Jana Jánská: Mé příběhy vznikají ze všedních maličkostí
Banner

Jana Jánská: Mé příběhy vznikají ze všedních maličkostí

Tisk

archiv Jana Jánská P„Psaní z velké části beru jako psychohygienu. Nechám své hrdiny prožít střípky z mého života, vyřešit je, čímž si uvědomím spoustu věcí i já sama. Plus mnozí hrdinové samozřejmě prožívají to, co bych chtěla já sama,“ přiznává Jana Jánská autorka románů Dokonalé propojení a Mrazivá náruč, která je také spoluzakladatelkou charitativního projektu Kde autoři pomáhají.

Pocházíte z Liberce, kde jste vyrůstala. I když vás bavilo psaní slohových prací, skutečně psát jste začala až v dospělosti. Co vás v dětství bavilo?

Liberec je stále moje srdeční město, přestože se za tu dobu, kdy tam nežiju, dost změnilo. Jako malá jsem bývala často nemocná, a tak jsem utíkala do příběhů v knihách. To bylo nejspíš to, co mě přivedlo ke psaní. Ačkoli mi to „došlo“ až v dospělosti.

Co vás přivedlo ke studiu na dopravní průmyslovce? A jak vás ovlivnilo to, že jste vystřídala různá zaměstnání a pracovala také v dopravě a průmyslu?

V dopravě a průmyslu jsem právě nikdy nepracovala. V devátém ročníku základní školy jsem stále netušila, kde bych chtěla ve studiu pokračovat, proto jsem šla na školu, kde jsem měla kamarádku a nebyla tam chemie. Potom mě vzali bez přijímaček, takže nebylo co řešit.
Různá zaměstnání mi poskytla spoustu zážitků, které můžu využít do nějaké scény v knize. Také hodně lidí a jejich osudů.

Psaní jste naprosto propadla, až když jste čekala svého druhého syna, i když jste předtím psala texty ke skladbám, z nichž nakonec vznikla básnická sbírka Temné texty. Co vás přivedlo ke psaní?

Původně právě ten kamarád, který mě přesvědčil ke psaní textů. Na základě nich mě vyhecovala kamarádka, že určitě zvládnu napsat i knížku. Samotnou mě nenapadlo, že bych mohla napsat dlouhý a souvislý text, natož se prosadit bez známostí a známého jména.

archiv Jana Jánská - obálka knihy  Sametový pelyněk

V roce 2022 vám vyšla první kniha, psychothriller Dokonalé propojení a o rok později Mrazivá náruč. A v roce 2025 vychází román Princezna s rudým šrámem na duši, jehož děj se odehrává několik měsíců před Sametovou revolucí. O sobě říkáte, že máte vždycky něco rozepsané. Na čem právě pracujete? Už se vám podařilo dokončit psychothriller s pracovním názvem Královnin (první) tah, který se točí okolo vyšetřovatelky Reginy Králové? A kde nacházíte inspiraci pro své příběhy?

Princezna se nakonec nejspíš bude jmenovat Sametový pelyněk, název knihy a vydání je stále ve hvězdách. Jedná se o těžší psychologické čtení, proto se stále váhá nad tím, zda budou mít čtenáři o takový příběh vůbec zájem. Psychothriller Královnin (první) tah je těsně před dokončením, doufám, že se kapitán Regina Králová bude čtenářům líbit a vznikne třeba série. Inspiraci vidím všude kolem sebe. Stačí obraz, kdy například z auta vidím, jak se na chodníku válí velký černý pytel s páskou uprostřed. Co v něm asi je? Nebo nějaká zmínka, představa… Mé příběhy vznikají ze všedních maličkostí.

Jste zakládající členkou charitativního projektu Kde autoři pomáhají, který vydal již dva sborníky novel, a to Letní kraťasy a Zasněžené příběhy, na kterých jste se autorsky podílela, a letos vychází třetí sborník Cena odvahy. Co vás přivedlo k tomu, že jste stála u zrodu tohoto projektu?

Kamarádka a kolegyně Šárka Hieková. Byla to taková týmová práce. Ji napadlo, že bychom vydaly alespoň pro sebe malý náklad povídek. Přibraly jsme k sobě další dvě neznámé autorky, aby knížka nebyla moc tenká, a mě napadlo, že když už pomáháme zviditelnit nás jako autory, tak proč nepomoci i potřebným? Potom už se spustil efekt motýlích křídel a dnes je takových projektů inspirovaných tím naším vícero. Můžu prozradit, že už po Novém roce spustíme pod hlavičkou Kde autoři pomáhají předprodej sborníku Nepohádek, jehož výtěžek půjde tentokrát nadaci pro lidi s Downovým syndromem.

archiv Jana Jánskáá

Co vás baví na psaní? Jednou jste řekla: „Miluji slova. Jako čtenář i jako autor. Miluji proces, kdy se ze slov stávají věty a z vět příběhy.“

Baví mě ta volnost, možnost nechat čtenáře nahlédnout do své duše. Psaní z velké části beru jako psychohygienu. Nechám své hrdiny prožít střípky z mého života, vyřešit je, čímž si uvědomím spoustu věcí i já sama. Plus mnozí hrdinové samozřejmě prožívají to, co bych chtěla já sama. Podotýkám, že jsem napsala i fantasy, v psychothrillerech se moje touhy zpravidla neobjevují.

A co psaní pro děti, neláká vás napsat něco pro malé čtenáře?

Pro děti úplně ne. Napsala jsem dva young adult romány s fantasy prvky a dystopický román, tohle jsou další směry, které mě baví. Myslím si, že by mladé (i dospělé) čtenáře zaujaly, podle reakcí kolegů – betačtenářů mají přesah a originalitu. Zatím jsem pro ně však nenašla uplatnění, takže zřejmě vyjdou v malém nákladu pro několik zájemců.

