Vesměs černobílé portréty, celkem asi pětapadesát fotografií vesměs známých tváří, byly přibližně dva měsíce (září a říjen letošního roku) k vidění v rozsáhlém foyer v prvním patře Městského divadla ve Zlíně. Vzhledem k tomu, že jsem byla v termínu výstavy celkem dvakrát v divadle, mohla jsem si výstavu Roberta Rohála pozorně prohlédnout.
Mile mě překvapilo to, že i když jde o fotografie vesměs známých osobností, nečiší z toho nic reklamně „napucovaného“ či modelingového. Je v tom spíš jakýsi nenápadný půvab, některé fotografie připomínají náladu, kterou uměl snad jen Taras Kuščynskyj, jiné snímky zase působí reportážně a přibližují atmosféru koncertů (Laura a její tygři, Čechomor, Věra Špinarová, Lucie Bílá, Karel Gott, Jitka Zelenková nebo Laco Déczi). Sympatická je i forma prezentace - fotografie jsou přeneseny na plátno v rozměru přibližně 70x50 cm.
Jak jsem si stačila všimnout, tak Robertu Rohálovi záleží i na tom, aby zachycené osobnosti, zvláště pak ženy, vypadaly dobře a hlavně zajímavě. Navíc snímky očividně nevznikaly někde v ateliéru, nýbrž na ulici, v parku, kavárně nebo v soukromí. Je vidět, že moravský autor (rodák z Holešova) musí znát mediální hvězdy pěkně zblízka, když je nejen fotí, ale také o nich píše v novinách a knihách.
A tak jsem mohla vidět zpěvačku Helenu Vondráčkovou v dešti, režiséra Petra Gábora vyhlížejícího z balkonu, herce Tomáše Valíka na kožené sedačce, herečku Chantal Poullain u plakátu se Salvadorem Dalí, jazzovou zpěvačku Helenu Blehárovou na schodech, pěvkyni Soňu Červenou zamyšlenou v jakési galerii, režiséra Zdeňka Trošku pózujícího u zábradlí, herečku Květu Fialovou v milovaném křesle u ní doma, rockerku Tanju v kůži a s růží, hudebního skladatele Vítězslava Hádla vylézajícího z auta, zlínskou herečku Evu Daňkovou připomínající pohádkovou vílu, zpěvačku Evu Pilarovou na chodbě jejího bytu, světového fotografa Jindřicha Štreita v židovské synagoze či malířku Alenu Cikovou v houpací síti…
Protože fotografie vznikaly přibližně od roku 2004 do současnosti, jsou na nich i lidé, kteří už nežijí. Každopádně to byla pěkná vzpomínka na umělce, které jsem měla a mám dodnes ráda. Ze snímků z poslední doby bych zmínila i amerického jazzového zpěváka, jehož jméno zní Rey Greene, pražskou herečku Zuzanu Geislerovou nebo modelku Soňu Drábkovou v autentické stylizaci Tiny Turner.
Výstava nazvaná ROBERT ROHÁL FOTOGRAFIE už mezitím v krásném prostoru skončila, ale mám ji pořád v hlavě, a proto budu sledovat kdy, kde a co bude příště zajímavý autor vystavovat. Jeho optika je mi sympatická už jenom tím, že prozrazuje citlivou uměleckou duši, noblesu i punc trvanlivosti.
Zdroj foto: Robert Rohál
| < Předchozí | Další > |
|---|
Ze 450 dětí je v jedné z pražských základních škol 80 dětí s odlišným mateřským jazykem. Na jednu třídu tak připadá 8 dětí cizinců. Dětí, jejichž mateřským jazykem není čeština, přibývá i v dalších školách. Potřebují pomocnou ruku! Podle pražské...
Na zámku Kinských ve Žďáru nad Sázavou vznikla reprezentativní expozice s názvem Barokní malířství a sochařství ze sbírek Národní galerie v Praze. Jedinečný komplex bývalého kláštera ve Žďáru s blízkým okolím představuje unikátní krajinný a urb...
Klasický titul Cyrano z Bergeracu v novém přebásnění, světovou premiéru původní hry Srpnové světlo napsanou a zrežírovanou Martinem Františákem, adaptaci slavného románu 1984 George Orwella, světově úspěšné drama Ať vejde ten p...
Letošní první ročník Festivalu íránského filmu, který proběhl minulý týden od 11. do 15. ledna, otevřel divákovi dveře nejen do hraného filmu poněkud exotické kinematografie, ale i do zákoutí života...