Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

V březnu vydalo nakladatelství Beta povídkovou knihu mladého amerického autora Joea Hilla, který svého otce Stephena Kinga nezapře, ba co víc- pořádně mu šlape na paty!

JOE HILL (*1972) je americký spisovatel a autor komiksů. Patří mezi nejúspěšnější současné tvůrce a je držitelem mnoha ocenění (World Fantasy Award for Best Novella, Bram Stoker Award, International Thriller Writers Award , Eisner Award). Napsal řadu povídek a do povědomí milovníků hororové fantasy se zapsal románem Černá krabice. Následovaly Rohy (zfilmované, s Danielem Radcliffem v hlavní roli), Vánoční říše a post apokalyptický Ohnivý muž. Žije v New Hampshiru.

Joe Hill a jeho úžasná mozkovna plná šílených nápadů mě prostě a jednoduše baví. Ať jde o pořádné několiksetránkové bichle, sbírku nejen kritiky oceňovaných povídek, ale smekám také před jeho zapojením do komiksového světa. Nás ale teď zajímají čtyři povídky na bezmála čtyř set stránkách. Takže je můžeme ohodnotit jako novely, kde autor měl čas vykreslit postavy a pohrát si s příběhem.

Naprosto se ztotožňuji s autorovým názorem v doslovu: „Jako čtenář mám delší povídky – novely – rád. Není v nich místo na vatu, jdou přímo k věci. Jsou úsporné jako krátké povídky, ale nabízejí hloubku prokreslení postav, na jakou jsme zvyklí z delších prací. Novely nejsou rozvláčně putující řeky. Jsou jako závod.“

Nejvíc mě zaujala hned první povídka, Momentka, která asi nejvíc připomíná díla jeho otce a v podstatě i jeho. A není to jen tím, že zde máme mladého hrdinu, bojujícího jak s rodinným nastavením, obezitou, ale taky nechápavou společností vrstevníku. Dospívání je prostě těžké. A ten nápad, ten je opravdu za všechny prachy – co kdyby fotoaparáty dokázaly krást duši? Když máte zajímavý námět, tak i s minimem postav dokážete vykouzlit parádní práci. Zaujala mě taky promluva ke čtenáři, ta mi k hrdinovi sedla.

Z knihy ve mně nejvíc rezonoval právě tento úryvek: Dospělost se nepřihodí najednou. Není to hranice mezi dvěma zeměmi, neviditelná čára., kterou překročíte a ocitnete se na půdě dospělosti a začnete mluvit cizí řečí dospělých. Je to spíš signál ze vzdáleného vysílače, ke kterému se blížíte. Sem tam vysílání přes statický šum sotva slyšíte, jindy je příjem perfektní a stanice hraje čistě a zřetelně. (str. 35)

Nabito mi přišlo zpočátku chaotické a než jsem se vyznala v postavách, chvilinku to trvalo. Hill se snažil dopídit toho, kde se v Američanech bere fascinace střelnými zbraněmi a proč jsou jimi tak posedlí. Příběh byl rozvleklý, ale jeho pointa mluvila za vše. Celkově se zaobírá samými vážnými tématy: problematikou zbraní, patriotismem, rasismem, vztahy.

„Mám radši Bruce Willise než Rogera Moora. Nechci pistoli s laserovým paprskem a anglickým přízvukem. Chci bouchačku, která mluví americky a vypadá, že dokáže udělat díru do školního autobusu.“ (str. 118)

V nebi šlo úplně mimo mě. Při tandemovém seskoku se Aubremu podaří skočit do mraku, který rozhodně není obyčejný mrak a který mu nabízí vše, co si jen namane. Jaké to je, strávit část života v takovém prostředí?

Možná v jistém slova smyslu jeho pohled opětoval celý mrak. Pokud byl „pohled“ vůbec správný termín. Asi by bylo přesnější říct, že ho mrak „monitoruje“. Sledoval, co dělá, ale určitým způsobem i to, na co myslí. Jinak by přece nevěděl, jak podle Aubreyho vypadá odkládací stolek, ne? Nebo milenka? Ideální milenka? (str. 275)

Městečko Boulder v Coloradu je v létě zasaženo deštěm. Co ovšem vypadalo jako začátek letní bouřky, se změnilo v drama, když z nebe nezačaly padat kapky deště, ale ostré jehly. Závěrečná novela Déšť má šťávu, napětí i překvapivé zvraty a spolu s Momentkou jsou pro mě jasnými favority knihy.

Pod rozložitými, hustě olistěnými duby v Norlin Quad byl příjemný chládek, ale člověk si nemohl namlouvat, že je nedělní ráno jako každé jiné. Kolem mě proběhla dívka v zakrváceném tričku s Joshem Ritterem a usedavě vzlykala. Kdo ví, odkud utíkala a kam? Co mohlo způsobit její smutek? Jakou útěchu hledala, a našla ji? (str. 336)

Každý člověk, každý čtenář má jiný vkus a jiné zkušenosti a líbí se mu něco jiného. I proto jsem ke každé povídce chtěla zařadit alespoň krátkou ukázku, aby si čtenář mohl udělat obrázek sám. Divné počasí se čtyřmi komplexními povídkami, či spíše novelami, si své příznivce jistě najde. Joe Hill má totiž u nás zavedené jméno a čtenáři na to slyší. Jeho romány a povídky totiž člověka pohltí a donutí, zamyslet se. Nejinak tomu bylo u této povídkové knihy.

Název: Divné počasí
Autor: Joe Hill
Žánr: povídky
Nakladatelství: Beta
Rok vydání: 2018, pevná vazba
Počet stran: 400
Hodnocení: 80 %