Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

„Nikdy jsem nepřemýšlela nad jiným povoláním, odjakživa jsem chtěla být učitelkou,“ přiznává vítězka literární soutěže Halloweenská pohádka, internetového magazínu Kultura21.cz, kterou vyhrála Eva Čepičková příběhem Tajemství hradu Děsín. Sama je autorkou několika knížek a muzikálech pro děti a také vede Dětský pěvecký sbor Labyrint, který založila.

Narodila jste se v Boskovicích, ale celý život žijete v Nedvědici, v malebném městysu, původně vesnicí, pojmenované podle hradu Pernštejn (německy Bärnstein v překladu Medvědí kámen), pod nímž leží uprostřed přírodního parku ve Svratecké hornatině. Jaké bylo vaše dětství prožité v podhradí hradu Pernštejna? Co vás v tom období bavilo? Již tehdy jste se věnovala zpěvu a psaní?

Ano, od útlého dětství mě bavila hudba. Seznamovala jsem se s různými hudebními nástroji, neustále jsem zpívala. Nejvíc se svým tatínkem. Bohužel v naší obci nebyla možnost navštěvovat ZUŠ, tak jsem na klavír začala hrát až ve 4. třídě, kdy do Nedvědice začala dojíždět paní učitelka a konečně jsem se mohla více hudebně rozvíjet.

Po maturitě na gymnáziu jste vystudovala Pedagogickou fakultu na Masarykově univerzitě v Brně obor český jazyk a hudební výchova a přitom jste studovala ještě sólový zpěv. Proč jste si vybrala tyto obory? Byla to jasná volba nebo jste uvažovala i o jiném oboru?

Nikdy jsem nepřemýšlela nad jiným povoláním, odjakživa jsem chtěla být učitelkou. Po základní škole jsem chtěla jít studovat konzervatoř, to mi ale u rodičů neprošlo, protože jsem se výborně učila, chtěli, abych studovala na gymnáziu. A protože mě i na gymnáziu hudba bavila nejvíce ze všeho, zvolila jsem přirozeně na pedagogické fakultě obor hudební výchova. Když jsem vyplňovala přihlášku, tak byla možnost studia hudební výchovy pouze v kombinaci s českým, nebo německým jazykem. Tak jsem jako druhý předmět zvolila češtinu. Kdyby však byla možnost volby například matematiky, nebo dějepisu, raději bych volila tyto předměty.

Řadu let učíte na ZŠ ve Štěpánově nad Svratkou, 21 let jste také učila na ZUŠ Bystřice nad Pernštejnem (klavír, sólový zpěv a hudební nauku). Čím vás práce s dětmi baví a naplňuje?

Jsem spokojená, když vidím u dětí pokroky, když je baví naše společné činnosti a společně strávené chvíle. To mě pak motivuje k další činnosti, protože vidím, že má práce má smysl. Proto mě moc bavilo učit na ZUŠ, kam chodí většina dětí cíleně a se zájmem, na hodiny se těší a snaží se zdokonalovat. Tohle mně však často chybí u některých dětí na základní škole.

V roce 2002 jste na ZŠ, kde učíte, založila Dětský pěvecký sbor Labyrint a jste jeho sbormistryní. Co vás k tomu vedlo? Kde všude pěvecký sbor vystupuje?

Na vysoké škole jsem zpívala v pěveckém sboru a moc mě to bavilo. O něco méně mě pak bavily hodiny intonace, sbormistrovství a řízení sboru, protože jsme měli velice náročného profesora (vedl zmíněný vysokoškolský pěvecký sbor). Nyní žije na Ukrajině, je zasloužilým umělcem, dirigentem, hudebním pedagogem a skladatelem. Hodně jsem se toho od něj naučila, a proto jsem hned s nástupem do zaměstnání zkusila založit dětský sbor. Zpočátku jsme zpívali jen pro zábavu, po nějakém čase jsme začali pořádat v našem regionu koncerty. Dařilo se nám, koncerty se líbily, tak jsme zkusili i větší pódia. Každoročně jsme zváni do Prahy na Staroměstské náměstí, do Brna – v prosinci v obou městech zazpíváme. Zpívali jsme například i v Pardubicích, Hradci Králové, Olomouci, Třebíči a na dalších místech. Nejkrásnější jsou vánoční koncerty v kostelech, teď v lednu zazpíváme už podruhé v Lomnici u Tišnova. Krásné jsou i koncerty v přírodě, několikrát jsme zpívali v kouzelném prostředí Galerie z ruky v Křížovicích. Často nás zvou i do zahraničí (např. do Chorvatska), ale náklady na dopravu a ubytování jsou mimo naše možnosti.

