MILENCI Z OPAČNÝCH STRAN VÁLKY

MILENCI Z OPAČNÝCH STRAN VÁLKY

Tisk

spojenci200Robert Zemeckis má na svém kontě mnohem zdařilejší tituly (upozorním aspoň na Forresta Gumpa), nežli jsou nyní uvádění SPOJENCI. Snadno postřehneme, že v dramatické konstrukci povrchní, klišovitý příběh, sepsaný scenáristou Stevenem Knightem, nedokázal režisér zbavit těchto nedostatků, naopak je ještě zdůraznil, když posílil tklivou sentimentalitu, která celým vyprávěním prostupuje. Milostná zápletka, zakotvená v reáliích druhé světové války, postrádá základní věrohodnost, protože se poddává uslzeně romantickému náhledu. Výsledek vyhlíží, jako kdyby měli autoři na mysli novodobou verzi legendární Casablanky (1942) - ostatně v tomto marockém městě se také Spojenci počnou odehrávat.

 

Kanadský výsadkář Max a údajná francouzská odbojářka Marianne, vydávající se za manžele, tam provedou nejen úspěšný atentát na německého velvyslance, ale navíc se do sebe zamilují - a po návratu do Anglie se vezmou. Jenže rodinné štěstí nevydrží dlouho: ženu začne britská kontrarozvědka podezírat, že je ve skutečnosti německou špiónkou, a nastraží proto nenápadnou past, do níž by se v případě viny chytila. Ač to má zakázáno, také Max počne soukromě pátrat, zda milovaná žena a matka ročního děcka je skutečně tou, za kterou se vydává, dokonce se kvůli tomu vydává na nebezpečnou misi do Francie.

Není pak důležité, že Marianne skutečně pracovala pro Němce, ale v rámci melodramatu rozhoduje její snaha vymanit se z takového závazku a žít v poklidné idyle s milovaným mužem. Jenže nacisté ji vystopují a vydíráním - ohrožují dítě - přimějí k opětovné spolupráci. Ve vypjaté válečné době hrozí, že taková láska, byť jakkoli horoucí a vzájemně opětovaná, nemá šanci na přežití - i takovéto rozuzlení jako by odkazovalo na závěrečné rozuzlení Casablanky, na rozdíl od ní však s tragickým završením.

Hlavní role ztvárnili Brad Pitt a Marion Cotillardová, aniž by byli schopni je sebeméně polidštit. Pittův Max připomíná ze všeho nejvíc naškrobeného panáka, jenž se pokouší sloučit věrnost vojenským povinnostem s rodinným zázemím. Zkožnatělá topornost otevřeně vyhřezne třeba v okamžicích, kdy se pokouší vzdorovat hrůznému podezření i následnému prozření. Naproti tomu Cotillardové Marianne odrazuje přemrštěnou vemlouvavostí a vodopádu podobnou výřečností, zdánlivou bezstarostností, s níž si podmaňuje jinak ostražitého muže. Jakákoli hnutí mysli i citů jsou však buď nezřetelná (u Marianne) či naopak těžkopádně zaťatá (u Maxe), pokaždé je ovšem provází výrazová zploštělost, ba vyprázdněná povznesenost jak v dávných válečných melodramatech.

Spojenci

Každopádně se výsledné ztvárnění zužuje na odkrvenou konstrukci, na pouhé schéma, na typ předem vysoustruhovaných zneživotnělých postav, jaké se naposledy komíhaly snad jen ve zmíněné Casablance (snad jedině s rozdílem explicitního sexuálního vybití, jemuž se ústřední dvojice s chutí oddává). Princip melodramatu se odráží i v omezené akčnosti a důrazu na dialogickou stránku, v okázalém předvádění emocionálních vzruchů.

Spojence, které režisér pojednal s překvapivou inscenační bezbarvostí, nelze považovat za nic jiného než umělohmotnou historku, utkanou ze svévolně poskládaných zápletek a odůvodnění (nejzřetelněji třeba v tvrzení, že s odstraněním německého diplomata nacisté nejspíš souhlasili, protože prý zastával protinacistické názory; přidat lze i svévolný Maxův přelet do Francie, kde se zaplete do přestřelky s nacisty). Sotva lze uvažovat o sebemenší autenticitě, chybí i náznak snahy o něco takového. Obraz odbojové činnosti je natolik salónní, až přechází zrak, stěží pomůže epizodické vřazení písničky Edit Piaf (Fais-moi valser), nemluvě o melodiích Bachových, Haydnových či Stravinského, opracovaných Alanem Silvestrim, autorem hudebního doprovodu k celému filmu.

S podobou a vyzněním filmu koneckonců souvisí i jeho samotný původ: mnohá jeho prostředí, natáčená na Kanárských ostrovech, byla trikově ošetřena a přetvořena do potřebných lokalit, a to nejen marockých (to se týká jak města a budov v něm, ale třeba také jízd ulicemi či zastávky v poušti). Trikových zásahů, které měly navodit dojem přirozeného prostředí i dění, se prý vyskytlo kolem sedmi set a podíleli se na nich i čeští specialisté z UPP...

 spojenci1

 

Spojenci / Allied

USA-Velká Britanie 2016, 124 minut

Režie: Robert Zemeckis

Scénář: Steven Knight

Kamera: Don Burgess

Hudba: Alan Silvestri

Hrají: Brad Pitt, Marion Cotillardová, Jared Harris, Matthew Goode, Charlotte Hopeová, Marion Baileyová, Daniel Betts, August Diehl, Miroslav Zaruba, Lukas Johne, Simon McBurney

Distribuce v ČR: CinemArt. Premiéra 26.1.2017

Hodnocení: 30 %

Foto: distributor


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Edita Randová. Zpívá v jedenácti jazycích včetně čínštiny

archiv Edita RandováPZpívá široký repertoár po celém světě, a to v jedenácti jazycích. A hudba a zpěv jsou pro ni vším. Přes dvacet let je uměleckou ředitelkou mezinárodního hudebního festivalu Tóny nad městy. A za svoji dlouholetou ...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Letošní FEBIOFEST skončil

febiofest logo perex
FEBIOFEST, rozsáhlá mezinárodní přehlídka filmů, doplněná posléze i soutěžní sekcí, se nejprve konal v Praze (již v roce 1993); později se rozšířil do dalších měst. Zve nejen na stovky filmů, uváděných v řadě tematických ...


Literatura

Foukneš do pěny – i cesta může být cíl

 

fouknesJednoho dne Vladěna prostě nasedne do auta a jede. Je jí jedno kam, nemá cíl cesty, jen prostě ví, že musí jet. Stále dál, snad až na konec světa. Během cesty se z jejich myšlenek dozvídáme více, z jejího života a o lidech v něm – matce, ...

Divadlo

Městské divadlo Zlín představuje retrokomedii k popukání – Charleyho tetu

cht200Zlínské divadlo uvedlo koncem listopadu premiéru anglické konverzační komedie Brandona Thomase Charleyho teta a konečně tu máme něco svěžího, neokoukaného a hlavně šíleně vtipného!

...

Film

Dětská hra 2 je plná veselého zabíjení

detska hra2 plakat 200Film Dětská hra 2 (1990) je horor ze staré školy. Upřímný malý chlapec si chce hrát a užívat života, když najednou se mu do cesty připlete panenka očarovaná kouzly Voodoo. Něco podobného se může stát každému ...