Kultura21.cz

Dva kultovní české filmové muzikály Kdyby tisíc klarinetů a Starci na chmelu, zpěvák Petr Novák s albem originálních hitových nahrávek, mimořádné album hobojisty Viléma Veverky a legendární album šansoniérky Hany Hegerové Potměšilý host. To jsou alba, která v minulých týdnech a dnech vydal Supraphon.

Kdyby tisíc klarinetů a Starci na chmelu – české muzikály, shodně natočené v roce 1964, které s odstupem více než půlstoletí nejlépe vystihuje slovo nadčasové. Snímky, jež bez nadsázky můžeme označit za „esenci zlatých šedesátých“, zdobí skvělé obsazení, podmanivá atmosféra, pozitivní energie a v neposlední řadě také celá řada písní. Písní, které zná několik generací a patří mezi nejoblíbenější, ne-li životní skladby z diskografie takových jmen jako Karel Gott, Waldemar Matuška, Eva Pilarová, Hana Hegerová či Karel Štědrý. Nyní tyto písně vydává Supraphon na novém výběru Kdyby tisíc klarinetů / Starci na chmelu – Filmové písničky doplněném o tři bonusy, které vycházejí na zvukovém nosiči úplně poprvé.

Spojujícím prvkem obou kultovních muzikálů byla především osoba Karla Gotta, který se podílel na obou „konkurenčních“ projektech zároveň. Účast v „Klarinetech“ a „Starcích“ mu vynesla celkem devět písniček, přičemž většinu z nich lze považovat za zpěvákovy velké šlágry (Dotýkat se hvězd, Glory, Tak abyste to věděla, Život je bílý dům, Kdyby sis oči vyplakala, Den je krásný…).

Nejen Karel Gott však mohl vděčit filmům z roku 1964 za životní hity. Tereza z Kdyby tisíc klarinetů přinesla Waldemaru Matuškovi vítězství v anketě časopisu Melodie o nejlepší píseň roku 1965 a první místo v rozhlasové hitparádě Dvanáct na houpačce. Píseň Milenci v texaskách znamenala evergreen pro Karla Štědrého (zpíval ji spolu s Josefem Zímou) a Kapitáne, kam s tou lodí zase pro Pavlínu Filipovskou. Již zmíněná píseň Evy Pilarové a Karla Gotta Dotýkat se hvězd patří k nejznámějším duetům české pop-music a tria Hegerová – Gott – Matuška ve skladbě Tak abyste to věděla a Pilarová – Gott – Matuška v nahrávce Glory jsou nejslavnějšími spojeními českých hudebních hvězd všech dob.

Jiří Suchý a Jiří Šlitr, kteří byli výhradními skladateli písní pro Kdyby tisíc klarinetů, napsali skvělé songy nejen pro jiné, ale i pro sebe. Jako zpívající duo se představili hned třikrát (Babetta, Míč, Kdo na slepičku volá pipi), Jiří Šlitr pak ještě jednou sólově (ve filmu nedokončená Píseň o rose) a dále společně s Janou Malknechtovou v písni Motýl.

V případě Starců na chmelu pak tvořili skladatelský triumvirát pánové Jiří Bažant, Jiří Malásek a Vlastimil Hála, které svým umem doplnil textař a scenárista Vratislav Blažek. Ti zkomponovali hity nejen pro Karla Gotta, Karla Štědrého a Josefa Zímu, ale též pro Janu Petrů. Duet s Karlem Gottem Den je krásný představuje nejvýraznější položku jejího repertoáru, stejně jako již zmiňovaný Motýl z „Klarinetů“ pro Janu Malknechtovou. Ten je v této verzi s Jiřím Šlitrem jedním z v úvodu zmíněných bonusů, jež vycházejí na CD úplně poprvé. Dalšími bonusy jsou pak dvě závěrečné písně, ve filmu spojené. Konkrétně Ať dnešní pořad televizní se vydaří zpívaný Hanou Hegerovou a dívčím sborem a Kdo na slepičku volá pipi, duet Suchý – Šlitr.

Petr Novák a 12 nej. Na začátku září si připomeneme nedožité pětasedmdesátiny zpěváka a skladatele Petra Nováka. Jeho písničky patří do zlatého fondu naší beatové muziky, ale zároveň do paměti všech, kteří prožili hudební 60. léta. Náhrobní kámen, Já budu chodit po špičkách, Povídej nebo Klaunova zpověď jsou víc než jen tóny a slova, jsou přímo znamením doby.

