Jak probíhala kolektivizace v Československu

Jak probíhala kolektivizace v Československu

Tisk

Kolekt obalka

Knih o násilně prosazovaném združstevňování české a slovenské vesnice v průběhu 50. let vyšla řada, nejnověji pak sborník Kolektivizace v Československu. Více než tři desítky studií, ať již poskytují zobecňující nadhled nebo mapují dílčí jevy, tak načrtávají společenské pozadí, jehož znalost potřebujeme, abychom pochopili ideologické požadavky, tehdy kladené na zpodobnění těchto událostí v literatuře, na divadle a zejména ve filmu. Právě pohyblivými obrázky se zabývají Petr Slinták a Hana Rottová v knize Venkov v českém filmu 1945-1969. 

Jak známo, komunistická strana zvítězila prvních poválečných volbách, a to mimo jiné také přispěním vesnice. Rolníci uvěřili komunistickým slibům, že kolchozy podle ruského vzoru určitě zakládány nebudou a naopak všestrannou podporu získá každý poctivě a svědomitě hospodařící rolník. Komunisté to tvrdili ještě v roce 1948, jak názornou rozhlasovou ukázkou doložil nedávno vysílaný televizní dokument Století rádia. A stále se vedou spory, nakolik komunisté mysleli své sliby vážně a nakolik to byly bohapusté lži, které měly jen nalákat důvěřivé voliče.

Například Kamil Nevědický v úvodním textu tvrdí, že zdejší komunisté od počátku směřovali ke kolektivizaci podle sovětského vzoru, protože ani jiná možnost nepřipadala do úvahy - a své cíle jen všemožnými způsoby zastírali. Naproti tomu Jiří Pernes se domnívá, že zdejší komunistická strana skutečně mohla trpět iluzemi o své specifické cestě k socialismu - dokud Stalin v červnu 1948 nevystoupil s jednoznačnými požadavky, kterým se vzepřela jedině Jugoslávie, záhy vyloučená z komunistického společenství.

Kolekt 1

Všechny ostatní státy včetně Československa se disciplinovaně podřídily, i když třeba ministr zemědělství Július Ďuriš si posteskl, že "bude to těžké, aby titíž lidé, kteří prohlašovali, že nebude u nás kolektivisace, nyní prohlašovali kolektivisaci." (s.35) Avšak přijaté rozhodnutí o zásadní proměně vesnice začala být naplňováno, a to se vší rázností i bezohledností. Rolníci byli nuceni odevzdávat své majetky do zemědělských družstev a v případě odporu je čekala kriminalizace, vystěhování a vězení.

Aby vše probíhalo "podle zákona", bylo nutné výši povinných odevzdávek (co rolník měl vypěstovat a odevzdat státu) navršit tak, aby byla nesplnitelná, do chalup vpadávaly kontroly a hledaly schované zásoby. Pak následovalo stíhání pro sabotáž. Zastrašování dosáhlo masivního rozměru a většina zemědělců se nakonec podvolila, i když se vyskytly případy ozbrojeného odporu. Združstevňování vesnice proběhlo ve dvou fázích, první se odehrávala počátkem 50. let a druhé v jejich druhé polovině.

Jednotlivé příspěvky, pocházející z Česka i Slovenska, podrobně líčí, jak "přesvědčovací" kampaně probíhaly, jak likvidoval odpor, jak se lámaly odvěké tradice. Ale také naznačují, že násilná kolektivizace nevedla jen k devastaci mravů i pracovních návyků, k bezmocné letargii. Jak píše Anna Macourková, dosud soukromě hospodařící rolníci, kteří se vyhnuli negativní zkušenosti s kriminalizací, byli neutuchající propagandou postupně přesvědčeni, že mimo družstvo není naděje na úspěšné hospodaření (s.147).

Některé příspěvky, například Pavla Nováka, Lenky Kaloušové, Marie Jílkové či Anežky Stříbrné, do podrobna a využitím znalosti místní lokality, seznamují s děním v konkrétních družstvech (Hlízov, Veltěže, vesnice na Poličsku, Vranice), která navzdory krušným začátkům pozvolna začínala prosperovat. Do družstev i do jejich vedení postupně vstupovali i ti zemědělci, kteří byli původně ocejchováni a pronásledováni jako kulaci, úhlavní nepřátelé režimu. Knihu uzavírá exilové zamyšlení agrárního národohospodáře Ladislava Feierbenda (z roku 1954), jenž předkládá návrh, jak by se mělo nakládat se zkolektivizovanými majetky, až komunistický režim padne...

Je škoda, že autoři už příliš nenahlížejí za rok 1960, kdy hlavní vlna kolektivizace skončila. Pokud se totiž nějaký soukromý rolník udržel a nepodlehl tlaku, mohl již bez větších obav hospodařit. Ale postihla ho jiná tragédie: když tito houževnatí a nepoddajní lidé (samozřejmě že s výměrou polností jen několikahektarovou) zestárli, jejich děti většinou odmítly pokračovat v jejich šlépejích. V 70. a 80. letech pak i tato hospodářství přebírají družstva. A neméně výmluvné je, že po pádu komunistického režimu se málokdo vrátil k soukromému hospodaření.

Stejně tak lituji, že je dosud opomíjen průzkum vesnické mentality, popis každodennosti, vztahů a obyčejů - možná by se lépe porozumělo zarputilosti a nedůvěře tamního obyvatelstva. Například sociolog Inocenc Arnošt Bláha už v meziválečném období zkoumal poměry na vesnici a dospěl k závěru, že sedlák bývá tvrdý k sobě a bezohledný k okolí, že v jeho myšlení byla obdělávaná půda cennější než člověk. Z toho pak pramenila i sousedská pomstychtivost, která v 50. letech také vyvřela.

