Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Někdy je dobré se vrátit už proto, abyste pochopili, odkud jste vyšli, než se vám podařilo zabloudit. Na symbolickou zpáteční cestu si přibalte album „Koncert 1989“, záznam vystoupení Karla Kryla v ostravské hale Tatran.

Další vydavatelský počin z edice Archivy se otevírají potěší nejen pamětníky, ale i mnohem mladší lidi. Ti ostatně záhy zjistí, jak báječný to musel být koncert. Odehrál se v nenormální době. V atmosféře radosti a nadějí. Přesně v těch dnech, kdy si leckdo myslel, že ďábelské struktury definitivně končí. Po tom všem mělo svítit slunce. Když poslouchám čtrnáct Krylových písní a jednu báseň navrch, zdá se mi, že nenahraditelný český písničkář také na chvíli uvěřil, že něco důležitého bude výrazně jinak.

Stojí za připomenutí, že Karlu Krylovi bylo ve vypjatých dnech sametové revoluce pětačtyřicet. Zralý muž středního věku. Když po příjezdu z německého exilu stál na ostravském jevišti, nemohl tušit, že o pět let později z tohoto světa odejde. Sotva ho tehdy mohlo napadnout, jak bude vnitřně trpět, protože řada věcí se vyvinula proti jeho představám…

Koncert na konci roku 1989 Karel Kryl odehrál s chutí a plným nasazením. Ostatně – je to slyšet zcela zřetelně. Diváci ho odměňovali bouřlivým potleskem a většinu známých písní si společně zazpívali. Je zajímavé, že K.K. vybral pro ostravský koncert pouze tři skladby ze své legendární desky Bratříčku, zavírej vrátka (1969) – konkrétně Morituri te salutant, Nevidomou dívku a Anděla. Zřejmě předpokládal, že lidé v tehdejším komunistickém Československu znají i jeho písně z dalších desek, vesměs vydaných v exilu.

Zpíval naléhavě, chvílemi na hranici možností svého hlasu. Na kytaru se doprovázel typickým způsobem, vybrnkávačky často střídal s oblíbenými pochodovými rytmy. Nepotrpěl si na dlouhé proslovy mezi jednotlivými skladbami. Natěšeným a užaslým divákům naservíroval mix své poetiky – skladby ironické, šklebivé, sarkastické, ale i písně patetické a mrazivé. Uměl odlehčit atmosféru stejně jako ji zahustit řezem do živého.

Komunikace s diváky byla strohá – než začal zpívat „Lásko!“, pronesl věnování všem, kteří byli zrovna na vojně a také dívkám, které čekali, až se někdo z vojny vrátí… Bílou Horu (původně z alba Rakovina, 1969) pro změnu uvedl úlevným prohlášením, jak je bezvadné, že tyhlety písničky jsou vlastně minulost. Mezi legrácky lze zařadit Jednou – dvakrát, kratičkou „dechovku“ o jedné zdejší vlastnosti a schopnosti. Podobný úsměv na nejedné tváří zřejmě i po letech vyvolá skladba Gero – „… na poměry skuhraje/ví, že to zas ňák uhraje/ a už se těší na demokratůru…“ Z rodu lehčích je rovněž Dívka havířka, která by si zasloužila vícenástrojové aranžmá ve stylu Ivana Mládka a Ivo Pešáka.

Karel Kryl se během památného ostravského koncertu snažil publiku dychtícímu po svobodě ukázat více poloh svého umu. I tak je zřejmé, že nejsilnější byl ve chvílích, kdy zpíval věci, při kterých se diváci cítili zasaženi pravdivostí – třeba Ukolébavkou: „…spinkej synáčku spi… /… chlast místo náručí/couvat Tě naučí/a budeš jako táta…/… recepis na lhaní/dají Ti na hraní/a nález bude ztráta…/… kompromis - z života zbude ti samota/a budeš jako táta…“

Útržky z jeho písní by se daly tesat. Do kamene, do srdce a hlavně (doufám) do paměťových destiček mnohých z nás. Držme si tedy palce, abychom na K.K. a jeho odkaz nezapomněli.

Koncert 1989 (edice Archivy se otevírají)
Interpret: Karel Kryl
Žánr: Folk
Skladby a mluvené slovo:
1/ Morituri te salutant, 2/ Číslo na zápěstí, 3/ Dívka havířka, 4/ Nevidomá dívka, 5/ Lilie, 6/ Lásko!, 7/ Gero, 8/ Plaváček, 9/ Jednou – dvakrát, 10/ Ukolébavka, 11/ Vasil, 12/ „Roztály sněhy…“ (báseň), 13/ Bílá Hora, 14/ Anděl, 15/ Děkuji
Stopáž: 43:54
Vydavatelství: EMI, 2012
Hodnocení: 95 %

Recenzi na další album z edice Archivy se otevírají (Pepa Streichl: Koncert 1984) si můžete přečíst ZDE.

Zdroj foto /obálka: www.emimusic.cz