Kultura21.cz

Po dvou letech se v Břeclavi konal devátý ročník jejich Slavností. Tentokrát ze Slavností břeclavského piva staly Slavnosti Břeclav, ale za to přibyl jeden festivalový den, bylo vyprodáno a stálo to za to!

V pátek 9. března se do areálu břeclavského zámku nahrnuly tisíce lidí, což se neobešlo bez komplikací. Problémem byl především chaos v řadách, které stačilo označit, nebo zaměstnat nějakého pořadatele, aby návštěvníky informoval a poté u náramků sloužících k bezkontaktnímu placení. Běžně je tento systém praktický a zrychluje odbavení, tady se však už na sociálních sítích sešla spousta odpůrců a ta nemohla zkousnout další čekání v řadě. Pořadatel Honza Svoboda k tomu na Facebooku napsal, že je přípravy letošního ročníku stály spoustu úsilí, dvakrát nám Slavnosti překazil covid-19. „Sílu nám celou dobu dodávala vidina jedinečného ročníku, který si společně užijeme. O to víc nás trápí dnešní nezvládnuté dobíjení čipů. Bohužel se sešlo hned několik chyb od pozdního příjezdu dodavatele přes nedostatečné personální zajištění až po chybějící čipy, které tu měly být.“

K festivalům nějaké fronty patří, hladem ani žízní kvůli tomu nikdo neumřel a šlo jen o malou kaňku na začátku festivalu. Navíc obsluha u nabíjení náramků byla i přes napjatou atmosféru moc příjemná a neváhala poděkovat a popřát pěkný festival. To ostatně platí také o ochrance.

V páteční podvečer se bohužel v nevhodné době, kdy spousta lidí byla v řadách, představili slovenští No Name. Poté na druhé stagi v podobě zámeckého nádvoří rozezpíval dav oblíbený písničkář Pokáč. Vrcholem byl však dvouhodinový koncert Jaromíra Nohavici. Ten nešetřil úsměvy a sázel do početného davu jednu pecku za druhou. Klasicky nechyběla třeba skladba U Příbora, ale také jeho nesmrtelné hity jako je Ostravo, Ostravo nebo Dokud se zpívá. Obdivovala jsem, jak dokáže poskládat playlist a střídat rychlé skladby s těmi pomalými a osobně jsem si moc užila Sarajevo i Zatímco se koupeš. Ozvláštněním byla rapová vsuvka v podobě Když byl Pepa ještě mladý a skvělým zážitkem byla pak Kometa, do které v davu zářila světla mobilů. Tento koncert utekl jako voda, ale věřím, že ve všech ještě dlouho dozníval.

Pohodová muzika zněla na nádvoří od slovenské party King Shaolin a před jedenáctou hodinou už patřilo pódium na louce partě kolem Kuby Ryby, tedy Rybičkám 48. Ty letos slaví 20 let a v Břeclavi ukázaly, že mají pořád co nabídnout. Například Léto pořádně rozvlnilo celý dav, který si užíval ohňovou show i zpíval z plných plic nejen Sliby o tom, že už nebudou pít, ale také příběhy o Emily nebo pecky jako My ještě nejsme starý a Tohle je rock´n´roll vy buzny. Velmi aktuální počin Jdi domů, Ivane byl pak stylovou třešničkou za koncertem plným energie. Tečkou za pátkem bylo vystoupení Circus Problem plné balkánských melodií, a hlavně skvělé nálady. Hudba nutila k tanci i družení, po půlnoci se pod pódiem pořádně blbnulo a já byla ráda, že jsem tyto sympaťáky konečně viděla naživo, protože jak zpívají: „Svět je nejkrásnější, když se člověk trochu zblázní!“

Pořadatelé nechali návštěvníky trochu vydechnout a program pokračoval v sobotu od 12:15 vystoupením valtické poprockové skupiny Irnis a poté Tomášem Klusem. Tohoto slavného zpěváka si nenechaly ujít stovky lidí a hned od prvních tónu Dobrého rána s ním zpívalo a bavilo se. Tomáš se na pódiu nezastavil, tančil, dělal psí kusy a také využíval situace a reagoval na nejrůznější podněty od pódia. Zazpíval tak píseň chlapci se zlomenou rukou i záviděl pánovi s brýlemi ve tvaru kosočtverců. Já Tomáše Kluse dlouho neposlouchala, a proto mě velmi potěšilo, že měl playlist složený především ze starších osvědčených písní jako jsou Pocity, Marie, Nina, VeSmíru nebo Sibyla. Nechyběla ani stále aktuální písnička Pánubohudooken a novější počin Napojen měl až dojemný úvod o tom, jak jsme každý jedinečný. „Nejsme rozdělená společnost, nejsme rozdělení, ale jedineční“ neslo se od Tomáše areálem.