Právě pro svůj pěvecký sbor jste začala psát muzikály a příběhy a písničky zase tvořit pro své děti – Toničku a Radečka. A protože se vaším dětem líbily, tak jste je nabídla nakladatelstvím a vydavatelstvím a dnes máte na svém kontě tituly jako – Houbeles a jeho les, Babička a dědeček vypráví o Vánocích (jedna z autorů), Barunka z Borůvkového statku, Jarní a letní písničky pro dobrou náladu, Podzimní a zimní písničky pro dobrou náladu, Klavírní skladbičky na celý týden, Muzikál Marnivá komorná, O Koblížkovi, O velké řepě, Písničky pro děti. Pracujete na nové knížce, pokud ano, můžete prozradit, o čem bude?

Ano, momentálně mám rozpracovanou knihu pro děti a také další dětský muzikálek. Kniha bude opět o dobrodružství, tentokrát o malém klukovi a jeho dvou zvířecích kamarádech, bude napínavá a také se v ní děti dozvědí spoustu nových věcí. Snažím se do svých příběhů dát vždy i něco, co by je obohatilo o nové znalosti a protože mám ráda zvířata, tak se v příbězích často také objevují.

Letos jste se stala vítězkou literární soutěže internetového magazínu Kultura21.cz na téma Halloweenská pohádka, kterou jste vyhrála pohádkou Tajemství hradu Děsín. Co vás přivedlo, se do soutěže přihlásit? Už jste zkusila podobné soutěže?

Soutěž jsem zkusila poprvé a dozvěděla jsem se o ní na internetu. Říkala jsem si, že to zkusím a podařilo se. Jsem ráda, že můj příběh zaujal.

Jak se vám pohádka Tajemství hradu Děsín psala? Kde jste pro ni našla inspiraci?

Psala se mně dobře. Námět mě napadl hned. Shodou okolností jsem letos třídní učitelkou deváťáků a od září jsme na naší škole s deváťáky promýšleli a plánovali Halloweenský den pro celou školu. Vyráběli jsme duchy, hrady, kočky, zdobili školu a vymýšleli zábavné úkoly pro nejmenší, promýšleli, jak bude vypadat halloweenský foto koutek, zpívali jsme halloweenské písně, které jsem složila. Halloweenu jsem tedy měla plnou hlavu, a tak psaní šlo dobře.

Co vás baví na psaní a co na zpěvu a hudbě? Jaká jste čtenářka a jaká hudební fanynka? Máte oblíbené autory literární žánr? A co ráda posloucháte v soukromí?

Baví mě tvořit. Jsem ráda, když se mé písně a knihy líbí. Když si je děti čtou a zpívají. Často mi píšou paní učitelky, jak jejich děti rády písničky zpívají. Občas mi pošlou i nahrávky a to mám vždycky největší radost. Představte si, že mi nedávno psala jedna paní z chorvatského městečka, kde žije hodně Čechů, že zpívají v české škole moje písničky. Také mi loni poslala má bývalá žákyně nahrávku z hodiny hudební výchovy (pedagogická škola), kde zrovna zpívali jednu z mých písní. Je skvělé vidět, že má práce má smysl a že dělá radost ostatním a šíří se dál.

Já sama čtu velmi ráda, ale v poslední době na čtení moc času nezbývá, plně mě zaměstnává Tonička s Radečkem, se kterými se snažím trávit co nejvíce času. Čtu hlavně jim. Jsou oba hudebně nadaní, oba hrají na klavír, Radeček navštěvuje Masarykovu univerzitu pro juniory, Tonička tančí, oba dva zpívají. Doma posloucháme různé žánry, mám ráda populární hudbu, ráda si poslechnu muzikál, jazz, ale také hudbu klasickou. Nejsem vyhraněným posluchačem, ani čtenářem.

A co volný čas, jak jej ráda trávíte? Co vám říká slůvko relax?

Nejraději ve vodě. V létě jezdíme k moři a v zimě do termálů. Rádi, celá rodina, cestujeme, poznáváme krásy naší země i zahraničí. Relax je pro mě sledování pohádek s mými dětmi a partnerem a naše společné výlety. V poslední době jezdíme nejraději na jižní Moravu, protože je tam krásně a mají tam skvělé víno. Ráda také vařím a mám ráda dobré jídlo.

Foto: archiv Evy Čepičkové