Tento den byl zaplněný zážitky a poznáním dosud nepoznaného. Máte rádi opice? Vlastně jsem nad tím přemýšlela a neznám nikoho, kdo by v dětství netoužil po malé opičce na hraní. Tradičně v osm hodin ráno byl odjezd směr Ubud, což je údajně nejstarší balijské město. Naše cesta směřovala do parku právě v blízkosti tohoto města, kde je možné tyto uličníky vidět. Makakové! Jak bych asi mohla popsat setkání s opicemi? Máte banán – best friends forever, nemáte banán – who the hell are you?!
Zažili jsme spousty úsměvných okamžiků, jako třeba když z ničeho nic skočila malá opička na mého tátu a doslova se mu rozvalovala na krku, nebo když se jedna neodbytná statná potvora snažila dostat mé mamce do kabelky, protože porušila první pravidlo monkey forestu - ,,do NOT hide any food in you bagges!“ (Neschovávejte ve svých taškách žádné jídlo!). Já sama jsem taky jednu chvíli chovala opičku za krkem a vzrušením pískala, když se proti mě z ničeho nic rozeběhla celá rodinka těchto krásných tvorečků... Zkrátka to bylo (jak jinak to napsat) krásné. Opravdu... jste na Bali – hurá za opicemi!
Návštěva města Ubud byla to pro mě jedním z nejkrásnějších výletů. Je zde velká tržnice, kde koupíte všechno. Co se cen týče, mohla bych to odbýt tak, že jsem si koupila tradiční bavlněný sarong v přepočtu za padesát korun. Nádhera, co? Ovšem je zde klíčová jedna důležitá věc – smlouvání. Osobně mě to opravdu hodně bavilo. Po několika minutách jsem se dostala do formy a usmívám se ještě teď, když si vzpomenu na všechny ty věcičky, co jsme si odvezli. Můj táta celé odpoledne brousil kolem ručně vyřezávaného půlmetrového varana, kterého by s láskou umístil do obývacího pokoje a říkal mu Ketute. Samozřejmě to nemohlo dopadnout jinak, než že ho tedy máme, a dokonce skoro o polovinu levnějšího, než byla původní cena. Bravo, tati!
Ubud je také místem, kde kvete kavárenství a restauratérství. Jsou zde provozovny ve stylu evropské vídeňské kafeterie až po balijské útulné čajovny. Naše výprava se rozhodla najíst v krásné restauraci hned na hlavní promenádě plné všech barevných cetek a nejrůznějšího ovoce. Byla to jedna z těch restaurací, kde se nemusíte bát jíst. Podle toho, co jsme viděli za dobu, kdy jsme na Bali, to byla opravdu restaurace na úrovni, evropský standard.
A už byl zase večer a my jsme mířili na večeři, vykoupaní, voňaví a plní dojmů a zážitků, které jsme chrlili na Kláru a Pavla (oblíbenci z RelaxBali). Další den je za námi, ani se nám nechce věřit, jak to letí! Dny jsou týdny a týdny nás postupně přemlouvají k cestě na letiště. Vím, že se nakonec budeme muset nechat chytit, ale ještě jsem vám toho tolik nevyprávěla! :)
Foto: archiv autorky
( 6 hlasů )
http://kultura21.cz/cestovani/11590-balijsky-denik-bily-chram-v-lempuyangu
| < Předchozí | Další > |
|---|
Randle Patrick McMurphy se s ničím moc nepárá. Je to chlap, který za všech okolností říká, co si myslí. Má kladný vztah k ženám, alkoholu, hazardu... To je charakteristika postavy, která hraje prim v inscenaci Přelet nad kukaččiným hnízdem a kterou...
Hned třikrát se během července představí v Náměšti nad Oslavou malíř, grafik a sochař Jan Lamr.
Láska ke třem pomerančům předá v sobotu 24. února vládu Zelenavému ptáčkovi. Akcí nazvanou Gozziho vývar se Geisslers Hofcomoedianten loučí s nejstarší inscenací na svém repertoáru, Láskou ke třem pomerančům. Její volné pokračování, ...
27. února by oslavila sté narozeniny Nataša Gollová. Aleš Cibulka tuto dámu představil před několika lety ve dvou knihách – Nataša Gollová: život tropí hlouposti a Nataša Gollová 2: Černobíl...