Zapomeňte na fanouškovské radosti i šoky uplynulých dnů. Světový šampionát začíná vlastně od nuly. Zatímco osm mužstev si zabalilo kufry, tak další osmičku národních týmů čeká první dějství vyřazovacích bojů. Češi jsou naštěstí stále ve hře.
Možná si to leckdo z vás odmítá přiznat, ale nastává den, kdy hokej začíná zajímat i nepřátele komerčního sportu, například antisportovní intelektuály z kaváren, galerií a klubů. Kafka? Freud? Surrealismus? DJ Loutna? Nenechte se zmýlit! Nastupují Plekanec, Židlický, Pavelec, Hertl…
Tento čtvrtek (16.5.) je plný hokeje. Ve Stockholmu a Helsinkách budou odehrána čtyři čtvrtfinálová utkání. Večer bude jasné, jaká čtveřice bude od pátku do neděle bojovat o cenné kovy a které čtyři týmy na základě jedné jediné prohry skončí. V tento den by se v civilizované zemi snad ani nemělo pracovat. Takový nápor na nervy člověku nedovoluje soustředit se na cokoliv jiného. Žijeme hokejem! To zní jako reklamní slogan, že?
Ale zpátky na led. Jaké šance mají „naši“? Koho můžeme považovat za hlavní favority? Kdo je nám (vám) sympatický?
Český národní tým utekl hrobníkovi z lopaty. Chybělo málo a do čtvrtfinále se neprobojoval. Po třech prohraných zápasech (se Švédskem, Kanadou, Švýcarskem) a třech protrápených výhrách (s Běloruskem, Dánskem, Slovinskem) Češi převálcovali Norsko 7:0, čímž vytvořili rekordní „nářez“ turnaje. Proměna herního projevu k lepšímu nastala už v předchozím střetnutí s Kanaďany (1:2). Zda naši předtím něco „požili“, to těžko zjistíme. Každopádně ožili a začali hrát to, čemu se mezi lidmi říká „pěknej hokej“.
Nyní jim stojí v cestě Švýcaři, největší senzace dosavadního průběhu světového šampionátu. Jediný neporažený tým, jehož sebevědomí hvězd se nedotýká. Co myslíte, je sportovní přát švýcarským hokejistům, aby okusili „smrtící kouzlo“ osmého zápasu, v němž jde o bytí a nebytí? Taky by se vám líbilo, kdybychom na tento tým narazili třeba až ve finále? Hezká představa, ale letos z toho fakt nic nebude. Je to jasné: buďto my, nebo oni.
Zabývat se otázkou, kdo momentálně patří k největším favoritům turnaje, je zapeklitá věc. Prognostici sázkových kanceláří před pár dny stavěli nejvýše Rusko, Švédsko a Kanadu. Jenže odehrané zápasy ve skupinách nás mohou inspirovat k trochu jiným úvahám. Nadprůměrně koukatelní jsou Finové i Američané. A pozor na Slováky! Jejich nevyzpytatelnost je nepřekonatelná: prohráli s Lotyšskem i se sestupujícím Rakouskem, ale porazili USA a lehce smázli Francouze, kteří si - pro změnu - překvapivě poradili s ruským výběrem. Dalo by se říct – toto je poněkud bláznivé mistrovství.
Komu fandit? Když nepočítám vlasteneckou fanouškovskou povinnost, tak mé sympatie mají Švýcaři, narušitelé stereotypů. To oni ukázali, že se dá hrát i bez hvězd z věhlasných ligových soutěží (NHL a KHL) a že i „druhá vlna“ za to umí vzít. Palce držím Slovákům (sousedé, příbuzní) i Američanům (přátelé). Kdyby došlo na severské derby, mé srdce bude patřit Finům. Jejich hokej je prostě hezčí. Pokud by se do finále propracovali velikáni, tak budu přát Kanaďanům. S Ruskem na mě prosím nechoďte!
Co jsme o hokejovém MS 2013 psali minule? Přečtěte si ZDE.
Zdroj zveřejněné fotografie: www.facebook.com/JakubVoracek
| < Předchozí | Další > |
|---|
S Renatou Štulcovou jsme se poprvé setkaly v roce 2003. Strávily jsme spolu pěkné dopoledne na besedě s dětmi. Zrovna jí vyšla první kniha Nemetonburk aneb Tajemství ve skále. Renata malovala dětem lab...
Černí šmoulové, tak zní titul proslulého dobrodružství malých modrých skřítků, s jejichž příběhy se setkáváme již od roku 1957. Svým zjevem, dobrosrdečností a především svým šmoulováním si získali srdce mnoha generací. Moje ...
Česká kulturní krajina, toť mozaika polí, luk, lesů, sadů, protkána sítěmi polních cest, stezek, po kterých v dobách dávno minulých kráčeli zemědělci na svá políčka, ale i poutníci. Stín jim během jejich putování poskytovaly nejen aleje, ale ...
Druhou premiérou letošní sezony byla pod patronací principála Bolka Polívky 5. dubna autorská inscenace Pozemšťan v podání herce Pavola Seriše a v režii Hany Mikoláškové. Komediální pantomimou a vlastními komentovanými vstupy herec vypráv...
Filmovou tvorbu Alaina Resnaise, letos již devadesátiletého, odjakživa provází zájem o formální experiment a nejednoznačnost výkladu, v posledních letech prolnutý do průzkumu divadelního tvaru. Důležitým mezníkem se...