Kriminálnice. Příběhy o vině, trestu a druhých šancích

Neděle, 24 Květen 2026 06:00 Taťána Kročková

kriminalniceP Pokud vám dělá problém začíst se do románu, možná vás chytnou poutavé rozhovory s ženami, které skončily za mřížemi. Knížka, jednoduše nazvaná Kriminálnice, vypráví osudy několika trestankyň z ženské věznice ve Světlé nad Sázavou, které jsou vyprávěné formou otázek a odpovědí. Své svěřenkyně vyzpovídala ředitelka tohoto vězeňského ústavu, Gabriela Slováková, která udělala to nejlepší, co mohla. Knihu vydalo nakladatelství Nastole.

Myslím si, že právě taková kniha tady chyběla a moc doporučuji přečíst všem. Není to o soudu ani obhajobě žen, které páchaly trestnou činnost a skončily za mřížemi. Ale může to být o osvětě a varování. Možná si myslíte, že tenhle svět je nahony vzdálený tomu vašemu a ony si za to všechno mohly samy. Ano, to mohly. Ale hranice mezi dvěma různými světy jsou někdy blíž a propustnější, než by se mohlo zdát.

Po téhle knize jsem sáhla okamžitě, co mi byla doručena. Najednou měla přednost před vším ostatním se svou naléhavě žlutou obálkou a pocitem, že slibuje něco, co se nebude číst zrovna snadno a s úsměvem na tváři. Tahle naléhavost mě dostala a knihu jsem přečetla za tři večery. Příběhy žen jsem si vybírala na přeskáčku a měla potřebu o této knize říct svým kamarádkám. Jsme ženy, ano… Možná by nás ani ve snu nenapadlo, jak jednoduše hloupou cestu si některé z vás ve svém životě zvolí, než zjistí, že je to ta nejtěžší ze všech. Co všechno jsme ochotné udělat pro lásku v naprosto destruktivním a toxickém vztahu. Jak snadno se necháme zmanipulovat, jak moc nás ovlivní naše trudné dětství a nedostatek lásky od rodičů. Jak nám někdy bezprostředně po porodu v těžké životní situaci nedochází, že TO není problém, který se musí okamžitě odstranit, ale naše dítě, krev naší krve, které touží po lásce a bezpečí. Stejně tak jako my...

Setkáte se s příběhy Romek i žen, které mají světlou barvu pleti, protože na tom vlastně nezáleží. Záleží na tom, kým jsme, jak jsme vyrůstali a jak se každý den rozhodujeme. Jaký máme charakter a morální nastavení. Zda jsme pod vlivem návykových látek či jiné manipulace. Přečíst si můžete osudy žen různého věku, různého počtu dětí i pocházejících z různých rodinných prostředí, které se dostaly na šikmou plochu. Recidivistek, i těch, které se poučily a pochopily příčinu svého selhání. Jména žen byla změněna a pravděpodobně je neznáte, ale přesto s nimi můžete soucítit nebo jimi opovrhovat za to, co udělaly. Spousta z nich byla závislá na drogách, ve zcela nevhodném toxickém vztahu, bez pevného rodinného zázemí. Aby se uživily či naplnily své životní standardy a potřeby, kradly, podváděly, opakovaně získávaly prostředky nelegálním způsobem. Jedna z žen zabila po narození své dítě, jiná zase vzala nůž na muže, jenž ji okradl, a ten zranění podlehl. Příběhy jsou to různé a určitě to není lehké čtení. Je ale velice poučné a stojí za velké zamyšlení, obzvláště z psychologického hlediska. Na výpovědích žen můžete krásně sledovat, která z nich je inteligentní, která lituje toho, co udělala, která se poučila nebo která má nadále v sobě chaos, nepořádek a jen se vymlouvá či stylizuje do role oběti, či která si nadělá spoustu dětí a pak se o ně nestará a svým chováním jim způsobí trauma.

Asi už více není co dodat. Je třeba si to přečíst. Vyvolat to ve vás může různé pocity, od soucitu, lítosti, přes odsuzování, averzi, nepochopení až třeba po analýzu a hodnocení. Každý si knihu užije po svém, ale myslím si, že to po vás jen tak nesteče. Něco ve vás zůstane…

kriminalnice