Kultura21.cz

Academia zaujala dvěma výjimečnými knihami. První je obšírné jednosvazkové vydání celého Shakespearova DÍLA, druhým je svazek statí Vladimíra Macury nazvaný ŠŤASTNÝ VĚK. V obou případech se jedná o počiny, které shrnují texty, které již dříve vycházely i samostatně.

Shrnutí Shakespearovy dramatické i básnické tvorby (sonety) je unikátní tím, že o překlad se zasloužil jediný člověk – Martin Hilský, přední anglista a vysokoškolský profesor, jenž nedávno oslavil osmdesátiny. Vstoupil tak do dlouhé řady zčešťovatelů, kteří – obrazně řečeno – bezmála každé generaci s ohledem stav jazyka, panující zvyklosti a očekávání přibližovali umělecký odkaz geniálního alžbětince (1564-1616). Také Hilského překlady vycházejí ze současné řeči a jistě pro příští desetiletí zprostředkovávají nejen znění, ale také co nejlepší pochopení textů, od jejichž vzniku uplynula více než čtyři staletí. V Anglii jsou totiž čteny v původní jazykové podobě.

Avšak u Hilského je patrné, že to není divadelník. Z českých překladů Shakespearových her je mi asi nejbližší Werichovo přiblížení postavy Falstaffa, která prochází několika „královskými“ hrami a jíž Werich řekněme osamostatnil; při čtení si člověk úplně představuje, jak Werich splývá s mluvou poživačného chlapíka, směšného v pokusech dosáhnout důstojnosti, jak si jej přizpůsobil svému naturelu. Wericha tento tragikomický hrdina vábil po dlouhá léta: nejprve spolu s režisérem Vojtěchem Jasným chystal filmovou adaptaci (scénář se nazýval Filmfalstaff, 1964), po selhání těchto plánů ji přepsal do podoby divadelní hry (vyšla tiskem pod názvem Falstaffovo babí léto, 1969).

V předmluvě Werich napsal: „Hádáme se dneska, jestli jste to psal sám. Nebo jestli vás bylo víc. (…) Byla by to útěcha, protože jestli jste to svedl sám, tak nezbývá než přiznat, že nikdo z nás není ani tak nadaný jako Vy, ani tak pilný, ani tak chytrý, ani tak podnikavý, ani tak trpělivý. A nesmrtelný.“ Ale už v Baladě z hadrů (1957; televizní záznam 1960), kde exceloval s Miroslavem Horníčkem, si v prostořeké předscéně zažertoval. Na otázku, zda Shakespeare byl dobrej básník, odvětil, že mu připomíná dva zámky plný spisovatelů.

Spisy literárního teoretika a plodného spisovatele Vladimíra Macury (1945-1999) jsou rozvrženy do sedmi svazků a zahrnují díla odborná i románová. Macura svým způsobem připomíná italského Umberta Eca – ten zkoumal sémiotiku i středověkou estetiku, aby pak tyhle poznatky zužitkoval a prolnul do literárních děl, počínaje Jménem růže. Macura své romány situoval do 19. století a rovněž do nich začlenil obdivuhodné znalosti tohoto období, jak prokázal již v knize Znamení zrodu a české sny – psali jsme o ní ZDE.

Nyní vydaný Šťastný věk se zabývá stoletím dvacátým. Zkoumá literaturu i obecněji i kulturu s ním související. Zařazené studie vycházely v dobách normalizace i po pádu komunismu. Soustředí se hlavně za domácí kontext, ale pozornost věnuje také ruskému (případně estonskému) prostředí za sovětských časů. Ukazuje, jak třeba odkaz básníka Alexandra Tvardovského či sémiotika Jurije Lotmana přežil svou dobu a oslovuje podnes.

Všímá si projevů českého stalinistického marxismu (Nejedlého, Štolla, připomíná rovněž šťastně rozuzlený, odnáboženstělý převod Karafiátových Broučků do ruštiny), několikrát se vrací k Juliu Fučíkovi a (nejen) Reportáži psané na oprátce. Zajímavá je třeba stať o rozličných posunech, které Reportáž doznala v cizích jazycích. Sebrány jsou studie o české poezii první poloviny minulého století (Bezruč, Halas, Wolker, Seifert, Holan…), přibližuje básnickou i prozaickou tvorbu svých vrstevníků.

Ale asi nejpřitažlivější, nejočekávanější součástí tohoto svazku je přetisk zásadního spisku Šťastný věk, poprvé vydaného v roce 1992. Podobně jako v Českých snech, které se vztahují k obrozenectví a vlastenčení 19. století, také zde předkládá řadu esejů a zamyšlení, tentokrát nad symbolikou, emblémy a mýty v éře socialismu, mezi roky 1948 až 1989. Přibližuje témata, která byla tehdy vnímána jako bezmála posvátná, o které se opírala vládnoucí moc. Dotýká se cesty k ráji i poslední bitvy, která jednou vzplane, zmiňuje obraz domova i vůdce, přidává jevy, které se vydávají za rozhodující úspěchy při budování socialismu, ať již jsou to spartakiáda, metro nebo kosmonaut Remek.

Čím tento článek uzavřít? Asi upozorněním, že Macura se vyznačoval téměř renesanční šíří zájmů, že o věcech nijak jednoduchých dokázal psát čtivě, dobře zvládal umění čtenáře upoutat nečekaným postřehem i trefně vřazeným postřehem. Dokázal předávat radost z poznávání, když čtenáře zasvěceně provázel při pátrání v zákrutách dávnější i novější minulosti.

William Shakespeare: Dílo
Přeložil: Martin Hilský
Vydalo Nakladatelství Academia (3. vydání), Praha 2023, 1684 strany
Foto: kniha, William Shakespeare - životopis, dramatik, básník (biography.com)
Dílo, 3. vydání – Academia

Hodnocení: 100 %

Vladimír Macura: Šťastný věk a další studie o literatuře a kultuře dvacátého století
Edičně připravil František A. Podhajský
Vydalo Nakladatelství Academia, Praha 2023, 628 stran.
Foto: kniha, na-ripu.jpg (616×752) (cas.cz)
Šťastný věk a další studie o literatuře a kultuře dvacátého století – Academia

Hodnocení: 100 %