Švandovo divadlo uvede inscenaci Anna Karenina, vášnivé drama o lásce a odpuštění

anna karenina200 Švandovo divadlo připravuje inscenaci Anna Karenina, věčně živé drama o vztazích, milostné vášni a smyslu života.

Adaptaci slavného románu Anna Karenina uvede na svých divadelních prknech pražské Švandovo divadlo. Slavný román Lva Nikolajeviče Tolstého režíruje umělecký šéf smíchovské scény Martin Františák, který klasické literární dílo v překladu Taťjany Haškové adaptoval do podoby divadelní hry. V titulní roli se objeví Hana Briešťanská, držitelka ceny Thálie, do dalších úloh obsadil režisér Jakuba Tvrdíka, Kamila Halbicha, Jacoba Erftemeijera a další. Premiéra bude v sobotu 4. listopadu ve Velkém sále Švandova divadla.

Anna Karenina je krásnou, morálně zásadovou ženou upjatého carského úředníka a milující matkou jejich jediného syna. V osobě důstojníka Vronského však potká svou životní lásku. Neumí být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají. Společnost ji odsoudí. Nešťastná Anna vidí svou situaci jako bezvýchodnou...

Hledání, míjení, lásky a rozchody

Známý příběh o manželských poutech roztavených žárem milenecké vášně pojal režisér Martin Františák jako moderní realistické drama o partnerských vztazích, v němž nechybí vtip, sarkasmus i hluboké pochopení pro každou z postav. Divákům tak inscenace slibuje silný divadelní zážitek. Ten se opírá zejména o pevné režijní vedení, výrazné herecké výkony, atraktivní hudbu, scénu a elegantní kostýmy. I díky nim se v inscenaci poutavě prolíná minulost se současností.

„Chceme vyprávět živý, vášnivý, emocemi nabitý příběh lásky odehrávající se v prostředí městské elity,“ říká režisér. „Současně však ukážeme druhou, často opomíjenou a podle nás neméně zajímavou linku Tolstého románu. Tu reprezentuje uvážlivý, s venkovem spjatý Konstantin Levin. Právě on totiž – navzdory vědomí marnosti a trapnosti lidské existence – hledá a posléze i nachází důvod ke šťastnému životu,“ vysvětluje Františák.

Právě ve střetu města – místa pokroku, společenského ruchu, ale i poživačnosti a dvojí morálky – s prostředím statkářského venkova – prostého, naplněného prací, ale také osamělého a s omezenými obzory – vidí režisér „naději a současně nebezpečí také pro naši budoucnost.“

Těžištěm inscenace jsou ovšem vztahy nabité vášní a city. „Jde o partnerská hledání, zrcadlení, míjení a rozchody. Což jsou dnes témata stejně palčivá jako v časech nastupující průmyslové revoluce, kdy román vznikl. Také atmosféru přelomové doby, kdy se ohlašují velké společenské změny a nic už brzy nebude jako dřív, bychom rádi v inscenaci zachytili,“ prozrazuje Martin Františák.

anna karenina1

Silná výpověď, silné obsazení

Naléhavou divadelní výpověď podtrhuje i silné herecké obsazení. V němž se vedle stálých členů souboru Švandova divadla objevují také zajímaví hosté. Titulní roli Anny Kareninové ztvární Hana Briešťanská, v roli jejího protipólu, Konstantina Levina, uvidíme nového člena smíchovského souboru Jakuba Tvrdíka.

Alexeje Karenina, Annina podváděného manžela, hraje Kamil Halbich. Jako milenec Vronský se publiku představí Mark Kristián Hochman. Manžele Oblonské hrají Jacob Erftemeijer s Natašou Bednářovou, do role Kateřiny Kitty Ščerbacké obsadil režisér Anežku Šťastnou.

Další postavy s poutavými osudy i charaktery ztvární Jan Grundman (Nikolaj Levin), Matěj Anděl (Sergej Levin), Jan Mansfeld (Máša Krickij), Miroslav Hruška (Kníže Ščerbacký/Generál), Alena Štréblová (Kněžna Ščerbacká/Hraběnka Lydia Ivanovna), Anna Grundmanová (Jelizaveta Betsy Tverská), David Punčochář (Koloťuk), Matěj Polák (Sluha) a v alternaci také Viktor Sekanina a Štěpán Uhlíř (Serjoža).

Ztrapnit i povznést, světlo a stín

Důvodů, proč se pustit do inscenování Anny Kareniny, bylo podle Martina Františáka víc. „Nejdřív mne strhl tragicky vypjatý příběh titulní hrdinky. Pak mě zaujal Karenin, vážný muž, který se musí vypořádat s manželčinou veřejně známou nevěrou. A postupně jsem bral na milost další postavy. Včetně milence Vronského, protože ani on to nemá lehké… I další lidské osudy jsou totiž v předloze vylíčeny nesmírně poutavě a nutí nás k zamyšlení. Nakolik je patriarchální model, který zde vidíme, ještě životaschopný? Jaké možnosti v něm mají ženy? V čem spočívá mužská láska a mužská zodpovědnost? I takové otázky si v naší inscenaci klademe,“ uvádí režisér.

„Když jsme s Martinem Františákem román po letech znovu přečetli, překvapivé pro nás bylo a stále je, jak Tolstoj ve svém vyprávění dokázal mistrně používat ironii, kousavost, charakterizovat postavy a prostředí obnaženě, neromanticky. A zároveň jak byl nesmírně soucitný a vůči svým hrdinům chápavý, schopný dopodrobna procítit jejich bolest,“ říká dramaturgyně Marie Nováková. „Tento princip chceme vetknout i do naší inscenace. Každou postavu ukázat ve světle i ve stínu. Ztrapnit ji i povznést,“ dodává.

anna karenina2

Magie vlaku na divadle

Významnou složku inscenace tvoří výprava, jejímž autorem je renomovaný scénograf a kostýmní návrhář Marek Cpin. V originálně pojaté scéně využil motiv vlakového kupé i siluetu vagónu moderní podzemky. Pomocí průhledných vrstev plexiskla dodal jevišti Velkého sálu neobvyklý prostor a hloubku, čímž umocnil magii divadelního vyprávění. Lákavou podívanou nabízejí divákům i Cpinovy „aristokraticky“ vystříbené kostýmy ve stylu haute couture.

Světelný design je dílem Martina Špetlíka, který patří ke špičce ve svém oboru a spolupracuje s divadelníky nejen z Evropy, ale i ze Spojených států či Kanady. Špetlík se zaměřuje zejména na fyzické či taneční divadlo a na site-specific, objektové a vizuální divadlo a své zkušenosti předává i jako pedagog.

Zdánlivou propast mezi minulostí a současností překlenuje také hudba Aid Kida (Ondřej Mikula). Respektovaný skladatel, hudebník a producent patří k významným představitelům elektronické hudby u nás i v Evropě a s Martinem Františákem spolupracoval už na inscenaci Srpnové světlo uváděné ve Studiu Švandova divadla.

A jak divadelníci ztvární finále s parní lokomotivou, jejíž drtivou sílu si většina lidí v souvislosti s Anniným osudem okamžitě vybaví? „Nebojte, vlak přijede,“ ujišťuje dramaturgyně Marie Nováková. „Stejně jako román i naše inscenace udržuje postavy v setrvalém pohybu a neklidu, který je jako ten vlak žene dál, dál do světla nebo do tmy.“