Ani slavný muzikant mnohdy nestačí k vydání dobré desky. Žel, tak je tomu i u kapely Scar The Martyr, za níž stojí Joey Jordison, bubeník úspěšných Slipknot.
Začátkem roku přišel Jordison s tím, že pracuje na novém projektu a už 1. října vydali eponymní desku Scar The Martyr. Sestavu tvoří: Joey Jordison – bicí/kytary/basa, Henry Derek – zpěv, Jed Simon – kytara, Kris Norris – kytara, Chris Vrenna – klávesy.
Je jasné, že tento vedlejší projekt člena kapely Slipknot, bude úspěšný. Už z toho důvodu, že je pod tím podepsaný Joey Dordison – a to je muzikantské jméno, které prodává. Nemyslím si, že by to udělal Jordison proto, že potřebuje peníze, ale spíš cítil potřebu vyjádřit se jinak, než jak to bylo v jeho ostatních hudebních aktivitách.
Album jsem slyšela několikrát, přesto je pro mě těžké rozpoznat jednotlivé písničky. Všechny se mi slévají v jeden velký lomoz a mišmaš. Zaběhlá schémata, která písně opisují, jsou únavná a postrádají osvěžení (Sign of the Omeneye, White Nights in a Day Room a další). Zásluhu na průměru a šedi má rozhodně i zpěvák – jeho hlas nepřekvapí, nese se pomalu v jedné lince snad celou desku. Jednoduše mi do takové kapely nesedí.
Z alba bych vypíchla písničku Blood Host, která mi ze začátku evokuje něco z tvorby Soulfly a refrén zase svým tempem a frázováním zpěváka jako písnička Psychosocial od Slipknot. Zpěv kazí relativně mocnou písničku, i když aspoň ten refrén se dá se zamhouřeným okem poslouchat. Poslechněte si sami:
Pak mě ještě zaujala Effigy Unborn, sice zbytečně chytlavá, ale konečně něco, u čeho neusínám a co má nějaký nápad. Bicí jsou brilantní a občas mi tou klepačkou připomenou styl Fear Factory. Zpěv však strhává skladbu dolů, i když zde aspoň slyšíme práci s vokálem.
Nahrávka je dá se říct povinností pro všechny fanoušky Slipknot, nebo ještě lépe – pro příznivce Joeyho Jordisona. I já mezi ně patřím; jeho projekt Murderdolls zbožňuju. Ale tato deska byla i na mě moc a nemám potřebu si ji ještě někdy pouštět. Jak jsem zmínila, nesedí mi zpěvák a jeho průměrný hlas, který nijak nevybočuje a který mě prostě nepřesvědčil. Taky jsem měla pocit, že některé riffy už jsem někde slyšela…
Název nosiče: Scar The Martyr
Interpret: Scar The Martyr
Žánr: industrial metal
Skladby: 01. Intro, 02. Blood Host, 03. My Retribution, 04. Soul Disintegration, 05. Cruel Ocean, 06. Dark Ages, 07. Sign of the Omeneye, 08. Anatomy of Erinyes, 09. Prayer For Prey, 10. White Nights in a Day Room, 11. Effigy Unborn , 12. Never Forgive Never Forget, 13. Mind's Eyes, 14. Last Night on Earth
Stopáž: 74:04
Vydavatelství: Roadrunner Records
Hodnocení: 50%
Zdroj foto/obálka: internet
| < Předchozí | Další > |
|---|
Čas na odpovědi pro náš web magazín si v denním shonu našel mladý Štěpan Pechar, stálý člen souboru Laterny Magiky. Momentálně tancuje hlavně v nastudování Havlových kreslených básní Antikódy<...
Poprvé jsem se seznámila se svérázným a urputným komisařem Kurtem Wallanderem v románu Než přijde mráz (také jsem o něm tehdy psala), kdy odhaluje s dcerou Lindou podivná úmrtí s náboženským podtextem – a při pátrání o ni t...
Zlín se pyšní dvěma „oficiálními“ místy, kde se nacházejí prkna, která znamenají svět, a to Městským divadlem a Divadlem Scéna. Navíc se čas od času změní na divadelní sál část klubu Zelenáčova šopa, která pravide...
Před čtyřmi roky natočil Jan Tománek Kozí příběh - pověsti ze staré Prahy a kolem nerozlučných protagonistů, Kuby a jeho mluvící kozy (ale nikoli tak užvaněné jako osel ve Shrekovi), rozvinul napínavé ...