Od dětství jste zapálenou čtenářkou. Máte oblíbené autory nebo ráda objevujete nové? Jaká knížka vás v poslední době zaujala?

Ráda čtu dystopie, fantasy, současné romány. Oblíbených autorů mám hodně, ať klasiků nebo moderních, zahraničních nebo českých. Také čtu hodně nově vznikajících knih jako betačtenář, tam vidím další naděje. Nyní jsem například ponořená do čerstvě dopsaného příběhu Švýcarský dům, jehož autorce si troufám prorokovat velký úspěch.

O sobě říkáte, že jste obyčejná máma dvou neobyčejných kluků, která jako psychohygienu praktikuje psaní. A co další zájmy a koníčky, máte na ně čas?

Dříve jsem ráda háčkovala nebo pletla, ale dnes dávám přednost psaní. Se dvěma náročnými syny a manželem toho času opravdu moc nezbývá, jediný další koníček tak zůstává čtení, kterému věnuju zejména chvíle před spaním.

archiv Jana Jánská

Jana Jánská:

  • Narodila se 25. 12. 1979 v Liberci a s rodinou žije nedaleko Prahy.
  • Vystudovala dopravní průmyslovku, absolvovala akreditovaný kurz pro korektory a kurz pro redaktory.
  • Vystřídala různá zaměstnání, kromě psaní také rediguje a koriguje knihy.
  • Jánská je její umělecký pseudonym.
  • Je zakládající členkou charitativního projektu Kde autoři pomáhají, který pomáhá nejen začínajícím autorům, ale také různým nadacím.
  • Knihy – vydané romány Dokonalé propojení, Mrazivá náruč, v dubnu 2025 vyjde psychologický román Sametový pelyněk, v šuplíku zůstává sbírka povídek Pokusy na kusy, sbírka básní Temné texty, young adult fantasy – Mezi liškou a sokolem, Předurčená – počátek konce, Svitek osudu či dystopický román Zaříkávač mrtvých duší.
  • Více informací na instagramovém profilu @janskajanna a na: pisuprovas.webnode.cz

Foto: archiv Jany Jánské


 

Přihlášení



Milostpán. Kniha (nejen) pro milovníky koček

Milostpán je kočka. Někdo by mohl říci obyčejná kočka. Ale my, co kočky máme, víme, že žádná kočka není obyčejná. A Milostpán není obyčejný vůbec. Má svou čtvrť, na kterou dohlíží, všechny a všechno má pod tlapkou. Sice je jeho paničkou oficiálně Šéfka a její přítel Mlékoknír, ale pro něj je to nepodstatné. Dle něj Šéfka není jeho panička, ale jeho spolubydlící. Páníčka mají tak maximálně ti otravní slintové – čili psi.

Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Načítám nejnovější video z playlistu...

Rozhovor

JAK A PROČ PSÁT RODOVOU KRONIKU?

frantovapomykalova200Více o kurzech, které nemají v České republice obdoby, přestože genealogických spolků a společností je již desítky let plno, se dočtete v rozhovoru s lektorkou Zuzanou Pomykalovou, členkou České genealogické a heraldické společ...

I když je komedie Pět švestek o stáří, nechybí v ní vtip, humor i splněné sny

Když jsem před pár dny zamířil do kina na nový český film Pět švestek (2026), moc jsem o něm nevěděl. Snad jen to, že režisérem je „oscarový“ Jan Svěrák a že se na plátně objeví herci, kteří ve filmu hlavní nebo titulní role – snad jen s výjimkou Oldřicha Kaisera – teď nehrají. Přitom jde o velké herecké osobnosti, což jsou v tomto případě Lenka Termerová, Jan Vlasák, Dana Syslová a Petr Kostka. Ti všichni jsou aktivnější přece jenom více v divadle a televizi, nicméně celovečerní film Pět švestek může být pro ně parádní příležitostí i skvělým zadostučiněním.

Čtěte také...

„Zazpíváme na podporu léčby rakoviny, pomůžete?“ ptá se Hynek Tomm

Koncert200Hynka Tomma zná veřejnost jako romantického tenora s láskou k hudbě a zpěvu. Teď ale nosí v srdci bolest z odchodu milované maminky. Slávu utlumila ztráta, ale život musí jít dál. Hynek se rozhodl pomáhat lidem, kteří trpí nemocí, která mu sebrala ...


Výtvarné umění

V Plzni je kombinovaná výstava kreseb a oděvů

zabranska helekalovaDo 19. října potrvá v galerii svaté Anny v Plzni výstava kreseb a ilustrací akademických malířek Marie Zábranské a oděvů Evy Helekalové.  Na vernisáži o jejich tvorbě promluvila předsedkyně U...

Divadlo

Citové vzplanutí a herecký koncert Hany Maciuchové v Branickém divadle


maciuch 200Zamilovat se lze v jakémkoli věku. A láska může být opětovaná! To je asi největší poselství monodramatu francouzské autorky Noelle Chatelet Žena Vlčí mák. Představení, které uvedlo Branické divadlo, je hereckým koncertem Hany Maciuchové.

Film

Dvě filmové klasiky Davida Finchera na nejmodernějších nosičích

FincherDavid Fincher patří k nejuznávanějším režisérům současnosti a každý jeho počin je vyhlížen s velkým očekáváním. Jeho filmografie sice není tak obsáhlá a zatím sestává z deseti titulů, každý z nich je ale moderní klasikou. Dva z nich vyš...