Můžete mi věřit, je to stoprocentní pravda. Polský publicista, gurmán a spisovatel Robert Makłowicz nás provede zeměmi střední Evropy – pohybuje se po území někdejšího mocnářství, otvírá okénka do historie, představuje nám atmosféru tehdejší doby v kontextu s dnešním uspořádáním. Za nás vzpomíná, i když sám pamětníkem není (je ročník 1963, tedy mladík), a vzbuzuje v nás řadu chutí. Především vydat se v jeho stopách. Měli to tenkrát vandrovní o trošku snazší, žádné hranice, pěkně od země k zemi a usadit se mohli, kde se jim líbilo a kde našli práci. Sám autor je ke všemu velkým vyznavačem dobrého jídla a pití, tedy s každým místem ho pojí místní specialita, o které se samozřejmě zmiňuje. Všechny postřehy z cest se tak úspěšně snaží přetavit na chutě, a tím je jeho Café Museum vskutku šťavnaté.
Navštívíme Rakousko, Maďarsko, Slovensko jen v náznacích, dotkneme se Čech, ale nejvíc pobudeme na jihu – v zemi mu nejmilejší (hned po Polsku) – v Dalmácii. Autor je opravdu požitkář každým coulem, dokáže nás navnadit k cestování, podporuje touhu k ochutnání vyhlášených pokrmů té které oblasti. Jeho knížka je trochu cestopisem, trochu kuchařkou, hlavně však velmi příjemným čtením o dobách minulých, které možná nebyly tak nepříznivé, jak se nám zdálo z dějepisu. Vnukává nám přesvědčení, abychom se cítili jako Středoevropané, ano, my, jejichž státy vznikly po 1. světové válce rozpadem Rakouska-Uherska. Ukazuje a dokazuje, že máme mnoho společného, jsme provázáni víc, než si myslíme a chceme. Vždyť naši pradědové vandrovali po území od moře k moři, nepotřebovali víza, cestovali, poznávali, učili se jazyky a tam, kde zakotvili, se jim povětšinou dařilo.
Je to krásné vzpomínání, i když občas psané pěkně drsně a nevybíravě. Při čtení každého musí napadat srovnání dnešních dnů s minulostí. A nějak se začne ozývat červíček-pochybníček: Nebylo ono to Rakousko-Uhersko lepší než ten podivný útvar, kterému říkáme Evropská unie a který nás nutí do podivných zákonů? Možná to díky oněm pochutinám, které autor předkládá, vypadá hodně růžové (což nebylo), ale víc pozitiva pro minulé tu na nás vyskakuje, to mi věřte.
Makłowitz, Robert: Café Museum
Vydalo: Nakladatelství Dokořán, Praha 2014
Počet stran: 176
Hodnocení: 90 %
zdroj foto: nakladatelství
| < Předchozí | Další > |
|---|
Ve filmech hrál detektivy i delikventy, což ale jeho obdivovatelkám pranic nevadilo. Herec Jan Kanyza byl prostě typ muže, který se ženám hodně líbil. A platí to i dodnes, i když už nehraje tolik, jak by si jeho ženské publiku...
Edgar Allan Poe patří mezi mé oblíbené autory a tak je přirozené, že kromě literárního odkazu jsem se vždy zajímal i o jeho osobu a životní příběh. A bohužel jsem si záhy všiml, že kromě seriózních životopisců, představujících nám slavného spisova...
Pro milovníky orientálního umění připravila Národní galerie v Praze v prostorách stálé expozice v paláci Kinských další výstavu. Na předchozí, nazvanou Ve spárech draka, navazuje se třemi ...
Začali jsme slovy dnes již jistě klasické pohádky. V té se snažili princeznu rozveselit učením smíchu. A smích, to má být přece zábava. A zábavu a její smysl si vzali na paškál v divadle Ypsilon prostřednictvím jednoaktového absurdního dram...
V březnu 2013 padne v Olomouci poslední klapka nového nezávislého filmu na motivy jedné z básní Charlese Bukowskeho. Své místo v hereckém ensemblu našli jak osobnosti z krajských divadel, tak mladí herci a neherci. Ten...
