Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Život si umí říct, co po nás chce. Životní krize se dají řešit i pěkně od základu. Sama autorka téměř doslova vstala z popela, protože v knize Devět dní nekonečna nám vypráví svůj příběh po úrazu u domácího krbu. Jak oheň byl na konci vleklé životní krize, jak probíhalo léčení a jakou osobní vnitřní proměnu jí to přineslo.

Troufnu si říci, že první část knihy možná osloví každého, protože vleklé problémy a nevědoucnost, co se životem, možná máme občas každý. V tom směru pro mne bylo zajímavé se právě k těmto stránkám vrátit poté, co jsem knihu dočetla a dozvěděla jsem se, co všechno autorka v životě změnila. Jen snad upozorním, že byla z typu lidí, kterým zdánlivě nic neschází. Ale i pokud vám viditelně schází, lze knihu využít pro aktivizaci vlastních sil. A napravit vlastními silami to, co osud zanedbal, protože kdoví – třeba součástí té cesty je i pochopení, proč to osud zanedbal. Nakonec ale potřeby každého jsou zcela jiného, takže co jeden vnímá jako nedostatek, má druhý jako vysněný faktor. A ne, nemusíme všichni projít těžkým úrazem; v tom je něha celé knihy.

V praktické rovině nám autorka nabízí spoustu otázek, na které si musíme odpovědět sami.
Nabízí nám sdílení cesty nejen devíti dny nekonečna, ale co je nejzajímavější, sdílení moudrosti se svým průvodcem, které na této cestě potkala. A to, co říká, je platné pro každého. Zacházíme s ní do moudrosti, která je nám přístupna jen velmi vzácně, či spíš – jen velmi vzácně se z ní vracíme zpět, abychom svůj život žili o tento zážitek poučeni.

Co se potom s životem Anke Evertz dělo, je na zvážení každého čtenáře. Ona svůj život měnila tak, jak ho měnila. Proto jsem se ráda vrátila ještě jednou na začátek knihy, abych si lépe pročetla výchozí situaci. A nacházela i sama nitky, které se pak trhaly a které, možná kdyby byly roztrženy včas… ale však to vy znáte.

Pravdou prý je, že svůj život si vybíráme sami – a naším úkolem je žít ho nejlépe jak můžeme. Mnohé můžeme měnit, mnohé můžeme pochopit dřív než až když zazvoní budíček.

„Kdybys věděla, jaká jsi úžasná a bohatá bytost, nemohla bys být k sobě tak nelaskavá.“

Tak i kdyby jen tuto větu, kdyby si každý z knihy odnesl, odnesl si všechno.

O tom to totiž je.

„Zdálo se, že i mé tělo hraje ve všech těchto zkušenostech důležitou roli. Obrátila-li jsem na něj svou pozornost, a zděsila jsem se toho, co mi říkalo. V průběhu let se v jeho buňkách ukládaly veškeré negativní myšlenky a destruktivní pocity. Mé tělo bylo svědkem mého života. Každé pokárání a každá kritika se hromadily v jeho určitých částech. V některých místech bylo nahromaděné tolik bolesti z minulých zkušeností, že vypadaly jako veliké tmavé balvany. Mé tělo v sobě neslo samotu, strach i odmítání života. Teď jsem pochopila i to, proč mi připadalo tak strašně těsné a těžké, když jsem do něj byla vtlačena zpátky při operaci. Působilo temně, smutně a nesmírně unaveně.“

Knihu vydalo: nakladatelství Anch-books, 2021 

Hodnocení: 99 %

Překladatelka: Zuzana Kyllerová

Original: Neun Tage Unendlichkeit: Was mir im Jenseits über das Bewusstsein, die körperliche Existenz und den Sinn des Lebens gezeigt wurde. Eine außergewöhnliche Nahtoderfahrung

https://www.anch-books.eu/shop/knihy/devet-dni-nekonecna