Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

„Tak třikrát whiskey s ledem, ať trošku popojedem, a dámám Hennessy...“ To je tak, když si poctiví venkovští fasádníci, kteří přijeli pracovat na obnově hlavního města, chtějí trošku vyhodit z kopýtka. „Když Praha za noci zazáří neonem, není mi pomoci, já slyším – Pojď, honem!“

Po špatné zkušenosti v luxusním Embassy Baru se rozhodnou, že musí být k nerozeznání od pražských lvů salónů. Skopec, Petrtýl a Prouza si proto pořídí příslušné večerní obleky, a dokonce absolvují lekce společenské výchovy a tance u emeritního profesora Dvorského. Když pak fasádníci převlečení za gentlemany konečně okouzlí tři elegantní krásky, netuší, že ty si – podobně jako oni – na lidi velkého světa jen hrají…

Vratislav Blažek, renomovaný komediální a muzikálový scenárista (Cirkus bude, Hudba z Marsu, Tři přání, Starci na chmelu, Dáma na kolejích) napsal melancholickou taškařici o trojici venkovských balíků, kteří dojemně chtějí „jednu jedinou, ale velikou noc v podniku, kde se číšníci pohybujou ve fraku a servírujou na stříbrnejch mísách a my tam sedíme a žádnej neví, že eště vodpoledne jsme byli zmazaný až za ušima“ na přelomu let 1967 a 1968. Od počátku na ní spolupracoval s dalším komediálním matadorem, režisérem Zdeňkem Podskalským (Kam čert nemůže, Bílá paní, Noc na Karlštejně, Drahé tety a já, Trhák). Dnes nesmrtelný snímek se ovšem začal natáčet krátce po srpnové okupaci v roce 1968. Nálada na place prý byla zpočátku velmi pochmurná a do dělání legrace se nikomu nechtělo, což se Zdeněk Podskalský snažil změnit tím, že dal hercům (zejména famóznímu fasádnickému triu Jiří Sovák – Vlastimil Brodský – Jan Libíček) velký prostor k improvizaci. Pozoruhodné však je, že výsledný tvar se nakonec nijak zvlášť neliší od výchozího Blažkova a Podskalského scénáře: improvizace tady viditelně nefungovala jako princip, ale jako žádoucí koření. Paradoxní je, že herci byli po většinu natáčení přesvědčeni, že se práce nedaří a výsledek nijak vtipný nebude, z dnes už legendární scény večeře trojice „světáků“ a trojice „dam“ v luxusní restauraci panovalo vyslovené zklamání a skepse.

Vše bylo naopak – výsledkem byl počin, který právem patří do síně slávy českého filmu (v tehdejších československých kinech ho viděly téměř tři milióny diváků). Dílo plné ironie i hluboce lidského humoru si s pochopením střílí z malého českého člověka a rozesmává další a další generace diváků z filmového plátna, televizních obrazovek i jevišť. Kdo z nás ostatně nepodléhá občas pokušení vypadat před ostatními noblesněji, vzdělaněji a kultivovaněji, než je tomu ve skutečnosti?

Divadelní adaptace Stanislava Slováka a Jana Šotkovského nevychází jen z filmových dialogů, ale vrací se i k původnímu Blažkovu scénáři. Děj také doplňuje novými písněmi pro vypravěčskou postavu Muže v bílém, který s laskavým nadhledem sleduje pachtění fasádnického tria a s jemnou ironií vše glosuje.

Autorem nových písní, scénické hudby i aranžmá původních filmových songů je Karel Cón, který se též ujal hudebního nastudování. Režisér Stanislav Slovák pak ke spolupráci přizval Jaroslava Milfajta (scéna), Andreu Kučerovou (kostýmy) a Martina Packa (choreografie). V ústředních rolích se představí Petr Halberstadt (Skopec), Michal Isteník (Prouza), Jakub Uličník (Petrtýl), Markéta Sedláčková (Božka), Pavla Vitázková (Marcela), Barbora Remišová nebo Andrea Zelová (Zuzana), Ladislav Kolář nebo Lukáš Vlček (Dvorský), Drahomíra Hofmanová (Trčková) a Lukáš Janota (Muž v bílém).

Premiéry inscenace se odehrají 11. a 31. prosince 2021 na Činoherní scéně.

Více informací: http://mdb.cz/