Socha uprostřed louky zahraje na přání: umělec Krištof Kintera umístil Public Jukebox do české krajiny

Socha uprostřed louky zahraje na přání: umělec Krištof Kintera umístil Public Jukebox do české krajiny

Public Jukebox 200Bytelná socha umístěná na ocelovém piedestalu se šestimetrovým stožárem nabízející přes sto zvukových nahrávek, Public Jukebox, se vrací do České republiky. Umělec Krištof Kintera ji poprvé představil veřejnosti v Bratislavě v roce 2013 a od té doby procestovala přední výstavy a festivaly od Belgie přes Švýcarsko, Nizozemí, Francii, Itálii až po Velkou Británii. Nově je nastálo umístěna na louce u lesa nedaleko středočeské vesnice Hrachov, kde bude sloužit jako prostředek k zastavení a meditaci, jako malebné poutní místo na zelené turistické značce. Krištof Kintera připravil pro sochu v krajině pestrou nabídku celkem sta nejrůznějších skladeb, písní a zvukových koláží, včetně mluveného slova.

Kintera původně uvažoval o tom, že by sochu Public Jukebox umístil do těžko přístupného rybářského městečka Siglufjörður na severu Islandu, kde kdysi žily tisíce lidí díky vodám bohatým na sledě. Z dříve prosperujícího letiště zůstala popraskaná betonová plocha prorůstající špičatou trávou a zbytky architektury vydané napospas přírodě divokého severského fjordu. „Nadchla mě představa, že by lidé museli projít skrze neznačené cesty přes louky a bažiny, pod vysokými skálami a následně by si sedli na břeh ke studeným vodám Norského moře a pustili si například Space Oddity,“ říká Kintera.

Z umístění skulptury na Islandu nakonec sešlo, své stálé místo však přeci jen našla. O pár tisíc kilometrů dále, na louce u lesa v sedlčanské krajině nedaleko středočeské vesničky Hrachov. „Najít pro Jukebox stálé místo v přírodě nám přišlo od počátku jeho vzniku jako nejlepší nápad. Public Jukebox už svojí podstatou jakéhosi koncentrátu kultury ostře kontrastuje s odlišnou povahou krajiny a přírody. Stoje na louce u lesa působí šaramantně nepatřičným dojmem. Umí být hlučný i naštvaný, stejně tak melancholický až mystický, dokáže přivolat déšť a bouřku,“ přibližuje Kintera.

Public Jukebox 1

Stačí si jen vybrat číslo jedné ze sta skladeb, zmáčknout tlačítko „play“ a poté se rozezní vybraná nahrávka. Playlist je opravdu bohatý. Vybírat lze od severského speed metalu přes zrychlené spirituální mantry, zpomalené evergreeny, poezii, pozpátku přehrávané suity až po skladbu 4:33 od Johna Cage, kde stěžejní partii hraje právě ticho, které v případě Public Jukeboxu přenechává part okolní přírodě. Tato hudební nabídka zdárně narušuje ustálenou atmosféru rurálního prostoru a vyzývá diváka k aktivní spoluúčasti. Staví ho před široké dilema volby, jak ovlivnit atmosféru krajiny, a zároveň rozbíjí zažitou představu o soše ve veřejném prostoru.

Socha je umístěna ve vsi Hrachov, spadající pod obec Svatý Jan nedaleko Sedlčan (GPS: 49.6693800N, 14.2800000E)

Public Jukebox 2

Kristof Kintera je vizuální umělec, který žije a tvoří v Praze. Narodil se v roce 1973, vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze a Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterdamu. Mnohokrát vystavoval nejen v České republice, ale také v zahraničí. Jeho výstavu Nervous Tree v roce 2017 vidělo v Galerii Rudolfinum přes 160 000 návštěvníků. V zahraničí vystavoval např. V Tinquely Museum v Basileji nebo Kunsthall Rotterdam. Jeho díla zkoumají především hranice současného sochařství. Jeho praxe se odvíjí od velkých veřejných instalací až po malá kinetická zařízení, charakterizuje ji určitá pochybnost o možnostech a roli umění. Je v dobrém smyslu angažovaným umělcem, který neustále klade svému okolí i sobě otázky: prostřednictvím instalací, videa a performancí. V současné době probíhá jeho výstava Neuropolis v Galerii Zdeněk Sklenář v Praze, až do druhé poloviny listopadu je k vidění výstava The End of Fun v Ikon Gallery v Birminghamu.


 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

O životě a práci Ivany Andrlové

andrlova 200Když jsem hledala informace o ní a o tom, co dneska dělá hvězda televizních inscenací a pohádek Ivana Andrlová, nebylo to vůbec jednoduché. Bulvární zprávy nevyhledávám a ostatní se ve velké míře opakují. Jako by krásnou princeznu opravdu někdo ...

Hledat

Z archivu...


Literatura

Zápisník milovnice knih – must have pro všechny knihomoly

zapisnik milovnice knih 200V nakladatelství Presco Group vydali před pár dny moc pěkný Zápisník milovnice knih – knihu a kreativní deníček v jednom. Život mu vdechla novinářka Jana LeBlanc a ilustrátorka Martina Pavlová. Jedná se o dílo, kter...

Divadlo

Záhada Jablůňkov witch

altČarodějnici, která stojí za ztrácením dětí, nemají jen v Blair. Jedna jí podobná řádí i ve vesnici Jablůňkov. Tu z Blair “jen” mapovali studenti s kamerou v ruce, proti čarodějnici od Jablůňkova byl nasazen detektiv Lupa. Její záhadu rozpl...

Film

Jiřího Menzela léta rozmarná i hořká

menzelobalka perexObčas se i mezi režiséry vyskytne takový, který zatouží svým divákům sdělit, co všechno prožil a jak se kdy zachoval, zpravidla s výraznou tendencí hájit svá někdejší rozhodnutí a počiny. Tak si počínali pánové Jiří Weiss, Otakar Vá...