Jak si upéct chleba podle receptů našich předků

Výjimečnou kuchařku Pečeme chleba z kvásku, která se zcela jistě neztratí v dnešní záplavě knih zabývajících se vařením, přináší nakladatelství Dauphin. Jde o další titul známé autorky Aleny Gajduškové, ve kterém čtenáři naleznou bezpočet receptů vycházejících za zkušeností našich předků.

Pečeme chleba z kvásku a děláme domácí těsta přináší recepty našich babiček na domácí chléb, pečivo i různé laskominky, tak jak je shromáždila a pekla podle nich známá propagátorka tradičního životního stylu Alena Gajdušková. Pečeme chleba z kvásku a děláme domácí těsta jsou výborem i volným pokračováním dvoudílných Domácností našich babiček. Alena Gajdušková vychází z historických kuchařských knih, dobových živnostenských receptářů, odborných publikací i archivu rodinných, ručně psaných receptů z konce 19. a první poloviny 20. století, ale především -sama vše odzkouší, uhněte, upeče…

Kniha se skvěle čte a hlavně je velmi praktická a přináší spoustu užitečných informací. Nejen, že se dozvíte, jak si upéct chleba, ale dokonce vás může zaujmout i ledacos z historie, fakta o pečení chleba, rozdělení a popis obilovin, různé typy tradičních chlebů u všemožných národů a kultur, a v neposlední řadě druhy těsta a celá řáda báječných receptů. Kromě pečení chleba se naučíte jak si vyrobit kvásek, nebo si upéct i různé placky, nemusíte se zaměřovat pouze na kynuté a kváskové těsto. Já jsem s knihou velice spokojená a doporučuji ji všem hospodyňkám, které se snaží být soběstačné a žít zdravým způsobem života.

O autorce:

Alena Anežka Gajdušková (1971) byla skoro dvacet let majitelkou knižního antikvariátu, po celou tuto dobu sbírala různé recepty, návody a staré kuchařské knihy, a to nejzajímavější z nich sama v praxi zkoušela, ať už se jednalo o recepty na pokrmy, různou domácí drogerii či jednoduchá léčiva. Mimo psaní knih je zahradní designérkou, dále lektoruje kurzy zabývající se léčivými bylinami nebo zpracováním a uchováváním potravin tradičními metodami.

Od roku 2018 je stálým hostem pořadu České televize Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli, ve kterém představuje dávno zapomenuté recepty či metody zpracování potravin. Pravidelně přispívá do čtvrtletníku Klíč k soběstačnosti, je spoluautorkou Encyklopedie soběstačnosti I. (2016) a Encyklopedie soběstačnosti II. (2018). Napsala také knihu Domácnost našich babiček.

Ukázka z knihy:

Chléb náš vezdejší

Známé je rčení, že všechno na světě se přejí, jen chleba ne, přestože ho jíme každý den. První chléb v dějinách byl velmi jednoduchý, nekvašený. Hrubě mleté nebo nadrcené obilí se smíchalo s vodou, ze vzniklé hmoty se vytvarovaly placky a ty se pekly na rozpáleném kameni nebo ve žhavém popelu. Při jiném způsobu přípravy obilného pokrmu se šrot nebo mouka smíchaly s vodou na hustou kaši, která se lila na rozpálené kameny a opékala. Placky se mohly připravovat do zásoby nebo konzumovat čerstvé a teplé. Obilné placky se dokonce nemusely péct. Z ječné mouky se vyráběla tzv. máza – placky, které byly pouze usušené. Připravovaly se do zásoby a před konzumací se vlhčily vodou. Obilné placky se dělaly i z uvařené kaše, která mohla být připravená z vody nebo mléka, případně zkvašená. Ta je pravděpodobně předchůdcem našeho kvašeného chleba.

Nejstarší dochovaný kvašený chléb pochází přibližně z doby 3500 let př. n. l. a byl nalezen při archeologickém průzkumu sídliště Twann ve Švýcarsku. Vědci se domnívají, že první kvašené chleby vznikly přidáním kyselého mléka do základního těsta nebo ze zapomenutého či odloženého těsta, které mezitím zkvasilo a vykynulo. Druhý literární pramen uvádí, že nejstarší chléb v Evropě pochází z doby před více než 6000 lety v sídlištích, která pokrývala blízkou oblast kolem alpských jezer.

K rozšíření kvašeného chleba jakožto základního pokrmu byl zapotřebí nejen kvas (kvásek), ale především kvalitní mouka, kterou bylo možné snadněji semlít na ručním rotačním mlýnku. Do té doby se zrno drtilo pomocí dvou kamenů. Většina pravěkých chlebů byla navzdory našim představám dobré až výborné kvality. Již v době bronzové naši předci uměli připravit a uchovat chlebový kvas. Tvarově byly dávnověké chleby různé. Od vysokých homolí po křehké nebo silnější placky, chleby vekovité, okrouhlé, čtverhranné i trojúhelníkovité. Rituální chleby byly tvarovány a modelovány do podoby zvířat i postav.

Mouka na chléb se používala jemně i hrubě mletá. Také se do chleba přidávaly různé koření, med i sladké plody. Chléb byl natolik důležitý, že se na něj nezapomínalo ani v uzavíraných manželských smlouvách. Ani zemřelým ve starém Egyptě se nesměl chléb upírat, proto byl uváděn v obětních seznamech a zobrazován na obětních tabulkách. Spolu s pivem to byly potraviny, kterými byly vybavovány hroby zemřelých. Podle doložených zpráv znali Slované kvas a kvašený chléb v 10. století a pečení chleba v peci v 11. století.

Pečeme chleba z kvásku

Název: Pečeme chleba z kvásku
Autor: Alena Anežka Gajdušková
Žánr: kuchařka
Vydáno: 2020
Stran: 173
Vydalo nakladatelství: Dauphin
Hodnocení: 100 %

http://www.dauphin.cz/book_978-80-7272-542-7.html