Humoristický román z roku 1946 o pistolníkovi z Divokého západu, který pije pouze Catlettovu limonádu, pomáhá utlačovaným a bojuje proti zlu a neřestem.
Knižní předloha se od pozdějšího slavného filmu v mnohém liší, některé známé postavy mají jiné jméno, mnohé se ve filmu ani ne objevily.
Velký úspěch se dnes dá odhadnout předem, ale trvalý úspěch je vždycky záhada. Limonádovému Joeovi je letos 84 let a nepřestává bavit ve filmové, divadelní i literární podobě. Jak je to možné? Vznikl náhodou, a kdyby nebylo německé okupace, nemusel se narodit vůbec.
Když Němci zavřeli roku 1939 vysoké školy, živil se můj otec Jiří Brdečka v Praze kreslenými vtipy a povídkami pro časopis Ahoj na neděli, který spadal pod vydavatelství Melantrich. Útočiště tu našlo mnoho autorů a redaktorů a všichni každý týden uvažovali, co zábavného nabídnout čtenářům, aby to zároveň nevzbudilo podezření okupačních cenzorů. A tak začal ve druhém roce války vznikat Limonádový Joe v první verzi. Otec miloval romantiku Divokého západu a hodně o něm věděl. Hltal Hawksovy a Fordovy westerny, kde vystupovali civilní, a přesto romantičtí hrdinové. Žili v nekonečně velké a svobodné zemi. Mohli odjet, kdy a kam chtěli. To všechno otec a jeho přátelé tehdy ani později za komunismu nemohli a romantika westernů je unášela pryč od skutečnosti. Otce začalo zajímat, jaké byly pravé osudy mužů opředených legendou: Billa Hickoka, Jesseho Jamese, Wyatta Earpa. Byl jejich znalec. Ve společnosti kolem redaktorů Melantrichu dával jejich příběhy k lepšímu, a tak ho požádali, aby napsal sérii povídek parodujících „kaubojky“.
Redaktoři určili charakter hrdiny: měl být tak pozitivní, až by to bylo stupidní. Nato otec přišel s doplňujícím nápadem: pistolník je tak všestranně kladný, že odmítá alkohol, ale ve skutečnosti je přestrojeným cesťákem prodávajícím limonádu.
Nemožná Joeova dobrodružství se odehrávají na pozadí historicky věrně vykreslených postav a událostí. Téma si samo řeklo o šroubovaně vzletný jazyk, který Brdečka užíval nejen pro legraci, ale asi i proto, aby text byl delší. Povídky sám ilustroval. Limonádový Joe začal v Praze žít vlastním životem. Režisér Josef Šmída časopisecký seriál zdramatizoval v divadle Větrník v budově U Topičů a doplnil jej dialogy z dobré Chisholmovy kovbojky Žlutý kůň. Otce se nezeptal, zda je mu to vhod, a brzy kromě nadšených kritik přišlo i obvinění z plagiátu. Malinké divadlo mělo ale každý večer vyprodáno a představení sršela energií, takže se otec podle svých slov přes tu nepříjemnost lehce přenesl. Šmídova zapomenutá inscenace předznamenala sérii pozdějších dramatizací, které už dělal otec sám. Vždycky ale zdůrazňoval, že bez Šmídova nápadu by další dramatické úpravy těžko vznikly. Souběžně vznikala na objednávku nakladatele Hynka kniha Limonádový Joe v podobě, v jaké vychází dodnes. Otec měl Joea velmi rád, ale jeho úspěchu se nikdy nepřestal divit. Dnes víme, že za tím úspěchem stojí jeho schopnost skloubit romantiku, legraci a ironii, čemuž u nás porozumí každý.
Jiří Brdečka: Limonádový Joe
Čte David Novotný
Režie Dimitrij Dudík
12 částí, celkový čas 5 hodin 19 minut
Více informací: www.radioteka.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Když jsem byl loni ve Zlíně na premiéře hudební hry EVA!, už během představení jsem věděl, že tato krásně napsaná divadelní hra o zpěvačce Evě Pilarové bude mít úspěch u publika. A protože jsem v kontaktu se zpívající muzikální herečkou Petrou Královou, ...
Třetí pokračování fantasy série Rozvaliny Gorlanu od Johna Flanagana v audioknižním podání Matouše Rumla nás tentokrát přenáší do Ledové země, tak si udělejte čas a nechte se příběhem zchladit.
Po velikém úspěchu mladého českého výtvarníka Davida Křiváka (*1972), který zahájil svojí vernisáží v galerii Modrého klíče v Praze se výstava přesunuje do jeho domovské Ostravy.
Tak jsem viděl v úterý 28. dubna v Městském divadle Zlín první reprízu nové hry KRYL (premiéra proběhla 25. dubna), a nelituji toho. Inscenace se takřka tři hodiny zabývá mimořádnou osobností z více úhlů i časových pásem a je tam toho hodně. Prakticky je t...