Jeden z příspěvků - od Petra Slintáka - se věnuje proměnám filmového zpodobnění kolektivizace a na příkladu tří dokumentů, které vznikly na Slovensku bv průběhu 50. let a týkaly se obce Príbeta, zkoumá vztah mezi propagačním zadáním a (aspoň subjektivně z tvůrcova pohledu) pravdivým obrazem. Tentýž Petr Slinták, navíc ještě s pomocí Hany Rottové, věnoval obrazu kolektivizované vesnice celou knihu Venkov v českém filmu 1945-1969. Autoři se dotýkají jak výsledné podoby těchto filmů, a to od krajně schematické oslavy kolektivizace až k jejímu zpochybnění. Cenná jsou ovšem také nahlédnutí do zákulisí cenzurních připomínek, detailně jsou popsány konkrétní případy mrzačených filmů, ačkoli se snažily vyhovět ideologickým požadavkům.

Kolekt venkov obalka

Autoři zpravidla nepostupují tak, že by izolovaně rozebírali jednotlivé tituly, ale naopak si vytyčují ucelené tematické okruhy, kterými pak prosívají daná díla (například obraz rodiny, úloha folklóru, role mládeže, problém náboženství atd.). A postupně se vydávají i do oblastí obtížněji uchopitelných - jedna z kapitol je nazvána "Temnota v duši venkovana", jiná se zabývá poetickou perspektivou pohledu, samozřejmě v souvislosti s režisérem Vojtěchem Jasným - na snímku záběr z filmu Všichni dobří rodáci.

Kolekt rodaci

Kniha je psána přehledně i čtivě, poskytne jasnou představu o filmové produkci zvoleného období (ideální by zajisté bylo, kdyby se čtenář mohl souběžně s četbou seznamovat i s příslušnými filmy). Lze jen litovat, že se uzavírá rokem 1969 a nerozšiřuje svůj záběr ještě dál, ideálně až k dnešku.

Jaroslav Rokovský, Libor Svoboda (eds): Kolektivizace v Československu

Vydal Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2013. 475 stran.
Hodnocení: 90%

Petr Slinták, Hana Rottová: Venkov v českém filmu 1945-1989
Vydala nakladatelství Academia a Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2013. 484 stran.
Hodnocení: 90%
Foto: nakladatelství, Česká televize, www.moderni-dejiny.cz



 
Banner

Přihlášení



Dokázali uniknout rozpojení. To ale neznamená, že mají vyhráno

Connor, Risa a Lev jsou teenageři, kterým se podařilo uniknout rozpojení, děsivé proceduře, která z nich měla udělat zdroje náhradních orgánů pro vyvolené. To, že díky náhodám dokázali přežít, ale neznamená, že je čeká šťastná a poklidná budoucnost, právě naopak. To nejtěžší mají teprve před sebou.


YOLI

Rozhovory, které jsou dveřmi k pochopení jinakosti

Kniha z pera Filipa Titlbacha, českého novináře, přibližuje skrze osobní rozhovory životy queer lidí žijících v českém prostoru. Filip Titlbach představil světu nejen soubor třinácti příběhů, ale hlavně soubor sedmnácti důležitých osobností, včetně jeho samotného. Skrze jejich odpovědi předkládá téma čtenářům hned z několika pohledů. O tématech queer komunity mluví zástupci z řad aktivistů, akademické obce a dokonce církve.


N media
Banner

Rozhovor

Rozhovor s Vlastimilem Vondruškou u příležitosti završení čtyřdílné Přemyslovské epopeje.

200rozJiž ve středu 25. září vyjde závěrečný čtvrtý díl Přemyslovské epopeje s podtitulem Král básník Václav II. a my všem příznivcům historické literatury a fanouškům přinášíme rozhovor s Vlastimilem Vondruškou!

...

Hledat

Nalaďte se na jaro plánováním vyvýšených záhonů nejen na balkoně

Vyvýšené záhony na balkoně je název poslední novinky, která vyšla v nakladatelství Kazda. Dozvíte se v ní jak na bohatou úrodu nejen na malém prostoru.


Čtěte také...

Epocha nároků: Christopher Caldwell o soumraku demokracie

epocha naroku 200Epocha nároků s podtitulem Zákon o občanských právech a soumrak americké demokracie popisuje na příkladu Ameriky od šedesátých let do současnosti, jak se může dobře míněný zákon zvrhnout ve svůj protiklad. Dílo v překladu Aleše Valenty v...


Literatura

Busny jsou ZPĚT!

Busny Zpet 200Čas od vydání Busny TAM rychle utekl a už je tady její pokračování s názvem Busny ZPĚT s podtitulem Vracíme se z Afriky.

 

...

Divadlo

Hladová země ukazuje, jakou moc mají peníze

hladova zeme perexPředstavte si městečko, kde lidé pracují jen minimálně. Většinu času stráví na hostinách a oslavách. Za místní pracují chlapi v dolech, kteří kutají. Jediné, co musí místní udělat, je požehnat jim a poslat je pod zem. A jít to pa...

Film

Hon: nezištné lži na komunální úrovni

hon jagten 200Obecně vzato jsou skandinávská dramata opředena řadou mýtů. Například, že seveřané točí často filmy o patologických jevech ve společnosti (násilí, alkoholismus, rodinné krize) a že je točí realisticky a bez cíleného uspokojování diváckých oč...