Jana Štrausová: Poselství dětí nového věku

Poselstvi deti perex Sestoupit z hlavy do srdce je největší dar, který můžeme sami sobě i svému dítěti dát. A právě toto sestupování nás bude po celou dobu fascinovat. Rezervujte si pro sebe dost času, protože knihy Jany Štrausové nás vedou do dětského světa, rozpomínají nás na vlastní dětství, což považuji asi za nejsilnější zážitek z knihy.

Zážitek ale ryze individuální. Dětské vyjadřování, popisy jednoduchých a tak pravdivých emocí dětí, jejich slova, jejich přemýšlení, jejich náhled na svět. Ať už jste od dětství jak chcete vzdáleni, tohle vás může vtáhnout zpět během několika stránek.

A dlouho jsem pak chodila v hlavě s myšlenkami na něco, co nemělo jasný tvar. „Načatá“ a připravená přijmout bleskové vhledy, které přijdou. Které možná měly být už dávno pohřbeny v zaprášených krabičkách s nápisem „dětství“. A čekala jsem…. A i když důvodů může být více, během pár týdnů se mi skutečně vracely vzpomínky. I ty, na které jsem už chtěla zapomenout. Vracely se i ve snech. Tedy to je taková malá osobní zkušenost. Věřím, že autorce právě o tohle nešlo, ale berte to jako malý, leč silný, vedlejší účinek knihy.

Autorka přináší zpovědi dětí tzv. „indigového věku“ a dělí se o fascinující příběhy. Vyslechla je ve své praxi, přišla k nim během meditací s dětmi a znovu vám dojde, jak komplexní a moudré bytosti děti jsou. Všechny příběhy mají společné to, že děti si ještě pamatují spoustu věcí z minulých životů. Vidí, vnímají, některé mají aktivní třetí oko. Jiné jsou jasnovidné. Jsou spojeny s minulostí, ale také s budoucností, a právě proto se nám mohou stát přinejmenším zajímavými rádci.

Děti jsou zrcadlem rodičů, děti jsou darem.

Některé chyby se musí stát, aby nám umožnily růst.

„Vesmír nás vždy několikrát prověří, zda už stojíme s vnitřní pevností a stabilitou sami za sebou. Zda jsme pochopili to, co jsme minule ještě neprohlédli. Rozhodující je ve všech ohledech náš pocit. Jak se cítíme po tomto rozhodnutí – dobře, nebo špatně? Pokud dobře, je nám z našich slov a skutků dobře. Pokud jsme se rozhodli špatně, dobře nám z dané situace není. Některé zkoušky jsou nám natolik skryté, že je prostě nejsme schopni prohlédnout. I to má svůj důvod. Měli jsme to zažít: Právě pro tuto zkušenost a prožitek jsme tady. Vždy ve správný čas, na správném místě.“

Rodičovství je o zrání, dospívání, o vlastní dospělosti, která není konečným stavem, ale procesem učení, kdy učitelem je právě dítě. A právě to dítě nás někdy může stavět na ty křižovatky s dotěrným dotazem, jestli už jsme něco pochopili, nebo ještě ne.

Zasvěcení, jemnost, hloubky a touhy nenaplněných lásek

Jaký je tón knihy? Zasvěcený tím, jak sama autorka se cítí to tohoto mystéria zasvěcena. Fascinuje a úchvacuje nás svými příběhy, naladěním a důrazností, s jakou nám příběhy vypráví, jak o nich přemýšlí a jak je sama, i s dětmi, terapeuticky zpracovává. V části knihy řeší také to, co s z dětství neseme a na co si my, jako dospělí, můžeme rozpomenout a pochopit tak nešťastné vztahy, nenaplněné lásky, nezpracované události nebo dědictví myšlenkových vzorců, které způsobují opakující se nemoci.

Částečně je to psychologie, částečně psychosomatika, vždy však terapie. To malé, nenápadné nahlédnutí pod pokličku dětských duší je jednoduše jedinečné. Proto takto detailně popsanou křišťálovou duši dětí jen tak někde nenajdete.

O autorce: Jana Štrausová působila sedmnáct let jako učitelka pražské mateřské školy; v současné době učí na prvním stupni základní školy a vede vlastní terapeutickou praxi pro děti i dospělé. Od roku 2016 pořádá přednášky a pravidelné meditace pro děti od šesti do dvanácti let. Jako první u nás při studiu obhájila diplomovou práci na téma indigových dětí.

Poselstvi deti