Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

O tom, že široká veřejnost miluje detektivní romány, které spojují historické události s fikcí, svědčí například oblíbenost amerického spisovatele Dana Browna. Konkurencí jeho posledního hitu je kniha Nostradamova závěť od poněkud nedoceněného norského autora Toma Egelanda. 

Nostradamova závěť je čtvrtým dílem ze série knih, kde je hlavním hrdinou archeolog Bjørn Beltø. Jedná se o nesebevědomého albína, který by nejraději trávil čas sám se sebou, ale vždy se dostane do společnosti, ze které není úniku… Rozhodně je zde zajímavé sledovat, jak hlavní hrdina v průběhu série stárne. Nyní se s ním setkáváme, když je přibližně dvacet let po studiích a je to na něm zdát. V rámci knihy s námi promlouvá a stále nám připomíná, že byl hospitalizován a máme to s ním vydržet. Na jednu stranu můžeme být vděčni za jakousi sdílnost a vtahování do přímého děje, na druhou jde o zvláštní a trochu rušivý element, který by seděl formě deníku. A navíc, kdybychom to s Bjørnem nechtěli vydržet, knihu přeci nečteme… 

„Několikrát mě hospitalizovali. Tak to zkrátka je. Nemyslete si, že je mi to trapné nebo že se stydím. Ani náhodou! Občas si povídám sám se sebou. To připouštím. Někdy mumlám svoje jméno. Jako nějakou mantru. Výkřik v noční tmě. K jménu se lze například upnout, když jde do tuhého. Život se mi lehce vymkne z rukou. Ne, že jsem Napoleon, to jsem si nikdy nemyslel. Povzdech. Váš. Proč vzdycháte? Cítím váš pohled.“ (str. 16) 

Hlavní zápletka se, jak už název prozrazuje, týká Nostradama a jeho předpovědí. Stěžejním dokumentem, díky kterému se roztáčí kola příběhu, je Nostradamův dopis Cosimovi Velkému z dynastie Medicejských. Jeho nalezený originál skrývá šifrované poselství například o Arše úmluvy či Alexandrijské knihovně a jak už to tak bývá, každý chce mít podíl na objevech, které mohou změnit svět. Na jedné straně jsou členové sekty sloužící Pánu, kteří zaujmou odborníka na renesanci a rod Medicejských profesora Lorenza Morettiho, na druhé pak Bjørn Beltø spolu s manželkou profesora - Angelicou. Ti spojí síly a vrhají se do boje za záchranu Morettiho. Cesta k tomuto cíli je setsakramentsky trnitá a je plná slz i krve. 

Kromě všudypřítomného napětí je velkou výhodou knih podobného žánru to, že se opírají o známé skutečnosti a dokáží je věrohodně nastínit. V Nostradamově závěti se dozvíte spoustu zajímavostí z historie italského města Florencie, do kterého je zasazen hlavní děj. Florencie za svou slávu vděčí právě měšťanskému rodu Medicejských a s hrdiny se ocitáme v palácích, knihovnách, na náměstí i v úzkých historických uličkách. Mnoho informací padne i o samotném Michelovi de Nostradamu, o němž se zde hovoří spíše skepticky. Výklad jeho předpovědí je totiž velmi mnohoznačný a každý v nich může vidět to, co chce. Řeč bude také o církvi, víře samotné i Ceasarovi. 

Kniha je členěna na kapitoly, přičemž se střídají příběhy vězněného profesora Morretiho a Bjørna s Angelicou. K lepší orientaci slouží pak popis, kde a v jakém časovém horizontu se děj odehrává (Florencie – Salon-de-Provence, pondělí odpoledne – úterý večer). Pokud je někde potřeba nastínění historických kontextů či citace z nějakých zdrojů, vše je pečlivě označeno. Jak je u Egelandových knih zvykem, editoři si pohráli se sazbou – delší citace jsou odsazeny a zmenšeny, kódy a šifry zvýrazněny, a podobně. Nedostatkem, na který si oko musí zvyknout, je velmi častá absence přímé řeči. Jistě mravenčí práci má za sebou překladatelka knihy Klára Dvořáková Winklerová, která se musela prát s různými zdroji a různorodými italskými, francouzskými a latinskými názvy. 

Nostradamova závěť se těžce odkládá z dlaní a čte se jedním dechem. Dobře pracuje s kontrasty a tam, kde je potřeba ulevit napětí (nebo jej ještě zvýšit a čtenáře navnadit), se vynoří jiná dějová linie a nejde vždy jen o historické vsuvky. Bjørn Beltø je hořkosladkou postavou a stojí za to následovat jej na jeho pouti.

Milovníci napětí a historie si u této knihy musejí chrochtat blahem a zaručeně necelých 600 stran zvládnou jako jednohubku, která je navíc intelektuálně obohatí! 

Tom Egeland se narodil v roce 1959 a přes dvacet let pracoval jako novinář. Debutoval hororem Ragnarok a lásku k historii a náboženství promítl právě do knih s Bjørnem: Konec kruhu (2001 v Norsku, 2007 u nás), Strážci úmluvy (2007), Luciferovo evangelium (2009) a Nostradamova závěť (2012). Loni u nás vyšla severská rodová sága Lži otců a k vydání se připravuje nový dobrodružný román pro mládež s názvem Tajemství katakomb. 

Nostradamova závěť

Autor: Tom Egeland
Překlad: Klára Dvořáková Winklerová
Žánr: dobrodružný román
Nakladatelství: Euromedia Group – Knižní klub
Rok vydání: 2013
Počet stran: 600

Hodnocení: 90 %