Labutí jezero – baletní klenot v ústeckém divadle

Labutí jezero – baletní klenot v ústeckém divadle

200divSeveročeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem má na svém repertoáru klasické zpracování Čajkovského baletu Labutí jezero. Baletní klasika „na špičkách“ vyprávějící severskou legendu o dívce Odettě proměněné v labuť si získala svou nesmrtelnost díky romanticky podmanivé Čajkovského hudbě a také díky původním dochovaným choreografickým pasážím Mariuse Petipy a Lva Ivanova.

 

 

Režie a choreografie v ústeckém divadle se ujal šéf baletu pan Vladimír Nečas. Spolu s kouzelnou výpravou a doprovodem symfonického orchestru ctí originalitu tohoto díla a tak divákům umožňuje zhlédnout tuto téměř povinnou součást kulturního vzdělání nejen milovníků tohoto žánru. I já jsem toužila vidět Labutí jezero na divadelních prknech a tak jsem zavítala do Ústí nad Labem a byla zvědavá na výkon vyhlášeného místního baletního souboru.

div

V hlavní roli Prince se představil Vladimír Gončarov, původem Rus, v současné době žijící v Ústí nad Labem. Jeho štíhlá, vypracovaná postava a aristokratické držení těla se dobře hodí k úloze mladého šlechtice. Po taneční stránce je jeho výkon takřka bezvadný a pravděpodobně ovládá nějaké levitační kouzlo, které působí nejen při skokových řadách jeho samotného, ale i při „zvedačkách“, kdy se zdálo, že se své partnerky téměř ani nedotýká, natož aby se v jeho tváři zračila nějaká námaha. Jeho mimika byla velmi skromná, po celou dobu představení působil velmi melancholicky, což jistě korespondovalo s Princovým rozpoložením až na výjimky věčně nespokojeného a nešťastného mladého muže. O to více jsem si užívala energických výstupů Rudovousových, jehož dramatická gesta a podmanivý pohled vnášel na scénu vzrušující atmosféru. Pravda – není to zrovna kladný hrdina, ale jeho představitel Róbert Király si pozitivní hodnocení rozhodně zaslouží!

Labutí roli Odetty tančila Vladimíra Slavík Podhorná a černou labuť Odilii Michaela Procházková. Tato lehkonohá stvoření skutečně evokovala něžné ptáky s ladnými krčky a hebkýmí pírky. Při společných výstupech s partnery se snad skutečně vznášely. Opět zde působí výrazný kontrast bílé/jemné labutě proti divokosti a živočišnosti té černé.

Kdo mě však svým výkonem naprosto dostal, to byl tanečník v roli Šaška – Pavel Enekeš. Jeho tělesná konstituce (menší vzrůst, silnější stehna) sice asi úplně nesplňuje mé představy o tom, jak by měl vypadat „baleťák“, ale to jak tančil, s jakým nasazením a precizností, v mých očích zcela zastínilo výkony ostatních účinkujících. Báječnou výškou výskoků při skokových řadách, úžasným tělesným rozsahem a výbornými hereckými schopnostmi k tomu si vysloužil – a zasloužil – velký aplaus celého divadla po svém sólovém výstupu. A hlavně bylo vidět, jak si tanec užívá! Bravo!

div1

Zážitkem po choreografické stránce byl například společný tanec Prince a Odetty – lehounký, s harmonicky sladěnými a koordinovanými pohyby, kdy křivky jejich těl kopírovaly právě toho druhého.

Velmi pěkné, elegantní a decentní – ale výpravné – jsou i kostýmy a kulisy. Princ, celý v bílém s jemným stríbřitým zdobením, labutě v šatech z lehounkého materiálu s třpytkami na sukénkách a živůtcích, které jakoby zrcadlily měsíční světlo, Rudovousův plášť s dramatickými červenými odlesky a působivé kostýmy španělské, maďarské a ruské na plese Rudovousově za přítomnosti černé labutě…

Kulisy jsou vpodstatě jednoduché, ale dostatečně vykreslují prostředí zámku a posléze i jezera s tajuplným svitem měsíce. Výrazné odlišení výzdoby obou plesů – první z nich v bledých tónech působící klidně a melancholicky a druhý barevně ladící s Rudovousem a navozující atmosféru dramatickou, plnou intrik a emocí.
Vzhledem k poměrně dobré akustice ústeckého divadla jsem si užívala i nádhernou Čajkovského hudbu v podání orchestru pod vedením Norberta Baxy.
Oblíbené a nejznámější scény a sóla – jak po taneční, tak hudební stránce – oceňovali diváci potleskem. To, co mě osobně poněkud rušilo, byly děkovačky protagonistů v průběhu představení, zdálo se mi to nezvyklé, ale zde to je evidentně běžné.

