynálezu. Společně s historikem v Slezském zemském muzeu se pokusíme prozkoumat pokračování života Karla Schinzela. Po patentování katachromie v Karlovi Schinzelovi vidí jeho firma potenciál a posílá ho studovat chemii do Vídně, kde dostal inženýrský titul a následně se vrací do Opavy a zpět do firmy Hell a Co.. Po první světové válce, kam narukoval, se vrací do Vídně, kde pokračoval ve zdokonalení svého patentu katachromie.

V hrané části roku 1922 ukazujeme divákovi přípravu Karla Schinzela na patentovou komisi a jeho přednes před ní. Patentová komise označuje jeho patent za nereálný a Karel odchází s odmítnutím domů, kde najde podporu svého bratra Ludvíka.

Toto období se stalo důležitým pro jeho rozvoj a společně se svým bratrem patentovali velkou část jeho práce. Vypadávaly patenty jeden za druhým a to až do chvíle, než si jich všimla firma Kodak, které už pracovala na své barevné filmové pásce a pozvala Karla Schinzela k sobě. Tuto hranou část přerušuje rozhovor s historikem z muzea George Eastmana, který říká, jaký měl patent Karla Schinzela pro jejich výzkum přínos.

První bod zvratu dokumentárního filmu je, když se Karel Schinzel po prodeji 27 patentů Kodaku vrací domů s prázdnou. V rozhovoru s historikem se pokusíme zjistit proč prodal své patenty a nic na tom nevydělal. Režisér nám sdělí, jak se změnil filmový průmysl s vydáním první barevné filmové pásky a odborný technik nám řekne, že v roce 1936 na základě patentu Karla Schinzela firma Kodak vydává na trh barevnou filmovou pásku pod názvem KODACHROME.

“Stres, napětí, nastřádaná únava posledních týdnů se na něm hodně podepsaly,” (časopis Slezského zemského muzea) nutí Karla Schinzela vrátit se do Vídně, kde pracuje dále pouze nad svými věcmi.

Začíná druhá světová válka.

Na závěr dokumentu říká historik z Vídně divákovi, proč Karel Schinzel skončil se svým výzkumem a už v něm nepokračoval.

Výpovědi s respondenty se budou natáčet ve dvou městech, v Opavě a ve Vídni. Společně s respondenty navštívíme Slezské zemské muzeum, rodinný dům Karla Schinzela v Opavě, firma Teva, koleje a univerzita ve Vídni, jeho bývalou laboratoř a hrob. Pro hranou číst se zvolí metaforická filmová řeč a vše bude natočené v ateliéru s herci.

Pro dokument Karel Schinzel se čerpají informace ze zdrojů: Zemské slezské muzeem v Opavě, Zemský archiv v Opavě, Český rozhlas Brno, technická univerzita ve Vídni, Odborné posudky znalců dřívějších fotografických postupů. Film se plánuje distribuovat jako podklad pro magisterský diplom na Slezské univerzitě v Opavě, pronájem k vysílání pro Českou televizi, Prima Zoom a dokumentární filmové festivaly.

Cílová skupina jsou diváci od 15 do 40 let, historici a diváci populárně naučných pořadů.

Explikace: Karel Schinzel Člověk, který obarvil svět.
režie Maksym Tkachenko

Projekt můžete podpořit zde: www.startovac.cz/projekty/karel-schinzel-clovek-ktery-obarvil-svet?locale=cs, kde také najdete více informací o filmu a o záměru tvůrců