V roce 1986 sám zpěvák vybral 12 skladeb, které považoval za historicky nejznámější nebo nejdůležitější. Údajně pro nenalezení originálních nahrávek byly pořízeny verze nové, jistě zajímavé, ale zachycující Nováka i kapelu v již jiném věku a technickém vybavení. Současné LP proto zachovalo výběr a pořadí tuctu posvěcených nahrávek, nabízí však původní podoby písniček s puncem romantického klukovství i zápalu rockových počátků.

Ve formátu CD se pak pomocí deseti bonusů kompilace promění v best of, když přidané songy z let 1969 až 1996 zachycují Petra Nováka na cestě od "pookupačního" Dne štěstí až po autenticky prožitý song Hlad je jen žízeň v převlecích. Celkem 22 skladeb je tak záznamem nejen hudebního vývoje, ale také životních osudů muže s hlasem zdánlivě obyčejným a lyrickým repertoárem zdánlivě nepasujícím k vytáhlé postavě. Lásky v jeho písních byly navíc jen málokdy zcela šťastné, zato však necukerínově opravdové, a také proto s výdrží až do dnešních dnů.

Next Horizon - Vilém Veverka

Jméno hobojisty Viléma Veverky je dobře známo všem, kdo propadli okouzlujícímu tónu hoboje. Jeho cesta k mistrovské virtuositě vedla přes vavříny z mezinárodních soutěží, zkušenost z Berlínské filharmonie, působení v komorních souborech (Ensemble Berlin Prag, PhiHarmonia Octet) a nastudování širokého repertoáru od baroka po bezpočet soudobých děl, která v nejednom případě premiéroval.

Jeho repertoárový záběr je ovšem mnohem širší a Vilém má ambici hoboj představit i ve zcela jiném kontextu, než jsme zvyklí. Po několika "klasických" vrcholech (Telemann, Britten, Vivaldi, Zelenka, Bach atd.) si plní další svůj sen právě tímto albem. Zdá se, že potřeba překračování hranic je zakódována někde hluboko v jeho DNA. Najdete zde vedle sebe Bacha, "klasiku" druhé poloviny 20. století (Morricone, Piazzolla, Žbirka a další) i skladby, které pro tuto nahrávku napsal Martin Hybler.

Next horizon - cesta za hranice obvyklého Vše je mistrně zaranžováno a dotaženo v detailech. Slovy samotného sólisty je to "svědectví o potřebě interpreta neustále hledat novou cestu; zprávu o novém začátku, o příštím z řady spatřených horizontů." Vedle hlavního protagonisty a Ultimate W Band se představí hosté: Pavel Šporcl - housle, Martin Hybler, Zdenek Merta - klavír.

Potměšilý host.

Hudba Hapka, slova Horáček, zpěv Hegerová. Tři jména znamenající záruku úspěšné kvality. Album z roku 1987 představuje skvělou položku v diskografii Hany Hegerové, tou dobou již téměř tři desítky let ve špičce československé populární hudby. Pánové Hapka a Horáček přímo pro ni napsali dvanáct skladeb melodiemi i slovníkem nezaměnitelných, zpěvačkou proměněných v malé písňové klenoty.

Některé z nich se staly v pravém a správném slova smyslu hity. Vedle neodolatelné Levandulové jsou evergreeny přinejmenším také Denim blue nebo Vana plná fialek, všechny ostatní songy pak spoluvytvářejí vzorně soudržné album. Objevila se na něm řada znamenitých mladých muzikantů, třeba i stylově zdánlivě odjinud. Saxofonista Štěpán Markovič, houslista Jan Hrubý, klávesák Zdeněk Zdeněk, kytarista Michal Pavlíček nebo baskytarista Vladimír Kulhánek byli snáze přiřaditelní k rocku nebo jazzu, zde pomohli k decentně modernímu mainstreamovému zvuku.

Hana Hegerová se tím parádně posunula v čase a získala nové posluchače, aniž by ztratila cokoli z tradiční šansonové intenzity. Reedici se dostalo aktuálního remasteringu. CD podoba obsahuje sedm bonusových nahrávek, vybraných Petrem Maláskem, mnohaletým klavírním doprovazečem, kapelníkem a producentem Paní H. Všechny jsou s hudbou Petra Hapky, texty dodali vedle Michala Horáčka také Pavel Vrba, Zdeněk Rytíř, Pavel Kopta a Jaroslav Seifert. Jeden z úhelných projektů historie našeho luxusního popu. Setkání tří výjimečných osobností = nestárnoucí událost.

Mimochodem, CD Bonusy představí písně Píšu vám, pane, v rozpacích / Pohrdání (Zpověď herečky) / Svatební píseň / Kdo by se díval nazpátek? / Penzión na předměstí / Berná mince / Já ráda vzpomínám.

Foto: autor a Supraphon