Na Moravě, a především na Valašsku, je jistě málo domácností, které by neměly alespoň jeden kousek vizovického pečiva. Ozdobu, které klame svým názvem – nedá se jíst, ale nadělá mnoho parády. Dnes jeho popularita i tradice uvadá, ale nejen pro Vizovjany je věčná.
Nejčastěji se z vizovického pečiva tvořily ozdoby vánočních stromečků, svícny či hračky pro chudé děti. Bylo k dostání především na poutích, jarmarcích a slavnostech, což platí i dnes.
Co se samotného těsta týče, dříve se dělalo z té nejhorší mouky, nyní postačí 1 kilogram hladké, ke které se přilijí 4 decilitry vody, a zpracovává se do té doby, dokud nevznikne tuhá hladká hmota bez hrudek. Toto může trvat až několik hodin, stejně jako jeho chlazení v ledničce. Poté přichází na řadu tvarování – vyrábí se copánky, symboly a zvířata. Teoreticky můžete udělat cokoliv dle vaší šikovnosti a představ, prakticky musí každé vizovické pečivo obsahovat pět základních technik. Tou první je krájení, které využijete například při zdobení křidýlek, dále stříhání, vpichování, mašličkování a obtisk. Můžete také vroubkovat, a to hřebínkem nebo špičkou nože. Jako pomyslná třešnička na dortu zde slouží různé koření, kterým vytvoříte například oči nebo nějakou dekoraci.
Kromě toho, že se jedná o ozdobu, má podle tradic každé zvířátko nebo figurka svou symboliku. Celkem je známo 32 tvarů, přičemž například veverka značí dobrou hospodyni, koník znamená věrnost, ježek svými bodlinami vyháněl zlo z rodiny a páv byl symbolem bohatství. Zajímavostí je i mrtvá holubička, která symbolizuje ubitého valašského zbojníka.
Takže až dostanete nějakou figurku nebo budete chtít blízké potěšit netradičním dárkem, můžete se inspirovat právě ve Vizovicích a jeho okolí.
Zdroj foto a informací: www.vizovickepecivo.ic.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Skoro úplně vymyšlený film, autorské dílo z rukou mladých umělců, je dotočen! Film vychází z poetiky básně Charlese Bukowskiho a věnuje se hledání, iluzím, platonické lásce a je protkán mel...
Téměř vesnická atmosféra, příroda na dosah a zároveň veškerý komfort velkoměsta. To jsou ve zkratce pražské „staré“ Jinonice. Jejich dominantou býval po staletí Jinonický zámeček, který nyní prochází citlivou rekonstrukcí. Po jejím...
Kdybyste měli vybrat z celého svého života jedenáct scén, které by ho dokázaly vystihnout, které by to byly? A dal by se z nich složit příběh, který by dával smysl?
Radomír D. Kokeš se řadí k vyznavačům neoformalismu, jak potvrzuje jeho spoluúčast na české předmluvě ke kanonickému spisu Bordwella a Thompsonové Umění filmu. To znamená, že upřednostňuje průzkum toh...