Kultura21.cz

Můžeme se dozvědět podrobně i z knihy Miroslava Belici Naši lidé v Kaddáfího Libyi. Její podtitul zní: Nejen o zbraních, semtexu a Lockerbie.

Nejen o politice plukovníka Kaddáfího, ale i o vztazích s naší zemí, o životě našich občanů v této africké zemi. Je pravdou, že k tématu má autor opravdu hodně co povědět, vždyť se problematikou Blízkého východu zabývá čtyři desetiletí. Prožil zde téměř patnáct let na různých diplomatických postech a shodou okolností „sloužil“ právě tam, kde dnešní stav věcí není zrovna optimální, řekla bych, že je spíš katastrofický – však se jedná o Sýrii, Lýbii a Irák.

Iráku věnoval Miloslav Belica knihu Co nezavály písky Mezopotámie (2011; psali jsme na K21), v nové publikaci se ohlédl za zemí, která dnes, po vnější intervenci ze strany Západu, je před zhroucením, má dvě vlády a vládne tu bezvládí, infrastruktura nefunguje, nikdo neví, zda přežije další den. Lidé z ní prchají přes Středozemní moře, riskují, aby si zachránili holé životy. Libyi ovládají radikálové a Islámský stát zde má dobře nachystanou půdu pro své ambice. Ale takovouto Lybii si její někdejší dlouholetý vládce plukovník Kaddafí určitě nepřál. Ten pocit ve mně dřímá dlouho a ohlédnutí Miloslava Belici za minulostí mi ho v mnohém potvrdilo. Ostatně o Kaddáfím už se dnes tu a tam hovoří trošku jinak, příznivěji, než tomu bylo v době, kdy byla sesazena jeho vláda a on sám zavražděn.

Co vše se dočteme? Miloslav Belica působil v Libyii pět let v přelomové době, kdy naše vztahy s touto zemí se dramaticky změnily. Protože vedl v Tripolisu zastupitelský úřad Československa, měl možnost nahlédnout pod pokličku mnohým zamlčovaným či zkreslovaným kauzám. Ty s pomocí archivních materiálů, odborné literatury a vzpomínek pamětníků rekonstruuje a snaží se vytvářet jejich skutečný průběh, zabývá se i událostmi, kdy vzal Západ „zreformovaného“ Kaddáfího chvíli na milost, aby mu vzápětí ukázal, zač je toho loket.

Z pohledu dneška se tento neomezený vládce Libye zdá být v řadě situací jiným, než jak nám byl vykreslován řadu let. Právě na jeho příkladu je patrné, že nelze jenom trpně přijímat oficiální verze, v mnohém poupravené zprávy tak, aby souhlasily s opatřeními mocných. Jak je třeba se nad vším dobře zamýšlet a vyhledávat i jiné zdroje, aby byl člověk takříkajíc „v obraze“. Nic není přece jen černobílé, také každá akce předjímá reakci. Pustím-li se do reforem (nezištných), musím vědět co zbořit a jak postupovat dál, aby nenastal chaos. Ovšem k tomu, aby člověk moudře zhodnotil situaci, potřebuje fakta – strohá a nekomentovaná. Zdá se, že od těch jsme byli v případě Libye na hony daleko. A tak nějak je to s řadou současných kauz světové politiky.

Kniha Miloslava Belici mi mnohé poodhalila. Není to snadné čtení. Mnohé z informací čtenáře překvapí, řada jich potvrdí, co věděl, tušil, předpokládal, některé ho přinutí nazírat věci z naprosto odlišného úhlu pohledu. Nemusí se všemi vývody autora souhlasit, ale obrázek o tom, jak z celkem prosperující země se může stát hromada trosek, se dozví bezpečně. Jaké soudy si pak z přečteného vyvede sám pro sebe, to už je jen a jen na něm samotném.

Autor: Miloslav Belica
Název: Naši lidé v Kaddáfího Libyi. Nejen o zbraních, semtexu a Lockerbie
Nakladatelství: Nakladatelství Epocha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 304
Hodnocení: 85 %

Zdroj foto: nakladatelství Epocha

www.epocha.cz