Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Zatímco někteří čeští novináři i fanoušci-odborníci pokračovali ve veřejném „grilování“ trenéra Hadamczika, ve Stockholmu vrcholil světový šampionát. Výsledek nakonec potěšil každého, kdo v závěrečné fázi turnaje držel palce senzačním Švýcarům i tradičně vytrvalým Švédům.

Ten chlap je jako balvan! Trenér Hadamczik po vyřazení českého národního týmu ve čtvrtfinále se Švýcarském opravdu nepřekvapil: trenérské žezlo si ponechá. Snad i proto se sportovní publicisté zabývají otázkou, co za této situace udělat, aby se podobný propadák neopakoval začátkem příštího roku na olympijském turnaji v Soči nebo za rok na mistrovství světa v Bělorusku. A hle, je tu zajímavý nápad: Hadamczikovi by prý pomohl schopný asistent. Někdo, kdo umí lépe komunikovat s hráči a kdo bude vzbuzovat přirozený respekt, protože je bývalým úspěšným hokejistou. Co třeba Robert Reichel? Nebo…? No, zdá se, že diplomaté z hokejového zákulisí mají pro další týdny o práci postaráno.

Televizní diváci v Čechách, na Moravě a ve Slezsku si v posledních dvou hracích dnech mohli užít poklidné sledování hokeje. Jakýpak stres, jestli „naši“ prohrají či vyhrají. O medaile hráli jiní. Švédové, Finové, Američané a Švýcaři. Autor tohoto textu si přál finále Finsko – Švýcarsko. Realita však byla jiná. Hned v prvním semifinále si švédský tým poradil v severském derby s Finskem (3:0), což bylo způsobeno především uměním hráče jménem Henrik Sedin. Ve druhém souboji proti sobě nastoupila mužstva, s nimiž se před zahájením světového šampionátu příliš nepočítalo. Dynamičtí Američané s disciplinovanými Švýcary předvedli zajímavou bitvu. Helvéti však dokázali udržet neporazitelnost a protáhli vítěznou sérii na neuvěřitelných devět utkání (3:0).

V nedělním zápase útěchy (o bronz) uspělo mužstvo USA (3:2 na nájezdy), které tak navázalo na bronzové zisky z let 2004 a 1996. Symbolická bramborová medaile tedy stejně jako loni zbyla na smutné Finy.

Finále mezi domácími Švédy a Švýcary bylo pro diváky velkým zážitkem. Zpočátku vyrovnané střetnutí proměnili domáci hráči v jednoznačnou záležitost (5:1). Švédská radost byla o to větší, že reprezentanti tří korunek po sedmadvaceti letech prolomili prokletí pořadatelských mužstev – a zlaté medaile jim slušely. Pochopitelně, že příznivcům Pavelce, Voráčka a spol. to u obrazovek a monitorů přišlo líto. A nic na tom nezměnila ani finálová účast českého rozhodčího Jeřábka.

Závist není na místě. Vždyť je to jen hra, zábava, prapodivná náhražka zapomenutého válčení. Život je jinde.

To, že český tým nevybojoval medaili, není něco, s čím bychom se museli vyrovnávat poprvé. Ve 21. století naši hokejisté vyšli naprázdno už v letech 2002 až 2004 a také v období 2007 až 2009. Pamětníci si vzpomenou i na starší výpadky: 1995, 1994, 1991. Dějiny nelze přepsat. Mimochodem – švýcarský hokej čekal na medaili celých šedesát let. Nezbývá, než se těšit na příští světové turnaje.

Co jsme o hokejovém MS 2013 psali minule? Přečtěte si ZDE!

Zdroj zveřejněné fotografie: www.facebook.com/MilujemeHokej