Můžeme se dozvědět podrobně i z knihy Miroslava Belici Naši lidé v Kaddáfího Libyi. Její podtitul zní: Nejen o zbraních, semtexu a Lockerbie.
Nejen o politice plukovníka Kaddáfího, ale i o vztazích s naší zemí, o životě našich občanů v této africké zemi. Je pravdou, že k tématu má autor opravdu hodně co povědět, vždyť se problematikou Blízkého východu zabývá čtyři desetiletí. Prožil zde téměř patnáct let na různých diplomatických postech a shodou okolností „sloužil“ právě tam, kde dnešní stav věcí není zrovna optimální, řekla bych, že je spíš katastrofický – však se jedná o Sýrii, Lýbii a Irák.
Iráku věnoval Miloslav Belica knihu Co nezavály písky Mezopotámie (2011; psali jsme na K21), v nové publikaci se ohlédl za zemí, která dnes, po vnější intervenci ze strany Západu, je před zhroucením, má dvě vlády a vládne tu bezvládí, infrastruktura nefunguje, nikdo neví, zda přežije další den. Lidé z ní prchají přes Středozemní moře, riskují, aby si zachránili holé životy. Libyi ovládají radikálové a Islámský stát zde má dobře nachystanou půdu pro své ambice. Ale takovouto Lybii si její někdejší dlouholetý vládce plukovník Kaddafí určitě nepřál. Ten pocit ve mně dřímá dlouho a ohlédnutí Miloslava Belici za minulostí mi ho v mnohém potvrdilo. Ostatně o Kaddáfím už se dnes tu a tam hovoří trošku jinak, příznivěji, než tomu bylo v době, kdy byla sesazena jeho vláda a on sám zavražděn.
Co vše se dočteme? Miloslav Belica působil v Libyii pět let v přelomové době, kdy naše vztahy s touto zemí se dramaticky změnily. Protože vedl v Tripolisu zastupitelský úřad Československa, měl možnost nahlédnout pod pokličku mnohým zamlčovaným či zkreslovaným kauzám. Ty s pomocí archivních materiálů, odborné literatury a vzpomínek pamětníků rekonstruuje a snaží se vytvářet jejich skutečný průběh, zabývá se i událostmi, kdy vzal Západ „zreformovaného“ Kaddáfího chvíli na milost, aby mu vzápětí ukázal, zač je toho loket.

Z pohledu dneška se tento neomezený vládce Libye zdá být v řadě situací jiným, než jak nám byl vykreslován řadu let. Právě na jeho příkladu je patrné, že nelze jenom trpně přijímat oficiální verze, v mnohém poupravené zprávy tak, aby souhlasily s opatřeními mocných. Jak je třeba se nad vším dobře zamýšlet a vyhledávat i jiné zdroje, aby byl člověk takříkajíc „v obraze“. Nic není přece jen černobílé, také každá akce předjímá reakci. Pustím-li se do reforem (nezištných), musím vědět co zbořit a jak postupovat dál, aby nenastal chaos. Ovšem k tomu, aby člověk moudře zhodnotil situaci, potřebuje fakta – strohá a nekomentovaná. Zdá se, že od těch jsme byli v případě Libye na hony daleko. A tak nějak je to s řadou současných kauz světové politiky.
Kniha Miloslava Belici mi mnohé poodhalila. Není to snadné čtení. Mnohé z informací čtenáře překvapí, řada jich potvrdí, co věděl, tušil, předpokládal, některé ho přinutí nazírat věci z naprosto odlišného úhlu pohledu. Nemusí se všemi vývody autora souhlasit, ale obrázek o tom, jak z celkem prosperující země se může stát hromada trosek, se dozví bezpečně. Jaké soudy si pak z přečteného vyvede sám pro sebe, to už je jen a jen na něm samotném.
Autor: Miloslav Belica
Název: Naši lidé v Kaddáfího Libyi. Nejen o zbraních, semtexu a Lockerbie
Nakladatelství: Nakladatelství Epocha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 304
Hodnocení: 85 %
Zdroj foto: nakladatelství Epocha
( 4 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|







Ve filmech hrál detektivy i delikventy, což ale jeho obdivovatelkám pranic nevadilo. Herec Jan Kanyza byl prostě typ muže, který se ženám hodně líbil. A platí to i dodnes, i když už nehraje tolik, jak by si jeho ženské publiku...
Jak spletité a nesmírně těžké mohou být životní křižovatky? O strachu ve chvíli, kdy nás dožene nepřízeň osudu, ohrožení života a úzkost z každého dalšího dne. Autor je spisovatel, malíř a léčitel a především velmi moudrý muž, který má dar vyprávět. Kni...
"V mnoha věcech se práce nijak neliší od ostatních divadel. Musím postavit repertoár, sehnat týmy na jednotlivé inscenace, tady navíc včetně herců," říká Věra Mašková, která je už několik let uměleck...
Film Dítě číslo 44 s podtitulem Jak najít vraha v zemi, kde vraždy neexistují, se točil před dvěma lety v Praze a také v dalších českých městech. Na natáčení se významně podílelo pražské filmové studio Barrandov, kde v...