Odpoledne poté patřilo slovenské kapele Sanchez Amsterdam a české stálici Wohnout. Těšila jsem se na slovenské Polemic, ale ti připravili pořadatelům horké chvilky a vystoupení na poslední chvíli ze zdravotních důvodů odvolali. Náhradou za ně byli také slovenští bratři v podobě Medial Banana. Ti jsou označováni jako ikona slovenského reggae a stali se pro mě největším překvapením Slavností. Do horkého slunečného počasí se jejich hudba skvěle hodila, velmi brzo jsem se na ně naladila, podobně jako okolní tanečníci. Díky snadným textům nebylo problém se k dredatému zpěvákovi Pokymanovi přidat také se zpěvem a užít si skvělý koncert. Po nich došlo k drastické změně hudebního stylu v podobě mých oblíbených metalových Klatováků Trautenberk. Ti předvedli podle mého názoru stejný set jako na nedávném klubovém koncertě v Olomouci, ve kterém nechyběly novinky jako je Buržoast, Jelito nebo Vzpoura kanců, ale ani hity jako je Pyroman Roman, Selka, Potužník senior, Pan Pilous, Anička nebo punková vsuvka s wall of death s Pytlákem a Potem. Závěr klasicky patřil Hajnému, hymně Himlhergotdonrvetr a Netáhlu. Mám tuto partu tak ráda, že jsem jí takové zopakování odpustila a pořádně si zaskákala i vykřičela hlasivky.

Na festivalech tohoto typu je trefné, že na ně někteří nechodí za hudbou, ale zřejmě spíše za atmosférou. To se zde občas vtipně projevilo, například v davu před pódiem na Trautenberk, kde se slečny postavily a pak se divily, jak to zní a že se vedle nich i někdo hýbe. Jedna z nich říkala: „Mě se líbil název Trautenberk, znělo to tak pohádkově“ a raději i se svou partou odešla pryč. Nebo na skupině Cocotte Minute, když ani po několika opakováním nepřišla uspokojivá reakce, se zpěvák Martin Zeller návštěvníků v davu ptal: „Jste si jisti, že jste na správný párty?“ Omluvou jim bylo, že na nádvoří byli interpreti hůře nazvučení.

V podvečer si přišli na své všichni návštěvníci, co měli na tričkách kosočtverce se třemi čárkami. Vystoupili totiž Tři sestry. Lou Fanánek Hagen se ukázal velmi dobře naladěn a dokázal na svou stranu všechny strhnout. K mé radosti byly také na pořadu dne především ty největší hity a moc ráda jsem si zazpívala Tu naši rytmiku, Pijánovku, DeDeRon, Mexiko nebo třeba Sovy v mazutu. Samozřejmě nechyběla ani Kovárna, Zelená, Život je takovej a závěrečná Modlitba pro partu. Tento koncert byl skvělou předehrou pro Horkýže Slíže, před nimi se však na nádvoří ještě ukázal Kali. Na slovenskou kapelu se lidé také hodně těšili a když se na pódiu objevil Kuko s panovou flétnou, hned jej náležitě přivítali a zpívali s ním ostošest. A že bylo co, protože Horkýže hráli především zlidovělé klasiky: Silný refrén, Malá Žužu, L. A. G. Song, Vlak, Líza a Wendy, Atomový kryt, Logická hádanka a další. Dlouho jsem je neviděla a užila si například Pribeh o starej platni a celkově se skvěle vyblbnula.

Domů jsme s manželem odcházeli jak se skvělou náladou, tak s jejich koupeným tričkem a knihou. Naplno jsme si užili osm koncertů, ochutnali spoustu piv, dali si nějaké dobroty a všemi doušky nasávali festivalovou atmosféru, která nám při koronavirové pandemii tak chyběla. A pořadatelé nás moc potěšili, protože mezi oznámenými prvními kapelami na jubilejní desátý ročník opět nechybí Trautenberk a Horkýže Slíže a k tomu se přidává má srdcovka v podobě Vypsané fixy. My už lístky máme a vám to doporučuji také!