V hledišti před představením a o přestávce zaznívala i angličtina a němčina, což svědčí o proslulosti zdejších představení. Divadlo má velmi dobře rozmístěny sedačky, takže nehrozí, že by některý z diváků neviděl na jeviště. Manšestrové polstrování sice již není nejnovější, ale dosud zaručuje celkem pohodlné sezení.
Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem je na své diváky velmi dobře připraveno a kromě Labutího jezera má na programu mnoho dalších svělých kousků. Nejnovějším hitem jsou Karafiátovi Boučci – jste srdečně zváni!

Labutí jezero/ Petr Iljič Čajkovskij
Balet
datum premiéry: 8.3. 2013
libreto: V. P. Begičev, V. F. Gelcer
režie: Vladimír Nečas
dirigent: Milan Kaňák, Norbert Baxa
choreografie: Vladimír Nečas
výtvarník scény: Josef Jelínek
výtvarník kostýmů: Josef Jelínek
inspice: Pavla Zaoralová
OSOBY A OBSAZENÍ: Odetta: Margarita Plešková / Vladimíra Slavík – Podhorná / Michaela Procházková / Eliška Černohlávková Odilie: Margarita Plešková / Michaela Procházková / Vladimíra Slavík – Podhorná Princ: Vladimír Gončarov / Roberts Skujenieks / Róbert Király Rudovous – Rotbart: Róbert Király / Vladimír Gončarov / Roberts Skujenieks Šašek: Pavel Enekeš / Petr Popovský
Hodnocení: 95%

http://www.operabalet.cz/?page=txt&;id=6039


 

Přihlášení



Soutěže

Hana Zagorová dokázala oživovat písničky, byla v nich krása, oduševnělost a poetika

I kdyby nazpívala třeba jen třetinu toho, co ve své kariéře Hana Zagorová skutečně natočila, tak by byla pořád tou milovanou zpěvačkou. I když nevyzpívala tři oktávy, uměla chytit za srdce, zaujmout. Už od svých uměleckých začátků dokázala oživovat písničky. Textem, výrazem, atmosférou a pak ještě čímsi, co v sobě nemá každý zpěvák.

Bouřlivé ticho po pobřežní cestě

Po tisícikilometrové Jihozápadní pobřežní cestě se manželé Raynor a Moth snaží vrátit k normálnímu životu a zase žít mezi čtyřmi zdmi. Jenže to pro ně není vůbec jednoduché. Raynor bojuje se strachem z lidí i z budoucnosti a Moth vzdoruje postupující nemoci. Ale postačí neuvěřitelné gesto někoho, kdo si přečetl o jejich putování a ztrátě domova, a znovu se v nich probudí síla a odhodlání.
Kazda
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

Na ostrově Komodo jsem objevila mladého výtvarníka…

sperk200V minulých dnech mne na jedné módní přehlídce zaujaly šperky. Jistě jsem nebyla sama. Okouzlily mě zvláštním nápadem, zpracováním. Oslovila jsem proto majitelku pražského butiku Details Alenu Zemanovou, která tuto módní přehlídku uspořádala…

...

Hledat

Odvážná rebelka, která jako jediná může zachránit království

Malá Mia je sirotek žijící ve středověkém městě, v němž zná každý kout. Je samostatná a velmi vynalézavá, a tak se jí a jejím třem lasičkám daří přežít na ulici, a to zejména díky krádežím jídla. Jednoho dne Mia prchá před strážemi a narychlo se převlékne do princeznovských šatů.
Kazda

Z archivu...

Čtěte také...

Čvachtající labutě? Baletní parodie v Severočeském divadle již tento pátek!

baletparodie perexMám moc ráda balet. A tak se těším do Severočeského divadla v Ústí nad Labem, kde je v pátek 22.5.2015 na programu představení na motivy Labutího jezera. Má být plné komických prvků a komediálního ztv...


Literatura

Poválečné svědectví z Osvětimi

prezila jsem osvetim perexKrystyna Żywulská byla obyčejná žena. V očích některých lidí se však provinila tím, že byla Židovka. A právě tihle lidé se dostali k moci a odsoudili ji strastiplnému životu v táboře smrti v Osvětimi.

Divadlo

Sbor Dejvického divadla přinesl do Zlína hru Kakadu

kakadu 200Zlín ožil již 20. ročníkem mezinárodního kulturního festivalu Setkání/Stretnutie a měl tu čest přivítat i část sboru Dejvického divadla. Ti nám předvedli hru Kakadu, která nám v obrazech a útržcích ze života mladé autistické ženy reflektuje svět.

Film

Vyšla další kniha o Vladimíru Menšíkovi

mensi200O Vladimíru Menšíkovi jsme si mohli přečíst řadu knížek - jak ty drbavé, tak s menšími či většími ambicemi. Nyní k  nim přistupuje tlustý, téměř sedmisetstránkový spis Lumíra Holčáka VLADIMÍR MENŠÍK A JEHO FILMY. Autor se rozhodl pro nezvyklý postup: v c...