„…a závodní rozhlas shůry nám svítí na cestu: …a tak jsme nastoupili cestu ke šťastné budoucnosti, jen musíme všichni dělat, je to naše… Jarmilka stáčí hlavu tím směrem a křičí do nebe: Jděte do prdele, kecálisti… to já jdu ke šťastný budoucnosti!… šla jsem si koupit kočárek, ale čtyři tisíce a kde vzít a nekrást?… A kde vezmu prádýlko kecálisti… Ale hlas shůry neslyšel Jarmilčin hlas a pokračoval: …máme nejlepší platy, nejlepší pojištění na světě a proto už z vděčnosti musíme více vyrábět… Ale Jarmilka opět křičí vzhůru: …Cože? Co to tam blafáš? …já mám dvanáct korun na hodinu a ještě jste mne teď okradli o lístky, a na co sáhnu stojí samý tácy… Avšak tentýž hlas, ale už z jiného ampliónu, nám kráčí vstříc: …musíme státi v jednom šiku pod praporečníkem míru… A Jarmilka se tak pěkně na mne podívala a řekla: Von tomu hlasu člověk nemůže utýct…“
(Sebrané spisy BH, svazek 3, str. 96)
Hrabalův půvabný příběh svačinářky Jarmilky má v sobě sílu daného okamžiku, odhaluje s zvláštní syrovostí život dělníků v kladenské Poldovce v padesátých letech minulého století, kdy sem za prací, na výzvu budovatelské kampaně „70 000 do výroby“ dorazili dobrovolníci a setkali se s dělníky z povolání, dělníky z donucení i vězni. Sem tenkrát zamířil i sám právník Bohumil Hrabal, zde sbíral podněty pro své psaní, poznával prosté lidi, zapisoval jejich příběhy. Jarmilka je obyčejná venkovská holka, která touží po jediném – prožít šťastný život s milovaným mužem a dětmi. Čeká potomka, jenže ten „její“ se k ženění moc nemá. Bohumil Hrabal ve své novele popsal bez příkras a úprav svět, který zažil, prožil, který se mu dostal pod kůži. Zaznamenával hovory, které dělníci mezi sebou vedli, tak, jak je slyšel, a ty pak skládá do příběhu. Drsné podmínky ve fabrice, společenství lidí různých vrstev a názorů, jadrná mluva – to vše v sobě nese určitou dávku ryzí poetiky. Té, kterou Bohumil Hrabal tak dobře ovládal.

Novela Jarmilka, kterou autor napsal v roce 1952, v původní verzi nebyla puštěna raději zařazena do prvního souboru Hrabalových povídek Hovory lidí, který vyšel v roce 1956. Ale bez úprav se nedostala ani do sborníků pozdějších. Té cti se jí dostalo až v roce 1992.
Právě onu původní verzi čte Oldřich Kaiser. Hraje si s námi i naší fantazií, dává Hrabalovu textu další rozměr, kterým nás uvede do transu. My pak jen posloucháme, hodnotíme slyšené a hlavně si představujeme ve své fantazii hromady šrotu, které spalují vysoké pece. Oldřich Kaiser je příjemný vypravěč, k svačinářce Jarmilce je laskavý a jako Jarmilka sama pak neodolatelně přímý až drzý, tak nějak by se jistě samodruhá dívka bez vidiny sňatku chovala. Nahrávka, jejíž režie se ujal Aleš Vrzák, byla natočena Českým rozhlasem v roce 2012.
Zvuková ukázka:
http://www.radioservis-as.cz/katalog/mp3/jarmilka.mp3
Název: Jarmilka
Autor: Bohumil Hrabal
Čte: Oldřich Kaiser
Rozhlasová úprava: Jiří Vondráček
Režie: Aleš Vrzák
Stopáž: 112 minut
Vydavatelství: Radioservis, 2013
Hodnocení: 99 %
Zdroj foto: www.radioservis-as.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|





Nedávno se na pultech knihkupectví objevila její kniha Chameleonka. Tereza Kazan sepsala čtivé příběhy, které většinou jako modelka prožila na cestách světem. Některé jsou zábavné, ...
Nakladatelství Albatros připravilo další audioknihu pro nejmenší Za zvířátky do lesa. Všechny příběhy čte Zbyšek Horák, který v téměř hodinové nahrávce představí celkem deset lesních zvířat a jejich dobrodružství, ze kterého si děti j...
V súčasnosti sa rozmohla populárna antistresová činnosť pre dospelých tohto uponáhľaného sveta – vymalovánky.
V rámci zlínského divadelního svátku – festivalu Setkání Stretnutie 2019 do Zlína zavítalo také Divadlo pod Palmovkou se svým manuálem Jak sbalit ženu 2.0.
Největší český festival sci-fi filmů a kultury Future Gate odstartuje 9. března pražskou část festivalu v kině Lucerna a následně se přesune do Brna. Kromě hlavní filmové soutěže, legend žánru a dokumentů přinese znovu i soutěž studentských f...